Ředitel hotelu Kempinski se brání: Pro české zákazníky dělám dost

Není zvykem, aby se zahraniční hotelové řetězce v Česku příliš soustředili na české klienty. Doposud byly hotely živy zejména z turistů. Ale v Evropské unii klesá životní úroveň, méně se cestuje a mezi prvními si tento trend uvědomil Peter Knoll, generální ředitel Kempinski Hybernská Prague. Původem Němec. Přestal se koncentrovat jen na cizince a důležitý opěrný pilíř si začíná vypracovávat z Pražanů a Čechů obecně. Jde jim naproti svou unikátní politikou, tak vzácnou mezi pětihvězdičkovými hotely v Praze. Dělá správně? A dělá toho pro Čechy dost? On věří, že ano. Ostatně na jeho straně jsou činy.

Z Kempinski Hybernská Prague se v poslední době stal magnet. Přitahuje svatby. Na léto je objednáno 50 obřadů. Ostatně tento hotel má výraznou přednost. Největší soukromou zahradu v centru Prahy (1800 metrů čtverečních). Navíc se zpřehlednily gastronomické akce a kuchyně získala renomé i díky šéfkuchaři, který – jak jsme již psali – dodává jídla do letadel ČSA směr Abú Dhabí. O hotelu se začalo hovořit nejen v Česku a doporučení je silný obchodní nástroj, silnější než drahá reklama. V Kempinski Hybernská Prague se rázem ubytovali ukrajinský miliardář Viktor Pinčuk, švédský král Carl XVI. Gustaf, irský zpěvák Bob Geldof a boxerský šampion Vitalij Kličko a Peter Knoll si s nimi potřásl rukou, tak jako v minulosti s britskou královnou, nepálským králem, Eltonem Johnem či jezdci Formule 1. Knollova strategie navíc prospěla celé síti. Pro Čechy se stal Kempinski symbolem dostupného luxusu a rádi mu zůstávají věrni i v zahraničí. Požádali jsme jej o rozhovor a zde jsou odpovědi:

Jak byste popsal dnešního typického hosta hotelu Kempinski Hybernská?
Většina našich hostů přijíždí do Prahy za odpočinkem a poznáním. Chtějí si město užít, ať už v podobě návštěvy se zaměřením na kulturu, prohlídky památek nebo při speciálních akcích. Zaznamenáváme však i rostoucí poptávku z řad hostů přijíždějících pracovně a hledajících klidný hotel, který nabízí individuální služby a uspokojení jejich konkrétních potřeb.

To hovoříte o cizincích. Co nejvíce přitahuje Čechy?

Naším cílem je být přívětivým místem pro obyvatele Prahy a celé České republiky, a to zejména prostřednictvím naší kulinářské nabídky. Proto jsme zavedli cenovou strukturu nabízející skutečně dobrý poměr ceny a hodnoty. V lednu a únoru jsme pro místní komunitu otevřeli restauraci Le Grill se speciální nabídkou v rámci Grand Restaurant Festivalu. V nabídce bylo i tříchodové menu za cenu do 700 Kč. V létě navíc na zahradním barbecue nabízíme akci „all you can eat“ za pouhých 890 Kč a denně máme Happy Hour v Baru, Lobby Lounge a na zahradě, během níž lze ochutnat exkluzivní koktejly od 140 Kč.

Vyplatila se investice do největší hotelové zahrady v centru Prahy? Jak ji využíváte?

Zahrada je určitě jedním z unikátních prvků hotelu. Letos jsme do ní investovali další dva miliony korun, pořídili jsme novou markýzu, několik stanových přístřešků, kde mohou hosté odpočívat, a řadu dalších doplňků, které zde nelze ani vyjmenovat. Je otevřena denně od rána do večera, speciální akce však končí nejpozději ve 22 hodin. Kromě svatebních hostin si velkou popularitu získalo i tradiční barbecue, pořádané každý čtvrtek od června do září s hudebním doprovodem od našeho vlastního DJ Marwin Shamma.

