Oželela střední školu, spolužákům utekla o 150 milionů a dnes je zaměstnává

- Reklama -

Proč zbohatli Gates na počítačích, Buffett na investicích a Branson na sto druzích činnosti? Protože všichni dělali to, co je baví. Ostatně pravidelní čtenáři časopisu FC dobře znají tzv. spirálu bohatnutí: Co Vás baví, to Vás zajímá. Co Vás zajímá, v tom se rádi rozvíjíte. V čem se rozvíjíte, v tom se zlepšujete. V čem se zlepšujete, to děláte stále raději. A co děláte raději, to Vás baví.

A spirála se uzavře, jen nabírá obrátky.

„Když začnete podnikat, nikdy nevíte, kdy se dostaví úspěch. Přesto potřebujete vytrvat a stále se rozvíjet – s klapkami na očích. To dokáže jen činnost, která Vás baví. Kterou byste dělali tak jako tak, třeba při práci, a klidně celý život.“ Richard Branson

Jsou lidé, kterým se z práce stala zábava. Ale ještě více těch, jejichž zábava se proměnila v podnikání. Neplánovaně. Ale logicky. Když se v něčem neustále rozvíjíte, dříve nebo později začnete vynikat. A peníze přijdou. Mimoděk.

Krásným příkladem je Ashley Qualls. Ve 14 letech si založila internetovou stránku Whateverlife.com. Byznys jí tehdy ani nenapadl. Dva roky nato se ozval kupec s nabídkou 1,5 milionu dolarů, tedy asi 30 milionů Kč. Odmítla ho. Dnes je jí 22 let a její investiční majetek činí 8 milionů dolarů. Tedy 154,56 milionu Kč. V rozhovoru prokazuje jednoduché myšlení, tedy i jednoduchou cestu k úspěchu.

Ashley, jak vznikl nápad na tuto stránku?

„Bavil mě počítač. Naučila jsem se programovat. Uměla jsem designovat stránky. Počítač baví spoustu teenagerů. A mohou snít o své vlastní stránce, kterou si navrhnou a vytvoří podle vlastního vkusu. Jen nemusejí umět programovat. Tak jsem na stránce ukázala několik designů, jak by mohl vypadat například profil na MySpace.com a začala zájemcům radit, jak na to.“

Za peníze?

„Ne, proč? Chtěla jsem se podělit o to, co mě baví. Když se chcete podělit, přece nevytváříte zátarasy. Nic na stránce není placené. Rady a zábava pro každého.“

To není byznys, někdo namítne.

„Buď chcete peníze, nebo mladé. Moje stránka nebyla pro dospělé. Dospělí mají příjem. Neumějí-li programovat a stojí o vlastní stránku, najmou si programátora. Nechtějí investovat čas, aby se učili. Samozřejmě se učí jen děti. Je to zvláštní – dejte někomu plat a přestane se učit, začne si kupovat toho, kdo se učil za něj.“

Jaký kapitál jste potřebovala?

„Začala jsem s 8 dolary na hosting, půjčenými od mámy, a přesvědčením, že kdo hledá, ten najde. Po roce jsem měla 7 milionů návštěvníků měsíčně. To zaujalo zadavatele reklamy. Oni zaplatili veškerý další provoz a rozvoj.“

Proč jste stránku odmítla prodat?

„Bylo mi 16 a neplnoletá jsem nemohla podepsat smlouvu o převodu! (smajlík) Ale vážně – neexistuje důvod, proč bych tu stránku prodala. O prodeji může uvažovat ten, koho práce nebaví, nezajímá, je ochoten se jí zříci, zbavit. Prodáváte-li hodně úspěšnou stránku, často se musíte zavázat, že po určitou dobu nevytvoříte kupci konkurenci. Je to prostituce naruby – zaplatí Vám za to, že nebudete dělat to, co máte rádi. A to není pro mě. Já jsem si život postavila tak, že se neohlížím na jiné. Dělám i odpočívám, kdy potřebuji. Někdy vstanu brzy a pracuji celý den. Jindy se probudím s nápadem a dělám celou noc. Nestojím o to být zaměstnaná a dělat, co mě nebaví, a zrovna v termínu, kdy to někdo považuje za žádoucí. Nejsem stroj.“

Na internetu podniká kdekdo, bála jste se konkurence?

