Měli by rodiče zakazovat dětem podnikání?

Kdy se vlastně nejdříve sluší vydělávat?

A kdy už je naopak pozdě?

Výmyslem času se lidé, zdá se, sami vehnali do pasti. Zvykli si čekat, že JEDNOU si své sny splní. A naJEDNOU zjistí, že už na splnění snů nemají dostatek času.

„Není na co čekat. Když nezměním svůj život, bude pořád stejný. Není důvod věřit, že mi v budoucnu náhle spadnou peníze do klína, že dostanu geniální nápad a že budu pro podnikání připravenější, odvážnější, zkušenější. Ne, zkušenost se nedá vyčíst, odvaha natrénovat. Už nechci čekat, protože bych se nemusel dočkat.“

To si ve svém deníku poznamenal k roku 2001 Emil Motycka. Potomkovi českých přistěhovalců v Coloradu tehdy bylo 13 let a vzal si první půjčku v životě. Zněla na 8000 dolarů a technicky ji za něj vykomunikovali rodiče, podnikatelé, kteří synovi fandili. S komerční sekačkou trávy, kterou takto získal, splatil svůj 4letý úvěr za 2 roky. V prvním roce na vysoké škole vydělal 135 000 dolarů. To je v přepočtu 2,5 milionu Kč. Tím začala historie Motycka Enterprises, dnes společnosti Emil’s Lawns, která zaměstnává 65 osob a obsluhuje přes 1000 klientů v Coloradu, a to už i v oblasti péče o stromy, úklidu, odklízení sněhu a vánočních světelných instalací.

Není to velkopodnikatel. Ale je mu teprve 25 let a každý nějak začínal, i miliardáři. Časopis FC fandí všem, kteří pochopili princip podnikání a bohatnou, byť od nuly.

„Nebylo příjemné poslouchat kamarády, jak si mě dobírají: „Jdeme k bazénu, jdeš taky? Aha, Ty přece musíš smrdět benzinem…“ Dnes mě žádají o práci, zatímco já přemýšlím, kterým z pěti aut pojedu na univerzitu a kolik peněz si vezmu na rande, aniž bych o ně musel prosit vlastní rodiče.“ Emil Motycka

První peníze vydělal už v 6 letech. Čekal za plotem golfového hřiště, sbíral míčky, které přeletěly, myl je v mámině umyvadle a prodával dolar za kus.

Sekačku tlačil poprvé v 8 letech. „Mými prvními klienty byli teta se strýcem. Slíbili mi 10 dolarů za zkrácení trávy na plácku před domem.“ 

Možná se ofrňujete: Tss, taková dřina jen pro 10 dolarů. Ale Emil za utržených 10 dolarů koupil benzin, nalil jej do sekačky jeho rodičů a vyrazil k sousedům. Ti mu dali 20 dolarů za hodinu sekání. Kapitál se začal hromadit. „Když mi bylo 13, někde jsem za plotem zahlédl muže na velkém traktůrku. Sekal mnohokrát rychleji než já. Uvědomil jsem si, kolik práce bych s tím stihl. A rozhodl jsem se expandovat.“

Nejdříve sekačka, pak traktůrek. V 16 letech měl už dodávku, v 17 přívěs a první dva zaměstnance, dva- a třikrát starší než on. „Nejsem génius ani nepocházím z bohaté rodiny. Oba rodiče jsou živnostníci, takže vědí, co obnáší podnikat. Nic mi neulehčují, vědí, že potřebuji vlastní zkušenosti, nabyté z vlastní cesty. Nelitují mě, když si nabiju nos. Opakují, že každá chyba je škola, kterou do budoucna ocením.“

„Začněte dnes, ne zítra. Dnes se to nehodí? Měli jste už včera.“ Emil Motycka

Warrenu Buffettovi bylo 6, když začal prodávat plechovky s Coca-Colou. (Více o jeho know-how v aktuálním vydání časopisu FC s 3letým Buffettem na obálce)

Ingvar Kamprad, zakladatel IKEA, v 7 letech nabral první kapitál z prodeje zápalek.

Nejbohatší Asiat Li Ka-šing od 12 let pomáhal strýci v obchodě s hodinkami.

Začali brzy? Nebo je na ostatní „teď“ už pozdě? „Nikdy mě nezajímalo, kolik je mi let. Neřídil jsem se podle jiných, co se v jakém věku sluší a co ještě ne. Chci život podle svých standardů, ne podle cizích. Co dokázali ti, kteří nás soudí?“ říká Emil. „Když jsem unavený, jdu spát. Neřídím se pravidly, kdy je vhodné jít spát. Spím tak dlouho, dokud nemám novou energii. Stačí mi 4 hodiny denně. Nejdu k lékaři, zda jsem normální. Lidé, kteří potřebují spát dlouho, nedokážou akumulovat energii za dne. Nedělají práci, která by je nabíjela. Jste-li spokojeni, s přáteli, nemáte potřebu spát – nabíjejí Vás. Nejunavenější jsem z věcí, které mě nebaví, berou mi sílu.“

Motycka stihl vystudovat University of Colorado, jedno svou firmu už prodal, nyní si založil novou. „Nejlepší škola není ta, která člověku dá odpovědi. Ale ta, která člověku umožní učit se odpovědi. Podnikání je škola, ale odpověď si musíte najít sami. Buď daný nápad funguje a potom v něm pokračujete, nebo nefunguje, a tak zkusíte jiný.“ Nejvíce udiven je z lidí, kteří vydrží o podnikatelských plánech mluvit, ale žádný nezrealizují. „Sekání pozemků mě naučilo životnímu mottu: „Dokud není posekáno všechno, hledí se na práci tak, jako by nebylo posekáno nic. Ale dokud běží motor, stále ještě může být posekáno všechno…“ Co Vaše vnitřní sekačka? Je ochotna brumlat jen na volnoběh, nebo se zakousnout do pořádné sklizně?

Více o odvaze v začátcích v aktuálním vydání FC.

Petr Casanova