Miliardářem i bez vzdělání. Proč k bohatství vede jednoduchost?

- Reklama -

Jak je možné, že mnozí miliardáři dosáhli bohatství se základním vzděláním? Jak to, že naopak někteří vysokoškoláci skončili na sociální podpoře? Do jaké míry je červený diplom zárukou úspěchu a zbohatnutí?

Ivo Lukačovič nedokončil ČVUT a nepostavil žádný dům. Ale postavil Seznam.cz, jednoduchý internetový vyhledávač s tržbami 2,8 miliardy Kč za rok 2012.

Bill Gates nezvládl Harvard, ale žádný absolvent Harvardu není bohatší než on.

Mark Zuckerberg, který zběhl z Harvardu, je natolik zámožný, že se v 28 letech vzdal poloviny svého majetku ve prospěch charity.

Quentin Tarantino nemá maturitu. Místo ve škole studoval po videopůjčovnách. Získal přehled o filmech a představu, jaký žánr chybí. Film s přeházeným dějem Pulp Fiction mu vynesl 90 milionů dolarů.

Steve Jobs opustil univerzitu v prvním semestru. „Ovce v davu nevynikne,“ řekl a vrhl se na dokončení firmy, kterou započal již v 16 letech v garáži svých rodičů.

Je nesporné, že mnohé profese se neobejdou bez absolvování vysoké školy nebo odborného vzdělání. Rozšířený rozhled a analytické přemýšlení může prospět. Ale žádný dekret není samospásný. Naopak, lidé, kteří se nenaučili věci komplikovat, mohou dosáhnout na bohatství jednoduchostí, která se na žádné škole nevyučuje.

„Jednoduchost je nekonečná dokonalost. Dokonalost je nekonečná jednoduchost.“ Leonardo da Vinci

Kdyby vzdělání rozhodovalo, následující dva miliardáři neměli ničeho dosáhnout. Byli to outsideři, neschopní se učit. Ne vlastní vinou.

Dyslexie. Vývojová porucha čtení, která se projevuje nesnázemi při učení. Zatímco mnozí školáci mají tzv. fotografickou paměť, dyslektik se nemůže „biflovat“. Není schopen zapamatované obrazy srozumitelně pojmenovat. Mizerně se soustředící Ingvar Kamprad nazval svou firmu IKEA proto, že si spolehlivě pamatoval jen své jméno, město a kraj, kde se narodil. Z jejich začátečních písmen sestavil zkratku.

(Jednoduché know-how Ingvara Kamprada čtěte v aktuálním časopisu FC)

Richard Branson je nositelem Řádu britského impéria, má přes 150 firem, 5000 zaměstnanců a 155 miliard Kč v investičním majetku, podniká výlety do kosmu, a přitom jako dyslektik špatně čte, má problémy s vyjadřováním a „odmala nechápu svět. Připadá mi komplikovaný, tak jsem si vytvořil svůj vlastní, zjednodušený.“ 

Není génius. Nemá mozek plný pouček, používá selský rozum. Jeho plány nejsou složité, o to rychleji se plní. Nevystudoval obchod, ale jako samouk objevil základ efektivního byznysu. Totiž že nejkratší spojnicí mezi dvěma body je přímka.

„Život je jednoduchý a komplikuje se jen tím, že na komplikovanosti sami trváme.“ Konfucius

Richard Branson prožil do patnácti let utrpení. Nedokázal se učit, při předmětech jako matematika měl v hlavě prázdno. Spolužáci i učitelé se mu posmívali, že při čtení slabikuje jako prvňáček a ještě zaměňuje písmena. Bez chyby nezopakoval dlouhou větu. Nenaučil se báseň. „Zažil jsem tolik ponížení a urážek, až jsem si uvědomil, jak děti dokážou být kruté. Na žádnou další školu jsem nešel, rodiče ze mě byli bezradní. Mně se konečně ulevilo. Náhle jsem nemusel dělat, co chtějí jiní, ale co chci sám. Jako bych dostal křídla,“ vzpomíná Brit vyznamenaný titulem Sir. Podobný pocit mají lidé, kteří shodí břemeno dlouholetého špatného zaměstnání.

A jak začal podnikat outsider Branson? Budete se divit, jednoduše. „Šel jsem mezi lidi a zeptal jsem se, co je zajímá a co jim chybí. A tak jsem začal vydávat časopis o vietnamské válce. Poté za mnou přišel spolužák Mike Oldfield a posteskl si, že mu nikde nechtějí vydat desku. Zorganizoval jsem jeho koncert pro pár lidí a oni řekli: Ano, hraje fakt super. A tak jsem založil nahrávací studio, kde po Mikeovi hráli Sex Pistols nebo Rolling Stones. Na základě mých dotazů a zjištěné poptávky vznikly noční kluby, prodával jsem colu, svatební šaty, mobily, knihy, komiksy, kreditní karty, založil si leteckou, vlakovou i vesmírnou dopravu, a to nechápu rozdíl mezi hrubým a čistým příjmem. Netrápím se tím. Na řešení komplikovaností mám lidi.“

Jsou dva typy lidí s mindráky. Jedni mají nataženou ruku. Spoléhají se na pomoc jiných. Státu, rodiny, charitativních organizací. Sami nevyvíjejí snahu. Druzí se snaží o to více. Chtějí se vyrovnat „normálním“. Smazat handicap a předčit je. Jejich mindrák je jim požehnáním. Bez něj by možná o úspěch tolik neusilovali.

