Girard-Perregaux se chlubí cizím peřím. Hodinky ze zdiva už vyrobil jiný Švýcar

Zeptáte-li se zedníka, co vzniká smícháním cementu, hrubého a drobného kameniva, vody, příměsi a přísad, garantujeme vám, že neodpoví „číselník hodinek“. A přece by měl pravdu. Úspěšná švýcarská manufaktura Girard-Perregaux, která má svůj butik na Staroměstském náměstí v Praze, začíná prodávat něco, co na první pohled překvapí a zdá se unikátní. Hodinky s betonem.

Smůla je, že kopíruje cizí nápad.

4. července 2012, přesně před 3 měsíci, jsme vydali zprávu o dalším počinu výstředního švýcarského hodináře. Romain Jerome představil model Liberty-DNA, jejichž zeleně zbarvená omítka pochází ze Sochy Svobody. Tvoří číselník, bez čísel.

4. října 2012, dnes, vydává české zastoupení Girard-Perregaux zprávu o nových hodinkách Girard-Perregaux Corbusier Trilogy. Mají betonový číselník, bez čísel. Prosím, nejde být neustále originální. Ale následující věty marketingové zprávy mohou Jeromeho mrzet: „Výroba stojí plně na bedrech manufaktury GP. Beton se tak stává zcela neobvyklým materiálem v hodinářství.“ Že autora těchto vět nepálily prsty, když vyťukával takové věty do klávesnice…

Romain Jerome konstruuje hodinky teprve od roku 2005. Snaží se vymezit tím, že pro stavbu hodinek používá zvláštní prvky: měsíční horninu, vyvřelinu islandské sopky Eyjafjallajökull, zrezivělé železo z potopeného Titaniku… Snaží se být jiný. A potom přijde velká značka a zařve: „Je to naše!“ Jistě, může to být nepozorností marketingového oddělení. Možná bude vysvětlovat, že beton není omítka. Jenže „omítka“ ze 46metrové Sochy svobody = beton. Možná je pod svícnem největší tma, a tak Švýcar neví, co vyrobil Švýcar. Spíše se zdá, že to Girard-Perregaux prostě zkusil. Veřejnost je na rekordy a pochvalné ódy u této značky zvyklá:

Rok 1898 – Constant Girard vynalézá tourbillon se třemi zlatými mosty. Je oceněn zlatou medailí na světové výstavě v Paříži.

Rok 1970 – Girard-Perregaux se stává první firmou ve Švýcarsku, která začíná s výrobou quartzových hodinek v průmyslovém měřítku. Dodnes je oborovým standardem jejich frekvence, nastavená inženýry značky na 32,768 Hz.

Rok 2008 – Model ww.tc 24 Hour Shopping se účastní 9. ročníku Prix officiel de la Revue des Montres 2008 v Muzeu Jacquemart-André nedaleko Champs-Elysées v Paříži. Odnáší si titul Dámské hodinky roku.

Značka Girard-Perregaux vůbec přitahuje pochyby. Svou historii s oblibou datuje rokem 1791, ačkoli zakladatel značky Constant Girard se narodil až roku 1825. V obchodním rejstříku je vedena společnost Girard & Cie., ale s datem založení 1852. S jakoukoli osobou jménem Perregaux se Girard spojuje až roku 1854 – svatbou s Marií Perregaux (novomanželé na snímku). Jejich spojená příjmení poskytují název manufaktuře Girard-Perregaux, která ovšem byla založena až o 4 roky později, tedy 1858. Proč tedy 1791? Značka si zkrátka vypůjčila historii jiného hodináře. Roku 1791 totiž opravdu nastal klíčový okamžik pro hodinářský svět. 19letý Jean-François Bautte vyrobil své první hodinky. Soustředil se na ultratenká pouzdra. Následně si založil manufakturu v Ženevě, která ale s Girard-Perregaux nemohla mít nic společného, protože GP vznikla a stále je v městečku La-Chaux-de-Fonds, kde se Constant Girard narodil a kde i zemřel. Bautte každopádně platil za ikonu. Jeho dílnu navštívila v 18. století i budoucí britská královna Viktorie. Hodinář měl nadstandardní styky s předními šlechtickými dvory a patřil k nejobdivovanějším hodinářským mistrům své doby. Byl tím, kým je Romain Jerome. Jaká náhoda.

Na druhou stranu, proti kvalitě nového modelu Girard-Perregaux nemůžeme nic namítnout. Firma si opět vypomohla cizím příběhem. Hodinky totiž vytvořila na počest velkého architekta 20. století Charlese-Édouarda Jeannereta (na snímku), známého jako Le Corbusier. S Constantem Girardem se mohl potkat, teoreticky. Narodil se totiž roku 1887 v Le Chaux-de-Fonds! Girard zde zemřel až roku 1903, to bylo Le Corbusierovi 16 let. Stoupenec moderní architektury napsal jedno ze svých nejznámějších děl, Les Trois Etablissement Humains, v roce 1945, a právě tehdy Girard-Perregaux vydal krásnou kolekci Vintage 1945. Ta se tedy vrací i s Le Corbusierovým motivem – betonem. Le Corbusierovo první poválečné dílo neslo název Cité Radieuse a šlo o budovy v Marseille ve Francii. Byly postaveny z betonu a oceli mezi lety 1947 a 1952 a měly zmírnit nedostatek bytů. Styl těchto staveb, sloužících pro 1600 rezidentů, je vyznávaným příkladem modulární architektury.

Rozhodně se tedy nechceme dotknout kvality nových hodinek, nepochybně budou spolehlivé a přesné. Ale na jejich originalitu bychom, být Švýcary, byli opatrnější.

-pc-