5 slepých ulic, do nichž nás navezli rodiče

- Reklama -

Všichni ctíme své rodiče. V pořádku. Ale je jejich slovo opravdu zákon?

Rodiče pro děti chtějí to nejlepší. Tedy to, co za nejlepší považují. Jako Bohové vědí všechno. I jak si máme poradit v každé situaci. Radit, to umí – jejich vlastní životy pak názorně ukazují, jak si dokázali sami poradit. Mě však fascinuje ještě jedno: Jakým zázrakem mohou vědět, co je nejlepší pro nás, když víme, že žádní dva lidé nejsou stejní a totožnou DNA nemají ani rodiče s dětmi? Jak nám vidí do hlavy? Nebo do srdce? A jsou způsoby, kterými se snaží vychovávat, motivující, nebo frustrující? Velkému tématu věnujeme 20 stran nového vydání časopisu FC.

Tento článek nemá rodiče odsoudit. Naopak, má je zbavit následného obviňování dětmi. Všichni jsme odpovědni jen za své činy. A myšlenky, jež jsme si výchovou osvojili, můžeme vymést. Nebo dokonce musíme, chceme-li se pohnout vpřed.

Místo úvodu:

Po narození jsme v hlavě neměli nic. Svět nám jako první vysvětlovali rodiče. Oni nás učili, co je dobré, co ne. O co se máme snažit, o co ne. Čeho se bát, čeho ne. Od té doby náš mozek vede trvalý monolog a má rozhodující vliv na naše pocity, jednání, život. Neužitečné myšlenky snižují naši spokojenost a tedy efektivitu.

„Celý svět, který jsme vytvořili, je výsledkem našeho přemýšlení. Nic nejde změnit bez změny přemýšlení.“ Albert Einstein

Bojíte se samostatnosti? Děsíte se konkurence? Držíte se jistot, které Vás ničí?

Připadáte si ve slepé ulici? Není to Vaším úspěšným sousedem, pracovitějším kolegou ani touto vládou. Problém je ve Vás. V myšlenkách, které Vás utápějí.

Je předvánoční čas. Doba úklidů. Proveďte deratizaci i ve své hlavě. Toto je 5 nejčastějších žíravin, které nám v dobré víře nalili do hlavy rodiče.

1. Jaký bych měl být podle jiných

Říkali Vám rodiče, jací byste měli být? Proč chodit do houslí, i když Vás to nebaví? Proč mít lepší známky v předmětech, v jakých se Vám nedaří? Věděli, jaká škola je pro Vás dobrá, jaké povolání? Soudili i Vaši první lásku? Zda život, jaký vedete, je ten šťastný? Je to záhada: Jak může kdokoli jiný vědět, co je dobré pro mě?

Naučili jsme se přestat přemýšlet. Působili jsme na jiné. Bohužel dříve nebo později jsme zjistili, že nás to daleko neposouvá, jen nafukujeme cizí ego – toho, kdo nás zrovna měl „v hrsti“. Snažme se, prosím, zapůsobit na jedinou osobu ve vesmíru: na sebe sama. Nečekejme vyjádření pýchy od jiných, chovejme se tak, abychom byli hrdí na sebe. Je osvobozující konečně přestat se bát, jak nás vidí někdo jiný.

Poslouchejte jiné, ale jen pro své dobro. Vemte si z jeho soudu to lepší. Co Vám nedává energii, vyplivněte jako opice slupku od banánu. Svět je plný ohromného počtu příležitostí – pro každého –, tak proč nevyužít ty, které ladí s Vaší intuicí?

2. Co všechno nemám

Motivovali Vás rodiče stejným autíčkem nebo panenkou, co měl(a) kamarád(ka)? Tím, že Vám to koupí, ale jen, když budete hodní, mít známky jako on(a)? Naučili Vás srovnávat se, žárlivě koukat všude kolem, a přitom zapomínat sám na sebe?

Naopak, zapomeňte na ostatní. Žádní dva lidé nejsou stejní, nemají stejné mozky a stejné cesty životem. Logicky každý dosahuje jiné úrovně kariéry i majetku. Nemá cenu se srovnávat. Nedělá to nikdo v přírodě. Proč závidět pavoukovi více nohou? Proč krávě více žaludků? Proč jinému člověku dražší auto, větší dům? Byli byste šťastnější jako želva, která má od narození byt a rychlejší Ferrari ji fakt netrápí?

3. Boj se

Dětství je plné vynuceného strachu. Rodiče jsou mistry ve vyhrožování událostmi, které se z 90 % nikdy nestanou. Zmrzačím se, vyhodí mě ze školy, z domova… Rodiče se snaží, abychom se permanentně báli o to, na čem nám nejvíce záleží.

Už Franklin D. Roosevelt řekl: „Jediné, čeho bychom se měli bát, je strach ze sebe sama.“ Ano, nic nás neumí tak spolehlivě brzdit jako strach. Důvod, proč nad námi mají obavy takovou moc, je ten, že jsme jim přisoudili takový význam. Tušíme jen nejhorší možný scénář a co nechceme, aby se stalo… jen samé negace. Nedivme se, že se bojíme. Ale bát se neúspěchu a opravdu neuspět jsou dva různé šálky.

4. Staré chyby, staré rány

Pamatuješ, co jsi provedl? Nezapomeň, co jsi provedl! – Člověk je jediné zvíře na světě, které trpí za jedinou chybu vícekrát. Naučil se provždy litovat, a tudíž se od té doby bát čekohokoli nového. Já se ptám: Proč se vůbec zabýváme minulostí?

Nyní žijeme okamžik, který nemá žádnou chybu, protože je úplně nový. Je na nás, zda ho učiníme nezapomenutelným. Ale musíme hned, jinak budeme opět litovat. Staré chyby nás učí příště ubrat nebo přidat. Lépe trefovat cíl. Čeho tedy litujeme?

Staré rány bolí, když se v nich rýpeme. Skončeme s masochismem. Začne jizvení, a to ihned poté, co si uvědomíme, co nám tato bolestná zkušenost přinesla a proč už se nepotřebujeme déle trápit. Jizvení přichází s přijetím minulosti. Teprve když odložíme balvan a necháme ho ležet, bude nám lehčeji. Jizvení svědí. Ale zaceluje.

6. Mám všechno vymyšlené opravdu nejlépe?

Už máš ustláno? Běda, jestli to není perfektní!

Už máš úkol? Bude sekec mazec, jestli tam máš chybu!

Rodiče to myslí dobře. Ale jedna věc je stále něco zdokonalovat a druhá přijmout odpovědnost a se všemi riziky začít konat. Výsledek? Jedna skupina lidí se diví, že stále nedojela do cíle, ačkoli ještě nenastartovala motor. Druhá skupina se dnes zabývá přemýšlením, co mohla udělat včera. A přitom na zítřek odkládá věci, které měla udělat dnes. Třetí skupina čeká na někoho, kdo ji nakopne, otočí její život a poradí, co udělat pro JEJÍ sny. Čtvrtá skupina ví, co by měla udělat, ale neudělá to.

V kom rodiče vyvolávali strach, ten má jen soubor snění. Neumí vytvořit akční plán a jít bod za bodem. Odkládá realizaci, vymlouvá se. Určitě Vám může připadat, že zítra bude příhodněji. Už nesněte. Realita je teď a tady. V jediné době, na jediném místě a v rukou jediné osoby, která je uskutečnění schopna nebo neschopna*.

Poznámka: * – nehodící se škrtněte

Petr Casanova