Neopakujte naše chyby, varují bohatí

- Reklama -

Máme pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Ta špatná: Musíme se učit z chyb. Ta dobrá: Může to být také z cizích chyb. Časopis FC a portál FirstClass.cz proto již třetím rokem mapují úspěšné i neúspěšné kroky miliardářů. Dnes jsme shromáždili 6 zářných příkladů, jakým hrubým chybám se v podnikání vyhnout. Nikdo učený z nebe nespadl, proto ony chyby nasekaly známé osobnosti. Chybuje každý. Ne každý si ale chybu uvědomí, přizná a díky tomu ji už nikdy neopakuje.

Henry Ford: Podcenění přípravy a průzkumu trhu

Chudí ve finančních otázkách nejvíce chybují v tzv. rychlých investicích. Nechají se strhnout například zprostředkovatelem, který pro ně má „neodolatelnou příležitost platnou teď a tady“. Možná to není vůbec špatný tip, proto není chybou si takové doporučení vyslechnout. Zásadně je však nutné si nejdříve zjistit více nezávislých informací o daném produktu/trhu/značce, než peníze pustíte. Třeba u akcií poradce poskytuje radu, ne záruku. Peníze jsou vaše, za vámi jde odpovědnost. Zatímco u chudých je podcenění přípravy věcí slepé důvěry a manipulace, u Henryho Forda šlo o sebestřednost. Ve svých 64 letech se považoval za tak suverénního génia, že absolutně nepochyboval a k varování ze strany svého okolí byl hluchý. O co šlo?

Ford usiloval o naprostou soběstačnost ve výrobě aut. Pro svou automobilku tedy zakoupil doly na železnou rudu a uhlí, ocelárny, železárny, sklárny, vlastní lodní trajekty. Závislý zůstal jen na asijských dodavatelích přírodního kaučuku, z něhož vyráběl pneumatiky. A tak zakoupil ohromné pozemky v Brazílii, v severovýchodní Amazonii, o rozloze zhruba Jihočeského kraje. Kolem továrny na zpracování gumy vybudoval celé město. S elektrárnou, hotelem, školami, restauracemi, nemocnicí, knihovnou i golfovým hřištěm. Vytvořil telefonní síť, elektrické osvětlení i asfaltové silnice. To mu šlo. Západnímu stylu života rozuměl, ne však pěstování kaučuku.

Jak se ukázalo, promáčené pozemky byly narušeny erozí a pěstování rostlin vůbec nesvědčily. Navíc byly v kopci, takže se obtížně obdělávaly. Ford si byl svým tahem tak jistý, že si opomněl najmout experty na plantážnictví a tropické zemědělství. Dělníci z automobilky bez znalosti věci osázeli pole tak, že jeden akr zahustili 200 kaučukovníky, ačkoli v pralese se doporučuje jen 7 stromů na akr. Co nepožrala plíseň, zničil hmyz. Ještě v roce 1942, po 15 letech, plodily plantáže jenom mizivá 2 procenta plánu. Zničený Ford pak území prodal hrubě pod cenou brazilské vládě.

Warren Buffett: Gamblerská závislost na špatné příležitosti

„Optimismus je největší nepřítel každého investora.“ K tomuto zdravému názoru dospěl největší investor moderní doby po infarktové zkušenosti s textilkou z Nové Anglie. Jmenovala se Berkshire Hathaway, panovala 60. léta, a i když ji Buffett fakticky přeměnil na investiční fond, textilu zůstával tvrdošíjně věrný. Vsadil na špatného koně. Budiž, to se může stát. Čím hůře si však textilní průmysl vedl, tím více Buffett, v ješitném věku třicátníka, věřil, že se karta obrátí. Život jde přece ve vlnách nahoru a dolů… Jenže klasické textilnictví šlo ke dnu jako celek. Buffett na zpomalující kobyle seděl dvacet let. „Byl jsem jako gambler. Na burze si musíte předem stanovit minimální i maximální částku, na které se akcie zbavíte, ať se ziskem nebo ztrátou. Umění přijmout prohru je stejné jako zřeknout se možné vyšší výhry. Gambler v kasinu hraje pořád dál. I když prohraje všechno, půjčí si, věří, že se Štěstěna otočí. A i když vyhrává a stále více, nepřestane také. Jak by mohl, když mu teď jde Štěstěna naproti? Gambler zákonitě musí prohrát vše.“

Dnes již Buffett neváhá prodat špatné akcie se ztrátou. Podle principu statistiky není možné vyhrávat ani prohrávat stále. Tedy za předpokladu, že netrváte na jednom titulu. Ten vás může ožebračit. „Když se mi povede osm z deseti obchodů, je to fantastická bilance. Abych jí dosáhl, musí mi nějaké dva obchody nevyjít,“ je si vědom Buffett, který posléze přešel z textilu na pojistky. A ztrátu si vynahradil.

Steve Jobs: Absolutismus v komunikaci se zaměstnanci

Obrázek podnikatele, zabořeného v ušáku s doutníkem a pohrdavým pohledem na dělnickou třídu, patří do 19. století, éry vykořisťování. Již je jiná doba. Méně hrubé práce, více využívání mozku. A ten nemají všichni stejný. S kvalitními kreativci je vhodné komunikovat. Výjimečné hlavy, jež pro vás dělají, jsou váš hlavní kapitál. Kdo se nadále vyžívá v kastování, sám narazí. Zažil to i blahé paměti Steve Jobs.