„Není nic těžšího než vyjádřit významnou myšlenku tak, aby jí každý rozuměl.“ Arthur Schopenhauer

Bransonův inteligenční kvocient je 92. Jeho podnikání se rozvíjí prostě. „Nesedím za stolem, jsem mezi lidmi a vyptávám se. Co opravdu chtějí, a to jim dám. Moje reklamy musí být tak jednoduché, abych je pochopil já sám. Když je pochopím já, pochopí je každý. Nikdo nechce složitá řešení.“ John Lennon, hudebník-samouk, hrál akordy jen třemi prsty. Jeho písně jsou jednoduché a může si je drnkat na kytaře kdokoli doma nebo u ohně. Píseň Yesterday je dokonce proti všem zásadám sedmitaktová. Na konzervatoře by ho za to hnali.

Branson svou firmu nazval Virgin. V překladu „panna“. Nepolíbený vzděláním.

„V dlouhodobém horizontu jsme všichni mrtví.“ Lord Keynes

Na Bransonově podnikání je zajímavé, že věnuje dlouhé období pečlivé přípravě. Ale dlouhodobě neplánuje. Žije teď a tady. Díky tomu je vysoce efektivní. „Jsou dva druhy problémů. Řešitelné a neřešitelné. Má-li problém řešení, nemá smysl se kvůli němu trápit. Nemá-li řešení, je to zbytečné dvojnásob,“ říká. „Moje výhoda: Neumím udržet otázku v hlavě. Hned na ni hledám odpověď. Buď ji najdu, nebo nenajdu. Ale mám jasno. Jdu stále za svým cílem. Žasnu nad lidmi, kteří nečinně sedí, nadávají a nekonají: Jako kdyby byl odstartován závod, oni zůstali zakleknutí v blocích a nadávali, že nejsou první. Sen o úspěchu je jen jedna polovina. Druhou polovinou je uskutečnění. Snílci zapomínají vykročit. To je na mě komplikované na to, abych to pochopil,“ usmívá se. „Typickým projevem polovičatosti jsou pomluvy a závist. Ti lidé mají sen, ale to je vše. Známý mi řekl: Tobě se to žije, když jsi tak bohatý. Optal jsem se: A už jsi pro své bohatství něco udělal? Ne, samozřejmě.“

Bransonův velký přítel, také Angličan a nositel šlechtického titulu, fotbalista David Beckham, jednou trefně poznamenal: „Jak mám kopnout penaltu na mistrovství světa, to mi nejvíce radí ti lidé, kteří nikdy penaltu na mistrovství světa nekopali.“

„Pouze ti, kteří si naivně mysleli, že dokážou změnit svět, ho opravdu dokázali změnit.“ Steve Jobs

Školy nepochybně chybují, když nás učí, že genialita je o kvantitě. O tom vědět co nejvíce. Naopak, genialita se projeví jednoduchostí. Komplikované řešení vymyslí každý. Jednoduché jen génius. „Přesvědčil jsem se, že se lidé rozhodují podle toho, co je pro ně jednodušší. Já jsem zásadně podnikal podle toho, co lidem chybí. Jsou lidé, kteří podnikají v přesycených oborech. Pak mají dvě možnosti uspět. 1. Utéci konkurenci tím, že zdvojnásobí úsilí, aby ji předběhli, tedy zdvojnásobí i počet chyb, které je rychleji navedou na jinou cestu k cíli. 2. Následovat úspěšné.“

Richard Branson s nikým příliš nesoupeří. I když podniká v oborech, kde podnikají jiní, on podniká jinak. „Hledám mezery, které lidem pomohou. Nic víc.“ Vymyslí směr a další postup již deleguje, přenese na jiné. „Čím méně problémů mám, tím jasnější mám hlavu.“ V Bransonově případě zbývá více kapacity mozku na užívání. Až z toho tuhne krev v žilách. Brit se pokusil o nejrychlejší přeplavbu Atlantiku ve člunu, který se daleko od pobřeží potopil. Poté málem tragédií skončil jeho pokus přeletět oceán balónem. Jeho přítel, dobrodruh Steve Fossett, se v 63 letech zabil při pádu letadla v Nevadské poušti. „Nežiji proto, abych nevyužil všechny možnosti života. Možná zemřu dříve, ale být pasivní, zemřel bych zaživa. Dyslexie je mým motorem. V mládí jsem se chtěl vyrovnat jiným. Dnes chci být lepší než jiní. Vím, že cokoli si mozek umí představit, to existuje. Představivost je víc než vědomosti. Pak už jen najít cestu k realizaci. Spojit dva body. A nejkratší je přímka bez oklik.“

Kuriózní je chvíle, kdy se 62letý sir Branson setká s bývalými spolužáky. „Nejméně toho dosáhli paradoxně ti posměváčci. Tím, že se soustředili na druhé, zapomněli pracovat na sobě. Dnes mi závidí a dvojnásobně mi nemohou přijít na jméno. Věří tomu, že problém spočívá v druhých lidech. Nebo v osudu. Že se zkrátka nenarodili na správné planetě a není jim dáno. Dává jim to pocit, že jednají správně a sami nemusejí nic měnit. Kdyby novorozenec nemusel nic měnit, čím by byl dnes?“

Petr Casanova, Katarina Clark

Foto: archiv Richarda Bransona