Proč bohatí opovrhují pohodlím a chudí na něj nedají dopustit

Sergej Brin, spoluzakladatel Googlu, chtěl studentům na univerzitě ve Stanfordu vysvětlit tajemství podnikatelského úspěchu. Nakreslil na tabuli diagram. Levou kružnicí znázornil “zónu pohodlí” a pravou oblast, kde se plní sny. Ty kružnice se neprotínaly ani nedotýkaly. Beze slov tak naznačil, že si lidé musejí vybrat mezi setrváním v místě, na které si již zvykli (zóna pohodlí), a cestou za svým přáním. Protože tato myšlenka se principielně opakuje v mnoha úvahách, vysvětleme si ji.

Zóna pohodlí vyjadřuje dlouhodobý stereotyp, ve kterém sice nejsme spokojeni, ale máme-li se rozhodnout pro změnu, nakonec nalezneme více důvodů, proč to nedělat, a z toho plynoucí závěr, že nám to vlastně stačí. Jde o klec, do níž jsme se sami zavřeli, a i když z ní nemůžeme za svými sny, věříme, že ony za námi přijdou samy. Připomíná to situaci houbaře na vysbírané lesní mýtině. Chtěl by houby, ale nechce je hledat. Tak nečinně čeká na mýtině, až před ním nějaká houba vyroste.

“Když něco chcete najít, především to musíte začít hledat.” Coco Chanel

Gabrielle Chanel, později přezdívané Coco, v raném dětství vzalo astma maminku. Bezradný otec ji, společně se dvěma sestrami, vsadil do sirotčince. Snažila se živit po kabaretech, ale neuměla tančit ani zpívat, tak si platila soukromé lekce, které ji připravily o všechny peníze. Kabaret měla ráda kvůli stylu a společnosti. Bavila ji móda. Pro zábavu a kamarádky šila klobouky. Pak na dostizích viděla komplikované a přeplácané kreace, rozhodla se tedy nabídnout opak – jednoduchost. Její salon v Paříži byl tak úspěšný, že se pustila i do parfémů. Chanel No. 5 uvedla v roce 1921 a poté, co roku 1947 poskytla licenci, pobírala 2 % z každého prodaného parfému.

I v jejím případě platí diagram. Nikdo by se nedivil, kdyby rezignovala. Ale zóna její rezignace se nedotýkala zóny splněných přání. Bylo nutné přejít z jedné do druhé.

Rhonda Byrne, autorka slavného Tajemství, vykládá, že zákon přitažlivosti, který člověku zajistí splnění jeho přání, funguje ve třech fázích: 1. Žádejte (přejte si), 2. Věřte (chovejte se, jako byste to již měli), 3. Přijímejte. Mýlí se. Neplatí, že jakkoli velké přání se může komukoli splnit i uvnitř zóny pohodlí. Australská autorka, žel, zapomněla uvést nejpodstatnější fázi: Konejte. Žádný sen se bez činnosti nesplní.

Zajímavost: Řada bohatých lidí, kteří zbohatli jinak než v důsledku dědictví nebo vyhraného jackpotu, dilema průměrných lidí nikdy neměla. Zónu pohodlí neznala.

“Nerozumím lidem, kteří stojí na místě. Můj život mě odmala nutil utíkat, protože realita byla příliš bolestivá na to, abych stál.” Ingvar Kamprad

Ingvar Kamprad, zakladatel IKEA, píše svůj příběh v časopise FC. Jako dyslektik těžce zkoušený na švédské venkovské farmě měl patřit k doživotním outsiderům, tak jako dalších 15 % pozdějších miliardářů, kteří rostli v chudobě a bez vzdělání.

Dnes nejbohatší Asiat, Číňan Li-Ka Shing, se narodil v zemi, kde nebylo podnikání právě podporováno. Jeho zóna pohodlí byla navždy určena. Navíc v jeho 12 letech velkou část Číny zabrali japonští okupanti. Rodina uprchla a jeho otec 3 roky nato zemřel. 15letý Li prodával hodinky ve strýcově krámku tak snaživě, že v 19 letech byl ředitelem pobočky. Měl tedy svou zónu pohodlí. Přesto šel do nejistoty. Založil továrnu na plasty, prodával umělé květiny a díky 16 hodinám dřiny denně se stal největším výrobcem plastových květin v Asii! Tím měl opět svou zónu pohodlí. Ale i motor, který ho hnal. Po nocích studoval angličtinu, aby se továrna stala globální.

Ačkoli se chtěli živit počítači a bez univerzitního vzdělání se údajně v technologiích nedá prosadit, odešli z vysokých škol Bill Gates, Steve Jobs, Larry Ellison i Mark Zuckerberg. Dnes jejich firmy zná každý: Microsoft, Apple, Oracle a Facebook.