„Stránek, které učí programovat a designovat, je spousta, ale v kreativní oblasti neexistuje konkurence. Každý přemýšlí jinak. Jen jsem na stránce nabídla své portfolio a koho to zaujalo, zeptal se. Kdyby se nikdo neozval, zase bych stránku vypnula. Nic jsem neriskovala a neriskuji dál. Někomu se mohou líbit jiné designy, tak to není můj čtenář. Ráda doporučím kolegu, protože o nic nepřicházím.“

Co jste podnikání musela obětovat?

„Střední školu. Pohybovala jsem se na průměru 3,8. Učila jsem se jednostranně, vše nekreativní mi nelezlo do hlavy a považovala jsem to za zbytečné. Život není tak dlouhý, aby se člověk učil věci, které nepotřebuje. Dnes mi škola nechybí ve smyslu, že bych něco nevěděla – pro své podnikání vím všechno a to, co nevím, se ráda učím. Šla jsem za příležitostí, jaká je mým splněným snem, a zkušenosti, které by mi chyběly i při absolvování školy, nabírám stejně. Mrzí mě, že jsem přišla o více času se svými spolužáky. Nyní to ale doháníme. Začínají pro mě pracovat.“

To je kuriózní – mají vyšší vzdělání.

„Tak už to chodí. Někdo vytváří příležitosti a někdo hledá práci.“

Rozmlouval Vám někdo odlišnou cestu?

„Když máte chytré rodiče, kteří vidí čísla a potenciál, nemáte problém. Samozřejmě to není snadné, protože dokud nejste plnoletí, doma jste stále v defenzivě a protivit se nejde, podpis rodičů nakonec potřebujete k mnohému.“

Takže neměli výhrady?

„Nebylo proč. Dokud je to počáteční zábava, výhrady nemají. Jakmile to přeroste v časově náročnou činnost, která rychle roste, sami pochopí, že je nutné rozhodnout se. A každé rozhodnutí je odmítnutí něčeho.“

Nepochybovala jste?

„Žádná cesta není jen nahoru, přijdou i pády. Je těžké být mladá a chtít se prosadit svou ideou. Ještě vše neumíte, každý se cítí chytřejší a povolanější odrazovat Vás a trvá chvíli, než pochopíte, že nejvíce Vás lidé odrazují z cesty, o které tuší, že je správným směrem. Já se řídím svou vášní. Zápal nás po zaškobrtnutí o překážku nenechá ležet, ale naopak Vás nakopne k tomu, abyste se otřepali a šli dál.“

Vaše motto?

„Cokoli si umíš představit a věřit v to, toho můžeš dosáhnout. Nikdy se nevzdávej. Přes problémy jsem se přenesla tím, že jsem je brala jako zkoušku a zábavu. O to snáze jsem je vyřešila. Jen proto, že se něco zadrhne, to nesmíme vzdát. Naopak: To, že něco jde hůř, ukazuje, co potřebujeme vylepšit. Já se v takové chvíli vždy obrátím k nebi a řeknu: Dík, že jsi mě na to upozornil…“

Kde chcete být za 10 let?

„Zkušenější o 10 let. Je vzrušující si představit, co bude – třeba něco, co mě ještě ani nenapadá. Možná budu mít kamenný obchod. Ale spekulovat je ztráta času. Prostě budu na sobě pracovat a vědomosti a zkušenosti mě samy navedou.“

A když budou mlčet?

„Když mě nic nového nenapadne, tak to znamená, že stojím a musím se víc učit. Ale pohybujete-li v oboru, který Vás baví, vzdělávat se budete rádi.“

Rozhovor s 26letým šikulou, který také obětoval střední školu a u internetu se proseděl dokonce ke 4 miliardám korun, čtěte v novém vydání časopisu FC.

Petr Casanova

Foto: Ashley Qualls