Jak závist obrátit v motivaci

Závist. Jev nezávislý na čase ani prostoru. Záviděli si dokonce lidé v socialistickém rovnostářství, kdy všichni měli stejně a platy podle tabulek. Přesto měl někdo nový účes, někdo měl dříve auto nebo byt, někdo stál v popředí fronty na banány. I to si lidé záviděli. Z toho vyplývá ponaučení: Vždy se dá něco závidět. A je to dobře.

Co je závist?

Když papež Řehoř v roce 600 formuloval sedm smrtelných hříchů, závist měla v seznamu čestné jméno – spolu s pýchou, hněvem, nenávistí, leností, smilstvem a obžerstvím. „To vše bere člověku rozum a sílu,“ argumentoval.

Svatý Augustin ji označil za pud, který člověka přibližuje impulzivnímu zvířeti.

Ve středověku byla závist považována za psychickou nemoc, jakousi vnitřní formu pomalé sebevraždy.

Hitler na závisti postavil fašismus, Lenin bolševismus.

„Nikdy neovládnete zemi, kde není závist. Kde stále je, tam stačí zvolat: Ti, co se dnes mají dobře, se zítra budou mít špatně.“ Winston Churchill

Proč je tedy závist pozitivní? A pro koho vlastně?

Neexistuje zaručenější způsob, jak docílit sebezničení konkurence. Lékaři prokázali, že vyvolaná závist blokuje buňky kreativního myšlení. Člověk není schopen sám sebe rozvíjet a nevyužívá schopnosti, jimiž za běžného stavu disponuje. Kdo závidí déle, je ochromený, soustředěný na okolní svět a ne na sebe. Jako kdyby fotbalový útočník záviděl svému protivníkovi, s jakou lehkostí mrská góly, a proto by si sedl se založenýma rukama na trávník a pomlouval ho. „Závist je nejhloupější forma prohry. Je to totiž prohra bez boje,“ říká nejbohatší muž světa Carlos Slim Helú.

Speciální magnetickou rezonancí v roce 2009 bylo zjištěno, že závist působí na stejnou část mozku jako fyzická bolest. Striatum, hluboká oblast šedé hmoty v hemisférách koncového mozku, ale uvolní hormon dodávající pocit zadostiučinění. Psychiatr Cyril Höschl: „Závistivý člověk má obzvláště vyvinutý smysl pro utrpení. Vyhledává špatné zprávy, tedy zprostředkované negativní zkušenosti, a nachází uspokojení v tom, že se to nestalo jemu. To v patologické fázi přechází v sadistické sklony – slast, pokud je jinému ublíženo. Ve výsledku neposkytuje-li televize dost negativních reálných zpráv, je nutno těmto lidem přidávat tragické umělé příběhy. Podle televizní nabídky nejlépe poznáte, jak na tom národ je a co potřebuje.“ 

Bohatí, kteří závist vítají

Donald Trump nám přes Twitter odvětil svérázně: „Závist je pro mě vyznamenání. Dokud mi lidé závidí, vím, že jsem úspěšný. Až mi závidět přestanou, budu mrtvý a pokrytecky po mě nazvou ulici nebo letiště.“ Trump, který se roku 1990 nejvíce přiblížil osobnímu bankrotu, dokonce tvrdí: „Nepřejícnost lidí mě tehdy postavila na nohy. Nemohl jsem dopustit, abych to před losery zabalil. Od té doby závist jiných je důvod, proč se snažím. Bože, nepřestávejte mi závidět!“ dodává se smajlíkem.

Larry Ellison, nejlépe placený šéf veřejně obchodovatelné firmy (více zde), který se ale poloviny majetku vzdal v rámci výzvy The Giving Pledge, tvrdí, že závist je důkazem nevědomosti: „Kdyby ti lidé měli soudnost, dojde jim, že přemýšlejí nad vším, jen ne nad tím, co udělat pro vlastní život, aby nemuseli závidět a měli se dobře.“ A dodává: „Ani v případě, že jinému závidíme jeho zdraví, protože sami od přírody nemáme štěstí, to nemá smysl. Závist a sžíravá sebelítost ještě nikomu nepřinesly nic dobrého. Přináší jen vnitřní žal a závistivec je sám sobě nepřítelem.“

Bohatí, kteří se závisti podivují

Nejrozpačitější a nejutrápenější ze závisti jsou třetí a čtvrtý nejbohatší muž světa. Ten čtvrtý, Warren Buffett, má – citujeme – „82 let, starý dům, starý vůz a ženu, která nepatří k nejmladším. Jím stejné hamburgery, piju totožnou colu. Pochopil jsem, že mi lidé závidí peníze. Tak jsem se rozhodl je do posledního centu odkázat na charitu. Nyní mi lidé závidí moje schopnosti. S tím už si nevím rady. Ptal jsem svého lékaře, co mám dělat, aby mi lidé přestali závidět. A on: Dostaňte rakovinu.“