“Škola je teorie, život praxe. Jsou to dva odlišné světy. Ve škole máte jediného soupeře, učitele. V podnikání je soupeřem každý a přesvědčit o kvalitě musíte nejen jednoho člověka, učitele, ale celý trh.” Bill Gates

V žádné škole neučí, jak konkrétně zbohatnout. Žádný podnikatel vám neprozradí, jak konkrétně uspět. Zná to jen ve svém oboru a nechce si vychovat konkurenci. Naprostým zjevením je MLM, víceúrovňový marketing, kde vám přesně vysvětlí, jak zbohatnout. Nedělejte si iluze, i oni to činí zištně – od “konkurence”, kterou si vychovají, berou podíl ze zisku. Přesto je to objektivně nesobecký systém. Také byl nominován na Nobelovu cenu za ekonomii pro svůj obrovský potenciál. Fakt, že ho většina lidí nechápe nebo jím opovrhuje, nepřekvapí. MLM je mimo zónu pohodlí.

Donald Trump se k tomu vyjádřil v Show Davida Lettermana. Na otázku, co by dělal, kdyby o všechno přišel a musel začínat úplně od začátku, bez váhání řekl: “Našel bych si dobrou MLM společnost a pustil bych se do práce.” Protože publikum vybuchlo smíchy, Trump dodal: “Proto já sedím tady nahoře a vy stále tam dole!”

“Nejčastěji ve svém životě jsem slýchal: To nedokážeš, to není cesta, která vede k úspěchu, drž se raději průměrnosti. Když jsem úspěchu dosáhl, říkali mi: To dlouho nevydržíš, zkrachuješ, to není nic pro tebe, vrať se raději do průměrnosti, patříš mezi nás.” Amancio Ortega

Český investor Michael Rostock říká, že kdo opustí zónu pohodlí a uspěje, nechce zpátky. Za nic na světě nechce být zaměstnancem. “Rozdíl mezi podnikatelem a manažerem: Vysoký manažer vám řekne, že chce 150 000 plat, Audi A6 a v pátek nebude pracovat, protože má golf. Podnikatel má také golf, ale je to auto VW Golf, dře od rána do večera a za 10 let vybuduje firmu, která ho dalších 50 let živí.”

Zóna pohodlí je jako Jezinky. Nepustí vás. Bude vám vtloukat otázky a výmluvy typu “Proč bys to měl dokázat zrovna Ty? Vyspi se na to a promysli to až zítra. Udělej to, až zhubneš. Až po příští výplatě. Až, až, až…” Rostock říká, že první podnikatelský počin měl v 7 letech. Položil klacek přes cestu a vybíral mýtné. Někdo mu dal korunu, jiný krabičku cigaret. Warren Buffett, dnes největší investor světa, se učil podnikatelský princip už v 6 letech. V obchodě nakoupil výhodné balení coly po 6 kusech a objížděl akce a jednotlivé plechovky prodával se ziskem. Otřepaně jednoduché, řeknete si. Jsou ale lidé, kteří to nedělají ani v dospělosti.

“Na světě není nikdo, kdo by vás zastavil. Jen vy sami.” Warren Buffett

Proč vlastně velké úspěchy nepotkáme v zóně pohodlí? Je to prosté a logické:

1. V zóně pohodlí vás nic nenutí odvádět nadprůměrné výkony. Nemůžete tedy očekávat nadprůměrné odměny.

2. Nejužívanější věta v zóně pohodlí: “Mně to stačí.” Neznám miliardáře, který by takovou větu vypustil. “Můj kamarád si ani házet létajícím talířem neumí jinak než na body. Je to typický podnikatel: soutěživý a nechce prohrát,říká ještě Michael Rostock. Průměrní lidé nazývají bohaté hamouny. Jde jim prý jen o peníze. Není to ale spíše tak, že “podle sebe soudím tebe”? Jasný důkaz: Na světě je 1453 osob s prokázaným investičním majetkem ve výši 1 miliardy dolarů. Již 105 z nich přijalo výzvu The Giving Pledge, kterou většinu svého majetku věnují na dobročinnost. O peníze jim nejde. “Sáhla na mě smrt z pohodlí. Musím se rozhýbat, skrečovat vyhraný zápas a začít nový turnaj,” uvedl Larry Ellison, člen The Giving Pledge.

3. Každý člověk dosahuje nejvyšších výkonů v situaci, kdy je k tomu maximálně motivován, respektive donucen. Nikdo neběží, neplave a nejedná tak rychle, jako když jde o život. I český národ se semkl, když bylo nejhůř. V nejtěžších chvílích se v nás instinktivně otevírají nejlepší vlastnosti. Jen “za války” se objevují hrdinové.

Naštěstí války nejsou každý den. Mnozí z nás je ještě nikdy nezažili. Nevědí, čeho jsou schopni. Není špatné si vyvolat válku v sobě. Zkusit to. Poznat se. Co nejdřív.

“Každá minuta je jenom jednou.” Paolo Coelho

Bohatství není výsada, je to právo. Každý má právo usilovat o své sny, stejně jako o ně neusilovat, úspěšným blahopřát či závidět. Příště pro opatrné: Jak si “útrpný” přechod ze zóny pohodlí vyzkoušet krůček po krůčku tak, aby to byla zábava.

Petr Casanova

- Reklama -