Mých 7 zásad

Nechci snadný, tedy lehký život. Chci jednoduchý, tedy nekomplikovaný život. Proto nepíšu o ničem, co je snadné. Nezajímá mě to. Zajímá mě jen to, co v životě stojí za to. A to nikdy není snadné. Každý sen se totiž plní za hranicí vlastního pohodlí.
Život není dokonalý, ale i tak je krásný – pokud tu krásu jsme schopni vidět. Proto nepíšu pro každého, nýbrž pro toho, kdo prochází těžkostmi. Jen takový člověk je totiž schopen ocenit následně všechny barvy života.
Všechno v životě, každá událost nebo zkušenost, je jako mince. Má svůj rub i líc. Když ale tu minci položíš na pokladní pult, má stejnou hodnotu ta i ona strana. Proto, když spolu procházíme něčím špatným, nezapomínám, že to má hodnotu.
Každá rána, kterou způsobíš druhým, nebo kterou druzí způsobí Tobě, bolí, nedá se jen tak zapomenout. To je dobře. Jen ať bolí a ať ji nezapomínáš. Čím víc a déle je nesnesitelná, tím spíše ji už nikdy nezopakuješ. Chybami se učíš.
Budu Tě učit nikdy nesoudit druhého, dokud mu neporozumíš. Kdo porozumí, nesoudí. A kdo soudí, nikdy neporozumí.
Nikdy temnotu z Tvého života nebudeme vyhánět další temnotou. Poznal jsem totiž, že temnotu nelze temnotou vyhnat. Temnotu lze vyhnat jedině světlem. Proto je-li v Tvém životě jen samá tma, máš se stát možná sám světlem svého života.
Všechny odpovědi i řešení Tvých problémů jsou v Tobě. Nebudu je za Tebe řešit. Chci, ať je dokážeš vyřešit Ty. Pro Tvůj následný skvělý pocit, hrdost ze sebe sama. Chci, ať poznáš, že to zvládneš. A Ty to zvládneš. Protože na to nikdy nebudeš sám.

Petr Casanova, 2011

Petr Casanova, autor self-help bestsellerů a zakladatel FirstClass.cz, od roku 2013 největší platformy osobního rozvoje na českém a slovenském internetu

Kdo jsem

Jmenuji se Petr Casanova. To je moje jméno a příjmení. Ne pseudonym.

Stránku FirstClass.cz jsem založil v roce 2011 proto, aby už nikdo na své problémy nebyl nikdy sám.

Co mě ovlivnilo

Narodil jsem se 30. srpna 1974 a do základní školy jsem nastoupil bez odkladu. Vím, jaké je stát uprostřed tělocvičny jako poslední, protože toho nejmladšího a nejmenšího nechce žádný spolužák do týmu. Vím, jaké je pochybovat o sobě, nevěřit si, nenávidět se, protože každého z nás ovlivňuje prostředí.

Všichni jsme z hlediska energie průměrem pěti osob, jimiž se nejvíce obklopujeme. Pokud jsme obklopeni lidmi, kteří v nás nevěří, nevěříme v sebe ani my. Pokud se ale obklopíme lidmi, kteří nás povzbuzují a podporují, dokážeme víc než kdy předtím.

Dne 6. 6. 1996 mi doslova v rukou umírala máma. Bylo mi 21 let a byl jsem orientovaný totálně na kariéru a peníze. Tento okamžik mi změnil život. Na kontě jsem měl 1 053 000 Kč, všechny jsem byl ochoten obětovat pro záchranu mámy, ale lékař mi řekl: „Tvé mámě neprodlouží život ani všechny peníze světa, má už jen posledních pár hodin. Pokud jsi jí ještě něco chtěl říct, měl jsi jeden den, po který jsi vydělával peníze, věnovat jí. Peníze můžeš kdykoli vydělat znovu, ale život člověka nevrátíš.“

Ten den mi převrátil hodnoty. Pochopil jsem, co je nejdražší v životě. Ne peníze, ne zdraví, protože i na Titaniku byli všichni zdraví. Ale čas. Pokud Vám totiž nezbývá už žádný čas, je lhostejné, jak jste úspěšní, zdraví, čeho jste v kariéře dosáhli. A tím dnem jsem začal žít pro čas. Přesněji: pro NAPLNĚNÝ čas. Jinak přemýšlet o čase.

