Podnikatel zahájil prodeje letenek na Měsíc. Jedna za 3 miliardy Kč. Co všechno je v ceně šíleného výletu?

Londýn. Jakmile po pravé ruce zahlédneme Westminsterské opatství, odbočujeme z Victoria Street doleva a dále nás navádí už proudy zvědavců, které jdou před budovu Methodist Central Hall. Na prostranství stojí jako muzejní artefakt starší kosmický modul Saljut a nenápadný postarší muž vysvětluje, proč by lidé měli létat na Měsíc. Není to broker, nýbrž přímo zakladatel společnosti Excalibur Almaz Arthur (žoviálně také Art) Dula. Neprofesionálně působí už to, že pro vyzdvižení svého byznysu ponižuje jiný. „Náš projekt je opravdový vesmírný pobyt, skutečná expedice, nikoli vyhlídkový let jako u Bransona,“ degraduje se Dula. Chová se jako na pouti, přitom jeho firma požaduje 3 miliardy korun! Když jsme se ptali Richarda Bransona na Dulův záměr, řekl jen: „Bez komentáře. Měsíc není můj cíl.“

Odstavec v učebnici za 3 miliardy?

Na to, že by první civilista měl být vyslán na Měsíc do tří let, se vznáší nad projektem příliš mnoho otazníků. Tak například – ještě nikdo si letenku nekoupil. Dula přitom před odletem, který by měl být do tří let, vyžaduje ještě roční intenzivní výcvik. A tak dlouhý výcvik, který fakticky znamená vyzout se na rok ze svého podnikání, je způsoben kardinálním problémem: V Saljutu směr Měsíc budou jen tři pasažéři. Žádný profesionální astronaut ani jiný průvodce. Ano, ti lidé budou vydáni napospas osudu a sobě samým. To už nebudou turisté, ale dobrodruzi. Nebo sebevrazi. Co když začnou mít v kosmu zdravotní obtíže? Co když zpanikaří? Pravděpodobnost je vysoká, let trvá celé čtyři měsíce. „Nechci, aby šlo o vesmírnou turistiku,“ vysvětluje nám Arthur Dula. Nabídku na cestu přitom nepředkládá lidem s kosmickou zkušeností, ale amatérům, kteří se stavu beztíže přiblížili maximálně na pouťové centrifúze. „Chci obnovit objevitelskou tradici Velké Británie, která v 16. a 17. století vysílala průzkumníky až na kraj světa pro nové vědomosti, informace a bohatství.“ Srovnávat dobývání pustin na Zemi a v kosmu se ale zdá přitažené za vlasy, proto se Duly ptáme, co by tedy podle něj Měsíčňané měli dovézt za vědomosti, informace a bohatství. „Nevím, co konkrétně, ale nepochybně první osoba, kterou vyšleme na Měsíc, získá místo v učebnicích dějepisu,“ nasazuje Dula všemu korunu. Za tři miliardy korun je možné mít na sto let dopředu inzerát ve všech učebnicích dějepisu, aniž by bylo nutné někam létal a dávat všanc vlastní život. Například Dave Parker z Britské vesmírné agentury pochybuje o tom, že by bylo možné civilistu připravit k takové misi za pouhý rok. „To by veškeré školy měly ihned vrátit akreditaci a pan Dula obdržet Nobelovu cenu. Je to fantasta a hazardér,“ říká Parker.

Pro jednotlivce, nebo vlády?

Dula plánuje první testovací let v roce 2014, rok nato hodlá na Měsíc vyslat první tři vycvičené zákazníky ze základny v Kazachstánu. Saljut vychvaluje proto, že je lehčí a tudíž levnější než běžné moduly. Nízká cena systému ale naši důvěru zrovna nevzbuzuje, tak jako fakt, že jde již o dva starší moduly, které Dulova společnost odkoupila od ruské firmy NPO Mašinostrojenija. Ta pečuje o majetek ruské armády a rakety jednoduše vyřadila. Dula tvrdí, že na rozdíl od Bransona ušetří za vývoj a testování, protože podobné moduly byly na oběžné dráze již mnohokrát. „Využijeme zařízení, do kterých Sověti investovali přes miliardu liber. Chyběla jim jen modernizace,“ dodává Dula a jeho věty mají hlavu a patu. Otázkou je, v jakém stavu jsou Saljuty PRÁVĚ TEĎ. Už po modernizaci? Podle Parkera ne. „Dělá to na mě dojem, že Dula hledá investora. Proto ten roční výcvik – pro získání času na renovaci stroje. Je to riskantní podnik, nicméně jednoho klienta by mít mohl. Samotné státy. Ty s ohledem na hospodářské problémy nemají peněz nazbyt a sto milionů liber se svou výší zdaleka nepřibližuje ani nákladům na projekt Apollo.“

Jinými slovy: Státy by si modul pronajaly, podnikaly z něj vědecké experimenty a budovaly vlastní kosmické programy. Proč ale celý ten tyátr v londýnském parku? Nebo se opravdu najde jedinec, který zkusí nejdražší adrenalin na světě?

Saljut: Není již po smrti?

Pro pilotované lety budou využívány modernizované komponenty staršího sovětského systému Almaz, které byly pod názvem Saljut z vojenských důvodů vysílány do kosmu. Saljuty vznikaly od roku 1964 a matematickou záhadou je, jak mohou být ještě v pořádku, když životnost každého Saljutu je 15 let. Arthur Dula neprozradil cenu, za kterou je nakoupil, nicméně prý návratnost zajišťuje fakt, že moduly mohou být použity patnáctkrát. To ale za předpokladu, že ještě použity nebyly… Modul váží třicet tun, a protože společnost Excalibur Almaz neprovozuje vlastní nosné rakety, pronajme si obří ruskou raketu Proton. Ta modul vynese z  kosmodromu Bajkonur až na orbit. Na Měsíci i zpátky na Zemi by měl bezpečně přistát již samostatně.

Petr Čejka, autor je fotografem a zpravodajem FC z Londýna