Amancio Ortega, nejbohatší Evropan a světové číslo 3, se vážné nemoci nesměje. Ví o ní dost. Narodil se posunovači na dráze a uklízečce. Od svých třinácti let musel posluhovat, nosil oděvy. Nezáviděl, přemýšlel. Tehdy, brzy po druhé světové válce, viděl, jak lidé mají hluboko do kapsy a drahou módu nekupují. Proto se rozhodl pro vlastní levné oblečení. Ale na materiálech šetřili všichni. Jak tedy mohl ušetřit ještě víc? Jednoduše. Přestal platit články výrobního a distribučního řetězce. Od výroby přes uskladnění po dopravu do obchodů, vše obsáhl sám. Nadřel se. Neinvestoval do reklamy, věděl, že o levném si lidé povědí sami. Dnes má jen Zara, jedna z jeho značek, skoro tři tisíce obchodů. „Lidé mi mohou závidět jen bídu a nevzdělanost, se kterou jsem se v dětství nechtěl smířit. Proto všem říkám: Nejednáte? To ještě nejste na dně.“ Španěla závist trápí a nechápe ji kvůli dětem. Jeho syna Marcose lidé zbožňují, dceru Martu proklínají. Obě děti jsou jeho. Čím to je? Marcos je těžce postižený, Marta je krásná a nezávislá. „Marcos mi řekl větu, ze které mě dodnes mrazí: Chceš-li Martu zbavit závistivých útoků, musíš ji učinit totálně nešťastnou.“

Bohatí, kteří se závistí bojovali

Bill Gates byl roku 1994 poprvé vyhlášen nejbohatším člověkem světa. Následnou sprchu závisti a nenávisti nazval otřesnou. „Naivně jsem věřil, že budu příkladem pro lidi, důkazem, že to jde i bez univerzitního vzdělání. Nakonec jsem měl více nepřátel, než kdybych byl chudý.“ To ustalo v témže roce jen krátce, když zemřela Billova matka, Mary, na rakovinu. „Ti, kdo mě nenáviděli, mi kondolovali. Jen jsem se nezlomen vrátil do práce s ještě větším zápalem, bylo hůře než předtím.“ Sám sebe obviňující, že asi skutečně jiné svým bohatstvím obírá o peníze, ještě téhož roku založil nadaci a společně s manželkou Melindou jí věnovali 5 miliard dolarů, nejvyšší jednorázový dar fyzické osoby v historii. „Pak mi Steve Jobs řekl hlubokou pravdu: Bille, s tebou to vůbec nesouvisí. I mně každý závidí. A nejen nám. Závist k bohatému umírá až s jeho smrtí… Je smutné, že mi to svým příkladem ukázal.“

„Závist, ta odporná jímka zklamaných nadějí, nevyzrálých schopností, nedosažených úspěchů a podrážděných tužeb…“ Honoré de Balzac

Schizofrenie závisti

Citovaný Honoré de Balzac se mýlil, když napsal: „Závist je nejhloupější ze všech neřestí, neboť nepřináší nic.“ Vyvrátil to japonský vědec Hidehiko Takahaši. „Závist navozuje slast podobnou sexuálnímu uspokojení. Závistiví lidé jsou často buď již zbaveni aktivního sexuálního života, nebo jej nepotřebují – závist je uspokojí více než partner, a to hlavně proto, že závidět můžete kdykoli, pořád.“ Schizofrenické sklony závistivců zjistil krutým testem. Na konci roku 2011 promítal zkoumaným objektům záběry úspěšných sportovců, národem „milovaných“. Při uvedení jejich platu rostla závist. S promítnutím tragické nehody letadla na palubě s hokejovým týmem Jaroslavli, kde tehdy zemřely i české hvězdy Rachůnek, Vašíček a Marek, následovala nepochopitelná úleva. „Přístroj zjistil, že v té chvíli mozek projevoval radost z utrpení, ale do dotazníku tito lidé napsali: Strašně nás to mrzí a litujeme je,“ uvedl Takahaši. Stejně ale reagovali při pohledu na jakékoli neštěstí jiných.

Jak se závistí naložit

„Škodolibost, kterou člověk pociťuje, by měla smysl pouze tehdy, pokud neúspěch konkurenta je příležitostí pro něj,“ říká nejbohatší Australanka Gina Rinehart, jež si dobře pamatuje „obyčejný život se čtyřmi dětmi na krku“. Její příběh čtěte zde. „Také jsem trpěla závistí. Později jsem pochopila, že závist je brzda, kterou si jen omlouvám vlastní neschopnost. Vyléčit závist je jednoduché. Stačí se na tutéž věc podívat z jiného úhlu. To, co druhým závidím, prostě chtít. A chtít to mít lepší a co nejdříve. V té chvíli to už není závist, brzda, ale motivace, plynový pedál.“ Rinehart se domnívá, že poměr chudých a úspěšných přesně odpovídá poměru závistivých a motivovaných lidí. „Ne každý dosáhne téhož bohatství a hned, ale vždy bohatství dosáhne pouze ten, kdo o něj usiluje. Závidět znamená rezignovat i na pokus.“

Petr Casanova