Na zahraniční státníky byl dříve Hilton Prague, na celebrity Four Seasons a Mandarin Oriental. Kdo byl váš nejvýznamnější host?

Jsme maximálně diskrétní, co se našich hostů týče, ale mohu prozradit, že nejvýznamnějšího hosta jsme zde měli zkraje jara, kdy v našem hotelu pobyla Jeho Výsost Carl Gustaf. Švédský král byl v Praze na obchodní cestě se skupinou zástupců švédských firem. Hostili jsme i Sira Boba Geldofa, který v Praze předával ocenění při udělování cen Trebbia 2012 na radnici.

V čem jste, podle vás, začali získávat náskok? V čem jste jiní oproti ostatním pětihvězdičkových hotelům v Praze?

Největší rozdíl začíná již u názvu. Většina hotelových společností má ve svém pojmenování slova „Hotels & Resorts“, my se však nazýváme „Hoteliers since 1897“ (Hoteliéři již od roku 1897). Jsme známí vysokou kvalitou našich služeb, jedinečností hotelů, které začleňujeme do svého portfolia, a hodnotou, kterou přinášíme jak našim hostům, tak vlastníkům námi spravovaných nemovitostí. Máme dva klíčové požadavky, z nichž jeden nebo ještě lépe oba musí splňovat každý hotel, který zařazujeme do svého portfolia. Zaprvé se snažíme najít klíčovou lokalitu a usilujeme o to, abychom byli považováni za „nejlepší“. Kromě toho chceme být vždy v daném městě jedineční. Například v Dubaji máme hotel s napojeným lyžařským dómem, v Číně máme několik hotelů s originální pivnicí „Paulaner Bier Haus“ a v Praze máme jedinečnou zahradu, zkrátka něco, co byste na Starém Městě určitě nečekali.

Češi se i v zahraničí učí stále více využívat služeb sítě Kempinski, na čemž máte přímou zásluhu. Čím je ale pražský Kempinski tak výjimečný, že to v cizině nejspíš nenajdeme?

Budova pražského hotelu je určitě jednou z našich menších, má spíše charakter „boutique“. Neobvyklá je rovněž skutečnost, že více než 80% našich pokojů náleží do kategorie apartmá. Také málo hotelů z našeho portfolio má soukromou zahradu v samém centru hlavního města. Máme vlastně největší zahradu ze všech hotelů naší společnosti…

Jaké byly nejzajímavější hotely z těch, které jste doposud řídil?

Je obtížné sestavit nějaké pořadí, ale tři hotely mému srdci nejbližší jsou The Hempel Hotel v Londýně, hotel typu boutique dle návrhu Anoushky Hempel, kde Julia Roberts řekla své ano Hughu Grantovi ve filmu Notting Hill. Dále je to Schlössle Hotel v Tallinnu, což je nejmenší hotel, který jsem doposud řídil. Má pouhých 23 pokojů a nachází se v opravdu pohádkovém prostředí. A samozřejmě sem náleží pražský Kempinski Hybernská. To byla nejprve výzva, protože hotel potřeboval vybudovat novou pozici. Ale nyní, po více než dvou letech v Praze, to zde miluji a velmi rád se svým týmem pracuji s místní komunitou i s mezinárodními hosty.

Váš nejprestižnější okamžik v roli generálního ředitele?

U příležitosti nedávného diamantového výročí Její Výsosti královny Alžběty II. jsem si vzpomněl na rok 2006 v Tallinnu. Byli jsme požádáni, abychom uspořádali státní recepce pro prezidenta Tomase Ilvese, jenž v Estonsku vůbec poprvé přivítal právě Její Výsost. Organizace takové události byla opravdu nezapomenutelným okamžikem a díky skutečnosti, že vše natáčela BBC jako součást dokumentu Working Monarchy, je zaznamenán i můj skromný příspěvek, neboť byl do dokumentu zařazen i poměrně dlouhý rozhovor se mnou a mé představení.

Přál jste si být jednou generálním ředitelem pětihvězdičkového hotelu?