Začal jsem pracovat s velmi bohatými lidmi a vysvětlovat jim, aby nešli jen za penězi – aby přemýšleli o čase, rodině, dětech, přátelích. Odmítali mě. Tvrdili mi, že energii jim dává práce, výkon, výsledky. Všechno se změnilo v roce 2007, když přišla světová krize a jejich soustředění na práci, výkon, výsledky ztratilo význam. Pozbyli zdroj své celoživotní energie. Tehdy prožili mé déja vu. Zjistili, že náhle kolem sebe nemají rodinu, děti, přátele – když totiž někomu nevěnujete čas, naučíte ho žít bez Vás. A tehdy mi uvěřili, pochopili mou teorii židličky: Má-li židle Tvého života jen jednu nožku (například pracovní) a ona se podlomí, propadneš na dno, nic Tě neudrží. Pokud však Tvá hodnotová židle má více nožek (kromě práce také rodinu, přátele, koníčky, péči o zdraví), pak podlomí jedné nožky neznamená propad na dno, ale naopak posílení ostatních nožek, kterým věnuješ energii.

Tím okamžikem se začal rozvíjet FirstClass v podobě work-life balance, budování naplněných a dlouhodobých vztahů, smysluplných hodnot, života všech barev.

Co chci

Úspěšní lidé pro mě nejsou ti, kteří hodně dosáhli, ale hodně překonali. Úspěch měřím počtem a velikostí překážek. Úspěch je pro mě cesta, ne cíl.

Zajímají mě lidé, kteří zažívají problémy, ale neklesají pod jejich tíhou – učí se nacházet sílu, odvahu, cestu. Dokážou překonat sami sebe, své draky, slabosti, těžkosti, a tím sílí. Dnes tu komunitu mám.

V roce 2013 se FirstClass.cz stal největší internetovou komunitou osobní rozvoje v Česku a na Slovensku. V roce 2019 překonal facebookový profil FirstClass.cz 300 000 fanoušků. Denně se mnou konzultuje svůj problém v průměru jeden z každého tisíce facebookových fanoušků. To je přibližně 300 problémů denně, 9 000 případů měsíčně, 100 000 zkušeností ročně.

Postupně jsem rozvinul tyto nástroje – webovou akademii, magazíny, webináře, semináře, knihy, živá vysílání. V roce 2019 jsem uvnitř komunity FirstClassu založil svět ve světě – Klub FC, kde se koncentrují lidé zaměření nejen na čtení nebo sledování, ale reálné řešení svých problémů, a to za pomoci konzultací a koučování.

Nepřestanu, dokud budu mít síly a moje práce bude potřeba.

Proč pokračuji

U žádné z mých knih nepovažuji za úspěch to, že každá je mnohonásobným bestsellerem. Nestojím o to prodávat. Stojím o to pomáhat. Smysl tedy pro mě budou mít tyto knihy, jen když budou mnohonásobnými „best-helpery“ – když člověku, který mně věřil, pomohou.

Jinak jsem je psal zbytečně.

Mou nejvzácnější komoditou je čas. Dokud bude mít moje činnost smysl, chci svůj čas dál věnovat těm, pro které má hodnotu. Záleží mi na tom, aby lidem bylo lépe. Nevadí mi, že na světě neexistuje Ráj. Úplně mi stačí, že může existovat v našem srdci.

Ale musíme na tom pracovat. Nechtít snadný život, ale život, který stojí za to. Vidět krásu v maličkostech a uvědomovat si všechny barvy života – ne jen tu černou, když se nedaří.

Protože to, že na minci, jež nám padla domněle špatnou stranou, momentálně nevidíme to dobré, neznamená, že žádná dobrá strana neexistuje. Znamená to jen, že se musíme snažit tu minci otočit. Tu situaci otočit. Pohnout životem. Pak si změnu zasloužíme.

A věř mi, že to dokážeš i Ty. Jen musíš chtít. Opravdu chtít.

Od srdce, Petr