Zakladatel Applu byl nepochybně technický génius, ale v mezilidské komunikaci selhával. Předpokládal, že zaměstnanci ihned pochopí jeho myšlenky a akceptují všechny jeho návrhy. On je přece pán! Čím přemýšlivější mozek zaměstnal, tím častější výhrady slyšel. A on je nechtěl slyšet. Vystrnadil tak, možná neúmyslně, velké talenty, kteří mohli vzestup Applu urychlit. S najímáním poddajnějších, tedy servilních „kývačů“ ztratil kvalitu a zpětnou vazbu. Nakonec musel vynaložit více energie na vysvětlování a peněz na jejich školení. Z Applu musel dokonce odejít.

Moudří miliardáři si platí jiné, aby za ně přemýšleli. Peníze jsou mocné, ale nemá smysl si jimi kupovat loajalitu a emoce. Dobré vztahy a zapojení zaměstnanců do budování firmy jsou součástí moderní strategie, včetně podílu mozků na zisku.

Bill Gates: Napoleonské podcenění konkurence

I když jste jedničkou v oboru, zdánlivě neohrozitelnou, nesmíte přestat sledovat trendy a polevit v rozvoji. Proto je natolik důležitá konkurence – nenechá vás totiž usnout na vavřínech. I zakladatel největší světové firmy ve své době, Microsoftu, zpychl. V začátcích internetu se zabýval pouze zdokonalením vlastního prohlížeče či navigátoru, místo aby vybudoval vlastní internetový vyhledávač. „Nosil jsem to v hlavě, ale stále jsem výrobu odkládal. Bohužel platí, že co můžete odložit jednou, odložíte pokaždé. Trest byl zasloužený.“ Do Gatesova nápadu vstoupil Google. Měl hned takový úspěch, že trojnásobně přesáhl tržby Microsoftu. Navzdory dnešnímu investičnímu majetku 65,6 miliardy dolarů Gates dodnes lituje, že propásl velkou profesní příležitost. Zakladatelé Googlu, Larry Page a Sergej Brin, dnes kontrolují každý majetek ve výši přesahující 23 miliard dolarů. To je třetina Gatesova jmění.

Ralph Lauren: Hazardní snižování nákladů

Zvýšit zisk lze teoreticky snadno – stačí souběžně snížit vlastní náklady. Příjmy zůstanou stejné, ale vynaloží se méně na zaměstnance, provoz a tak. Prostá matematika. Až tak jednoduché to ovšem není. Vždy je nutné předem zvážit dopad přílišných úspor. Seříznutí výdajů může natropit více škody než užitku.

To poznal i návrhář, syn židovských rodičů z pomezí Polska a Běloruska. Poté, co obdržel prestižní zakázku na zhotovení obleků pro více než 500 členů americké výpravy na olympiádu v Londýně 2012, provedl vychytralý ústrk. Najal si levné čínské švadleny. Ty daly uniformám dokonce nášivku Made in USA. Skandál se provalil a 73letý Lauren v 5 minutách ztratil kredit, který budoval půl století. Je za podvodníka a ještě se kdekdo stydí nosit jeho oblek s tím, že „bůhvíkde ho ušil“.

Mark Zuckerberg: Lhostejnost k negativní publicitě

Každá firma potřebuje publicitu. Ta vytváří image a hodnotu značky, zapisuje se do povědomí zákazníků. Také Coca-Cola byla zpočátku mozkové tonikum, dostupné v lékárnách, ale marketingoví experti z ní učinili černé zlato. Bez účinného PR, Public Relations, odborníků na komunikaci s veřejností, by většina firem byla mrtvá nebo se zlomkovými tržbami. Publicita je základním aspektem fungování byznysu a zde neplatí laciné úsloví „negativní reklama je taky reklama“. Kredit máte totiž jenom jeden. Dosah neřízené negativní publicity může nejlépe posoudit Mark Zuckerberg.

Svérázný zakladatel Facebooku se od začátku vyjadřoval bez velkého ohledu na to, co si o jeho názoru myslí veřejnost. Získal punc arogantního a tupého nafoukance, a protože Zuckerberg = Facebook, uškodil renomé největší sociální sítě natolik, že když vstoupila na burzu, spadla hodnota jejích akcí o neuvěřitelných 50 procent. Takový propadák historie nepamatuje. A to má Facebook 1 miliardu uživatelů…

Zuckerberg stáhl ocas a snaží se vykoupit. Z nabubřelého frajera je filantrop, který slíbil věnovat polovinu svého majetku na charitu. Ke včerejšímu datu tato polovina obnášela 6,7 miliardy dolarů. Úctyhodná daň za negativní reklamu.

To jsou jen některé z hrubek, kterých se miliardáři, a nejen ti citovaní, dopustili a poučili se z nich. Dalším uchazečům o bohatství umožňují se nad nimi zamyslet a využít je ke svému prospěchu. Pomůže-li článek aspoň 1 čtenáři, nebyl zbytečný.

Petr Casanova