Nové Bugatti pojede až 465 km/h. Je to nutné?

Německý automobilový koncern Volkswagen Group, který od roku 1998 vlastní také francouzskou značku Bugatti, vedou lidé, kteří zjevně mají problémy se sebevědomím. Nestrpí být druzí. I kdyby to mělo stát cokoli. Třeba lidské životy.

Jens Schulenburg, šéfkonstruktér Bugatti, oznámil přípravu nového Bugatti SuperVeyron, jehož maximální rychlost bude činit 465 km/h. Klademe tři otázky:

KDE se s ním bude moci jezdit? (Rychlostní limity v Česku netřeba připomínat. A pokud někdo myslí na německé dálnice s neomezenou rychlostí, pak se ptáme, co bude s ostatními řidiči?)

KDO s ním bude moci jezdit? (Takovou rychlostí nejezdí ani formule 1. Nedejbože pokud někdo zdědí 50 milionů Kč, odhadovanou cenu tohoto vozu, a vyrazí s ním do ulic, kdo takového vraha/sebevraha zadrží?)

PROČ to celé vůbec?

Na třetí otázku je nejsnazší odpověď. Kvůli egu. Jméno Bugatti Veyron bylo symbolem. Od roku 2005, kdy vyjel poprvé, byl nejvýkonnější, nejrychlejší, nejdražší. Takový „dubajský“ prototyp. Neměl nikde konkurenci. Poprvé někdo zkonstruoval vůz, který měl výkon více než 1000 koní (přesně 1001) a rychlost více než 400 km/h (přesně 407). Všimněte si, o jak málo překonával zmíněné hranice. Čistě formálně. Prostě aby je překonal. Jiný smysl to nemělo. Něco jako proslulý sovětský skokan o tyči Sergej Bubka, který překonal 35x svůj světový rekord. Pokaždé skočil jen o centimetr víc. O víc ani nechtěl. Za každý rekord bral tučnou prémii. Proč plýtvat energií… Ale to je jiný příběh. Příběh jiného typu ega.

Ve Volkswagenu neunesli, že někdo může být lepší. Když americká automobilka SSC vyrobila SSC Ultimate Aero TT (nahoře), v podstatě silniční raketu, pokořila světový rekord Bugatti naměřenou nejvyšší rychlostí 412,15 km/h. Záběr zde:

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=JmX7g9Qv13k[/youtube]

Bugatti sice kontrovalo modelem Super Sport, který za 2,7 milionu dolarů nabídl teoretickou maximální rychlost 431 km/h, jenže ta byla jenom na papíře. Třicet vyrobených exemplářů pak muselo být kvůli bezpečnosti elektronicky omezováno v rychlosti 415 km/h. A i tak to byla úkladná vražda řidiče. Super Sport je schopen dosáhnout své hraniční rychlosti do jedné minuty, ovšem v ní řidič téměř ztrácí vědomí (o kontrole nad Veyronem ani nemluvě) a brzdnou dráhu v případě nouze raději nikdo neřeší. Bugatti ji uvádí pouze z rychlosti 100 km/h, kdy činí 32 metrů. A je-li kluzká vozovka, je ze čtyřstovky lépe snad ani nebrzdit…

Nyní se německo-francouzští nabobové rozhodli odlehčit Super Sport ještě o 250 kg. S celokarbonovými koly a použitím kompozitů v motoru se snížila hmotnost na 1588 kg. Výkon činí 1600 koní. Kůň na méně než kilo váhy. Šílené. Objem motoru se zvýšil na 9,6 litru a bude opatřen minimálně čtyřmi velkými turbodmychadly. K tomu zlepšená aerodynamika. Výsledkem je zrychlení 0–100 za 1,8 sekundy. Jen si to představte. Stojíte, pak sešlápnete plynový pedál a počítáte si „jednadvacet, dvaadvacet…“ a v tom jedete stovkou. Za minutu a 10 sekund skoro 500 km/h! Například cestovní rychlost dopravního proudového letadla bývá kolem 900 km/h.

Určitě se najdou fajnšmekři, kteří z těchto čísel dostávají orgasmus. Já nevím. Asi bychom měli být pyšni na pokrok, co je člověk schopen vynalézt. Já se však ptám: K čemu to je? Připevněte tomu trysky a poletíme s tím do vesmíru – OK. Ale auto, které jede rychlostí, jakou klient nikde – ani na běžném okruhu – jet nemůže, je na hlavu (viz problémy řidičů Veyronu s policií). A ani si raději nepředstavuji, že si někdo jednou vezme takové auto na rallye a prošlápne tomu ve vesnici krk…

Když se řekne Bugatti, vždy si vybavím dvě čísla. 16 a 20. U prvního Veyronu totiž z bezpečnostních důvodů museli dimenzovat nádrž tak, aby v maximální rychlosti palivo došlo za 16 minut, tedy raději dříve než se přehřejí a prasknou pneumatiky (po 20 minutách pekelné jízdy). Opravdu rekord k ničemu. Leda k SuperVeyronu přistoupit jako k archivnímu vínu. Jako k investiční láhvi, kterou nikdy neotevřete, neochutnáte a nevyzkoušíte. Jen se budete mazlit s jejím možným potenciálem a jednou pyšně vyprávět vnukům: „Tamhle ve stodole čeká!“ Pak to snad smysl má.

Petr Casanova