Nápad dětí přivedl ženu v domácnosti ke stamilionovému bohatství

Nejčastěji lidé nevědí, v čem mají podnikat, když řešení mají na očích. Nebo na uších. Stačí totiž sledovat nebo poslouchat děti. A dnes máme pádný důkaz.

Neexistuje kreativnější fantazie než ta dětská, bez jakýchkoli předsudků a hranic. Právě děti mimoděk přivedly dospělé na myšlenku domácích limonád, skládacího nábytku, kostiček LEGO i dokonce bluetooth handsfree, tedy „auta, které mluví“.

„Kdyby dospělí dokázali realizovat všechno, co malé děti napadne, žijeme v lepším světě a všichni mají o práci postaráno.“ Richard Branson

41letá Sheri Schmelzer, žena v domácnosti, vychovávala 8letou Lexie, 6letého Juliana a 4letou Riley. Nikdy nepodnikala. Přesto „do roka a do dne“ vybudovala podnikání, které prodala za téměř půl miliardy korun. Jen tak, že dala na své děti.

„Hrály si venku, obuté v crocsech. To pěnové sandálky jako by jim už přirostly k noze. Měli jsme doma snad 50 párů, ani dveře nešly otevírat. Když se odpoledne vrátily, otvory v pěně měly vyplněné kamínky a výtvory z hlíny. Manžel přišel z práce, běžely se mu pochlubit. Rich, který je podnikatel, ztuhnul, ihned zamknul dveře a povídá: „Neopustíte dům, dokud nebudu mít v ruce patent – ať to nevyslepičíte!“ 

Vznikla rodinná firmička Jibbitz, kterou po 16 měsících koupil Crocs za 20 milionů dolarů. Sheri nadále teče plat, provize z prodeje i cílové odměny. Totéž dětem. Sice nejsou plnoleté, ale mají smlouvy v zastoupení a honoráře se jim ukládají na konto.

„Představivost je důležitější než vědomosti.“ Albert Einstein

„Nezapomenu hned na první večer. Rich si nás posadil do řady a ptal se jednoho po druhém: Věříš v tento produkt? Chceš v tom podnikat? Dáš do toho všechno? Když jsme třikrát kývli, řekl dvě věty, ze kterých mě dodnes mrazí: Musíte věřit v produkt a v to, co děláte, jinak neuspějete. Možná neuspějete ani přesto, ale aspoň si můžete říct, že jste v něco věřili a udělali jste to nejlepší, co se dalo.“

Z domku v americkém Coloradu vznikla domácí fabrika. Neměla žádný business plan. Začala s jediným designem, podle nejlepšího návrhu dětí. Prodal se ho pytel. „Ta ozdůbka stála zanedbatelnou cenu. Přesto nám po čase volali rozčilení lidé, že se esence v teple rozdrobila či ve vodě rozmáčela. Bylo to hrozné, posílali nám to zpátky. Najednou jsme byli zase na začátku. Ale nebyl to krok zpět, naopak, byl to progres. Plakala jsem, ale pláč pomáhá – zaměříte se na důležité.“ Zde to byla kvalita materiálu. Na 9. pokus ho našli. Rich Schmelzer přihlásil průmyslový vzor.

Ve velkém vznikaly další tvary – zvířata, příšerky, symboly, cokoli pasovalo do průdechů v crocsech, bylo barevné, žertovné – zkrátka od dětí pro děti. „Neměli jsme žádný marketing, reklamu. Dětský produkt ji nepotřebuje. Co má jedno dítě, chce i druhé. Obešla jsem několik obchodů, ukázala žabičky a kostlivce a telefony zvonily i odjinud.“ Za první rok prodali 8 milionů kusů přes tisíce obchodů na světě. Bez jediné reklamy. Takovou moc má word-of-mouth, marketing předávaný ústy.

Zapáleně jsem tvořila i 24 hodin denně, děcka vymýšlela designy. Byla to úžasná změna, emocionální, hlavně pro ženu, která po dvaceti letech v domácnosti náhle má jinou činnost než děti. Ruce mě bolely, nechtěla jsem přestat, tak mě to vtáhlo. Ve dvě v noci mě manžel vlekl do postele. Nadával, že mám být především máma. Jednou mi někdo cizí zaťukal na rameno: „Oběd na stole.“ Povídám vylekaně: „Kdo jste?“ A ona: „Nová hospodyně.“ Manžel ji najal. Učila mě odpočívat, hlavně jógou.“

Z Jibbitz byla světová senzace. Crocs projevil zájem o koupi firmy. „Hořkosladký,“ popisuje Sheri tehdejší pocit. „Zvykli jsme si na tu zábavu, navíc to bylo jako naše čtvrté dítě. Obávali jsme se, že naše nápady zemřou, odejdou jiným směrem. Ale v Crocs se smáli: „Neměníme nic, co funguje.“ I když jsme prodali firmu, pro nás se nic nezměnilo. Nadále denně řídíme design i výrobu. Ano, máme globální pokyny, ale zůstalo mi jak právo najímat a propouštět lidi, tak můj počítač v pokojíčku, kam za mnou chodí děti s novými náměty a společně je kreslíme v Ilustrátoru. Takže ta hořkost z prvního pocitu vyšuměla. Je to vlastně jako předtím.“ S malým rozdílem: na rodinném účtu je navíc v přepočtu 400 milionů Kč. Polovinu tvoří převodní cena a druhou doplatek od Crocs po ujištění, že vše klape tak, jak bylo rodinou slíbeno.

Taková normální rodinka, řeknete si. Neudělali nic víc, než že zkusili nápad.

Jistě, nemuselo jim to vyjít – a mimochodem co by se dělo?

Oni si ale položili daleko více vzrušující otázku: CO KDYŽ TO VYJDE?

Zkuste to také. Časopis FC v aktuálním vydání přináší příběhy žen, které zbohatly v ještě těžší pozici: bez životního partnera, s malými dětmi a exekucí na krku.

„Na podnikání mě nejvíce baví úžas nad tím, čeho všeho jsem schopna, jen když trochu chci.“ Iris Fontbona, 6. nejbohatší žena světa

Petr Casanova