Pocházím z malého městečka ve Schwarzwaldu s pěti sty obyvateli, kde moji rodiče provozují Gasthof (hostinec), který naše rodina vlastní již od roku 1934. Takže práci v tomto oboru jsem víceméně podědil. Začínal jsem jako kuchař v luxusním hotelu v našem kraji, ale když jsem hovořil s profesory na univerzitě, kde jsem zároveň studoval, uvědomil jsem si, že bych raději pracoval přímo „na frontě“. Takže jsem v roce 1984 nastoupil u Inter Continental Hotels na manažerskou praxi. Od té doby jsem už zůstal u pětihvězdičkových hotelů, neboť se v nich cítím dobře a ušel jsem už pěkný kus cesty. Než jsem přišel do Prahy, pracoval jsem v Kolíně nad Rýnem, Londýně, Bahrajnu, Číně, Maďarsku, Rusku a Estonsku. Nyní působím na své třetí pozici generálního ředitele. Vytkl jsem si za cíl dosáhnout této pozice do 36 let věku, což se mi podařilo. Kempinski je německá značka, a když se znovu stavěl berlínský hotel Adlon, během války vyhořelý, udělal jsem vše pro to, abych pro skupinu mohl pracovat. Podařilo se mi to v roce 1995 v Budapešti.

Čím jste chtěl být jako malý?

Babičce jsem řekl, že bych se jednou chtěl stát ředitelem zoo nebo cirkusu. Což se mi částečně splnilo. Je spousta věcí, díky kterým se můžu smát, ale i mít vrásky na čele. V hotelu se nikdy nenudíte, a když jdete večer domů, nikdy na 100% nevíte, co vás čeká zítra. Ubytování je produkt, jenž přes noc zanikne, pokud jej neprodáte, to vám tak trochu dává pocit „burzovního makléře“ – mnohem intenzivněji však pracujete s lidmi, hosty a zaměstnanci, takže si občas připadáte jako ředitel cirkusu. Škála činností je opravdu široká od přísně ekonomických po silně pocitové.

Jak velký vliv má práce v oboru hotelnictví na osobní život?

Rád jsem hostitelem i v osobním životě, mám rád hosty u sebe doma, rád jim vařím a starám se o ně. Nejšťastnější jsem, pokud jsou šťastni a užijí si nejen to, co jsem pro ně připravil, ale i mou společnost.

Kde v Praze nejraději relaxujete?

Měl jsem to štěstí, že jsem našel bydlení na Vinohradech, které jsou pozoruhodné. Ve Starém Městě a na Hradě je spousta historicky významných míst, ale rád se procházím i po naší čtvrti s jejími krásnými parky, ulicemi a místními restauracemi, kde v létě můžete sedět venku a nechat čas jen tak plynout.

Ředitelé po hotelech obvykle rotují. Jak často musíte měnit bydliště v rámci sítě Kempinski?

Pracuji na otevřenou smlouvu, takže se to liší místo od místa. Pokud bych pracoval na Středním východě nebo v Asii, tak je délka smlouvy omezena na 2–3 roky. Tady v Evropě je to trochu jiné. Všeobecně však lze říci, že po třech letech společnost zhodnotí vaše přednosti a výsledky a podívá se, kde je vás nejvíce potřeba, tj. kde jí můžete být maximálně užiteční. Osobně doufám, že takový den pro mne zde v Praze ještě nenadešel, neboť mám rád nejen tento hotel a město, ale i tým svých spolupracovníků.

Přesto jaká by byla vaše příští vysněná destinace?

Tuto otázku často slýchám od různých lidí, dokonce i od svých nadřízených v naší centrále. A odpověď není snadná. Pokud to bude možné, rád bych zůstal v Evropě a řídil hotel, jenž bude něčím jedinečný, bude představovat výzvu a umožní mi využít mou kvalifikaci a to, v čem jsem dobrý. V současné době mám stále nápady týkající se pražského hotelu a doufám, že je v průběhu času budu moci realizovat. Pokud ale budu muset přejít jinam, doufám, že nové působiště mi umožní být kreativní a pracovat se stejně dobrým týmem, jako je tady v Praze.