Nepili jste? Nevadí, stejně dostanete nejvyšší trest

Nula na policejním alkoholtesteru vůbec nic neznamená, přijít o řidičský průkaz můžete vmžiku a vůbec nerozhoduje, zda jste něco pili nebo ne, zda vám policie alkohol prokáže nebo ne. Policii ČR se dostala do ruky nepříjemná zbraň, kterou začíná využívat. Na naši redakci se obrací stále více čtenářů, kteří za volantem zažili téměř šikanu policejních hlídek. Ty nyní mohou zastavovat řidiče bez důvodu a podle některých výkladů nacházejí obezličku, jak se dostat až k případným odměnám z udělených pokut, aniž by řidičům prokázaly nějaké pochybení.

Nejvyšší pokuty za volantem se udělují za řízení pod vlivem alkoholu. Paradoxně ale větší tresty obdržíte, když se z jakýchkoli (i objektivních) důvodů nepodrobíte zkoušce na přítomnost alkoholu, než když nadýcháte sebevětší množství. Pro řadové policisty, kteří si nežijí na vysoké noze, tak může být finančně výhodnější dotlačit řidiče do stavu, v němž odmítne podstoupit některou z fází dechové/krevní zkoušky, než když takovou zkoušku absolvuje. Na řidiče, který zkoušku odmítne, totiž zákon pohlíží jako na provinilce nejhrubšího zrna a automaticky kromě dvouletého zákazu řízení stanovuje nejvyšší možnou pokutu 50 000 Kč. Svým způsobem nelze tuto strategii policistům vyčítat, výplaty nemají z důvodu státních úspor bůhvíjaké a každý se musí nějak živit. Tím spíše, když jim tyto praktiky snad i jako kompenzaci za platové příkoří umožňuje zákon a posvěcuje i Ústavní soud.

Na rozdíl od západních států i třeba USA si česká policie může vybírat obětního beránka nahodile, vybraný řidič ani nemusí spáchat žádný dopravní přestupek. Jednoduše ten, na koho policista ukáže, musí na požádání podstoupit dechovou zkoušku. I když ta skončí negativně (= žádný přítomný alkohol), může policista přistoupit k opakované dechové zkoušce (ta obvykle ukáže totéž = žádný přítomný alkohol). I v té chvíli může policista na základě vnitřního přesvědčení o opilosti řidiče požadovat odběr krve. Ten se však provádí nikoli u auta, ale u lékaře. Řidič, který se nedopustil žádného provinění a dokonce již dvakrát prokázal, že nepil, musí společně s policisty odjet do nemocnice a tam si vyčekat zákrok a výsledky. Mnoho řidičů tento logický nesmysl (vyjma případů dopravních nehod) již odmítá podstoupit, a to je voda na mlýn policejní mašinérie. Na řidiče, který odmítne test na přítomnost alkoholu v krvi, je totiž pohlíženo, jako by alkohol požil a ještě se protivil výkonu úřední moci, tudíž je mu ve výsledku vyměřen vyšší trest než sebevíce opilému řidiči za volantem. Presumpce viny (jakýkoli řidič je primárně považován za vinného a musí prokázat svou nevinu) je přitom v trestním právu obecně jinak nepřípustná, i v případě vražd je dokazovací povinnost naopak na straně obžaloby. Policii ČR to nemějte za zlé, na silnicích jen využívá mantinely precedensu, který stanovil Ústavní soud verdiktem I.ÚS 2984/10.

Ten řešil případ namátkově zastavené řidičky z Domažlic, které policisté ani opakovanou dechovou zkouškou neprokázali alkohol v krvi. I proto se odmítla trmácet na odběr krve a nechat nezabezpečený vůz v jí neznámé obci u krajnice bez zajištěného návratu k vozu (peníze na taxi s sebou neměla). Tvrdila, že neopovrhuje zákonem, jen nechápe smysl tohoto požadavku ze strany policie. Opodstatněnost u soudu vysvětlil policista, podle něhož se řidička při vystupování z vozu zdála nervózní, prý se i zamotala, a zadrhávala v řeči. Na stranu policisty se postavil jak Krajský soud v Plzni, tak Nejvyšší správní soud. Ten rozhodl, že žena neměla právo odmítnout krevní test i přes negativní dechovou zkoušku. Používaný alkoholtester nebo detekční trubičky jsou totiž zákonem vnímány pouze jako orientační pomůcky a jako přístroje se “mohou mýlit”, zatímco instinkt policisty už méně. Proto je oprávněn na základě zkušenosti požadovat ještě odběr krve. Blíží se doba, kdy policie bude od oka měřit rychlost vozu, protože radar není dost přesný?

Případ ukázal, co až smí policie. A v praxi to poznal už i redaktor FirstClass.cz. Toho policie zastavila nedávno při návratu z noční pohotovosti s osmiletým nemocným synem. Řidič musel vypnout motor a topení, podstoupit dvě dechové zkoušky (obě byly negativní), a přesto byl vyzván k odběru krve v nemocnici. Řidič to odmítl s vysvětlením, že potřebuje syna dle instrukcí lékaře uložit do postele, tím spíše, že v prochladlém voze začíná mít zimnici. Policisté mu zakázali zapnout topení v autě s odůvodněním, že podezřelý řidič nesmí nakládat se zapalováním ve svém voze. Kromě dvouletého zákazu řízení mu hrozí sankce za urážku. “Nikdy nenadřadím zvůli policie nad zdravím svých dětí. Chápu, že se policie snaží vymýtit opilce za volantem, podporuji ji, ale toto mi připadalo už příliš. Neporušil jsem žádný předpis, nejel jsem rychle ani pomalu, na červenou ani oranžovou, nemohli mi vytknout jediný blinkr. Asi proto jsem jim přišel podezřelý… Ve voze jsem měl vše v pořádku. Stejně jako veškeré doklady. Poznal jsem, jak člověk, ač vše dodržuje, může být bezbranný proti policejní moci, když se rozhodne vás potrestat,” uvedl redaktor.

Řada čtenářů kvůli odběru krve zmeškala důležitou schůzku nebo událost, tři odlet letadla, jeden porod manželky, u něhož měl asistovat. Na policistovi si nevezmete nic, jemu postih nehrozí. Za volant tedy usedejte vždy s tím, že je nutné se zařídit na případ, kdy vás policie zastaví a bude vás chtít na jakkoli nespecifikovanou dobu odvézt z dosahu vozu. Varovným je zejména příklad našeho čtenáře, jehož vůz v mezidobí, co jej policie odvezla na odběr krve, vykradli zloději. “Policisté mi z moci úřední prohlíželi auto a viděli, že vezu drahou elektroniku. Dělalo to na mě pocit, že mně ani tak nechtějí Pomáhat a chránit, ale spíše mě co nejrychleji odvézt,” uvedl náš čtenář, který vykonstruované obvinění z možného organizovaného zločinu raději nikam neadresoval, tím spíše, že případ krádeže šetřili stejní policisté a pachatel je neznámý. “Nyní si vyčítám, že jsem neodmítl odběr krve. Škoda na elektronice je přibližně stejná jako výše pokuty, akorát řidičák mi zůstal…”

Redakce rozhodně nechce znevažovat práci policie, která je potřebná. Někdy by ale neuškodilo, kdyby policisté nepracovali jako pouhé automaty na odříkávání zákona, ale projevili také nerobotické vlastnosti – vlastní myšlení a lidské pochopení. Na policii by se přece lidé měli obracet s důvěrou, ne s právníkem a videokamerou.

- Reklama -