Hodinky s pětatřicet let starou počítačovou hrou, která ale bohužel nejde

Pokud jste staršího data výroby, tak jako autor tohoto článku, zažili jste již období po roce 1977 a první globální počítačovou mánii. Spustila ji hra Space Invaders (Vesmírní vetřelci), kterou jste si mohli pustit na televizi, pokud neměli vaši rodiče kontakty a příležitost obstarat počítač Atari. Ta hra byla úžasná, snad nejúžasnější na světě – viděno našima tehdejšíma očima. Nebyla sice ve 3D (tento pojem jsme považovali za označení třetí dé, tedy jedné z tříd na základní škole), také grafika se neměla šanci přirovnat dnešním hrám z AppStore, ale základní výhodou tehdejších her byla jednoduchá obsluha. Stačilo mačkat 3 klávesy: doleva, doprava a střílej. Pro navnadění připomínka (prosím, připravte si kapesníčky na slzy nostalgie…).

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=437Ld_rKM2s[/youtube]

Hra tehdy ovládla nejen domácnosti, ale i herny. První automaty s touto hrou se objevily nejprve v Japonsku (červen 1978) a ihned způsobily dočasný nedostatek 100jeno­vých mincí. Přitom v Japonsku do té doby dominovaly hrací automaty Pa­chin­ko (obdoba nám známého pinbalu). O co vlastně ve hře šlo? Hráč kontroloval laserové dě­lo, které se pohybovalo horizontálně ve spodní části obrazovky. Jeho úkolem by­lo postupně zničit všechny mimozemské lodě, které v originální arcade verzi tvořily formaci jedenácti plavidel v pěti řadách. Za každou se­stře­le­nou loď obdržel hráč určitý počet bodů. Lodě se pohybovaly po obrazovce zle­va doprava a zpět a po­s­tup­ně klesaly ve snaze při­s­tát na povrchu planety (v tomto případě Měsíce). Rychlost přistávajících plavidel se během hry zvyšovala, takže zasáhnout jednotlivé lodě bylo stále těžší a těžší. Navíc vesmírná plavidla útočníků nebyla bezbranná, ale mohla se aktivně bránit sha­zo­vá­ním bomb na pohyblivé dělo. Hráč se sice mohl před těmito střelami ukrýt pod některým z defenzivních bunkrů, ale ty jej zároveň limitovaly ve střelbě. Čas od času proletěla ve vrchní části obrazovky speciální loď, jejíž zásah mohl hráči přinést extra body. Pokud se hráči podařilo zneškodnit všechny přistávající lodě, začínal další kolo se stejným rozestavením, ale mnohem těžší obtížností. Hra končila v momentě, kdy hráč ztratil všechny své životy, nebo když se vetřelcům podařilo dosáhnout povrchu planety a přistát.

Švýcarský hodinář Romain Jerome si počítačový pravěk pamatuje. Ve spolupráci s francouzským obchodem colette (není to chyba, fakt se píše malým začátečním písmenem) vytvořil roztomilé hodinky Space Invaders. Učinil tak již podruhé, ani tentokrát bohužel nedosáhl „rozchození hry“, tedy abychom si na rozpixelované vetřelce mohli opravdu zastřílet. Škoda, nicméně i to v nás rozehřívá vzpomínky, protože i nám se občas nepodařilo hru zprovoznit, zamrzla na televizní obrazovce.

Hodinář Jerome si zaslouží uznání už za unikátní techniku. Aby vytvořil plastický obraz potvůrek a vesmírné lodi, chránící Zemi, použil 3vrstvé lakování. Jak titěrná práce to musela být, naznačuje velikost každého vetřelce, dosahující minimálně 3,5 mm. A to je figurek celkem šestnáct. Pro úplnou sugesci také čtyři šroubení v rozích pouzdra evokují měsíční přistávací modul z amerických lunárních misí.

Vesmírné vetřelce můžete mít v červené, zelené, modré nebo žluté barvě.

Petr Casanova, autor je ročník 1974