Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jako rukojmí v partnerském vztahu je nejvhodnější: dítě.

Snadno jeho prostřednictvím vydíráte, protože rodič nechce své dítě vidět trpět.

Snadno jeho prostřednictvím manipulujete, protože dítě Vám – jako rodiči – věří, a proto snadno uvěří i tomu, že druhý rodič je špatný.

Proto se děti stávají nejčastějšími loutkami v taktických hrách svých rodičů. Ale také to má dalekosáhlý dosah do jejich dospělých životů.

Už v dnešním soukromém živém vysílání v uzavřené skupině jsem téma vyřizování účtů přes děti otevřel. Dostal jsem moře dalších dotazů rozmanitého zabarvení. Co příběh, to jiný motiv. Jeden typ se však často opakoval. Delegace zla. Někdy i nevědomé nakažení dítěte ubližující strategií. Přestože mé dnešní vysílání pro členy klubu trvalo dvě hodiny, musím v Řešidle, seriálu mých každodenních podcastů, zodpovědět právě toto úskalí:

„Petře, při poslechu Vašeho živého vysílání jsem si vzpomněl na Váš magazín FC, vydání Jak přepsat staré vzorce. Píšete tam o delegaci zla. S partnerem mám malé dítě. On měl složité dětství. Matka na něj byla sama, zoufalá, a tak ho velmi ponižovala; vyčítala mu, že kvůli němu nemůže mít ,normální život‘, jiné muže, předala mu hodně negativní energie. On se nyní bohužel podobně chová k dceři. Vyčítá jí, že kdyby nebyla na světě, mohl by mít jiný život, užívat si s kamarády. Také mně řekl, že nebýt jí, by mě dávno opustil. Co mám dělat, aby změnil a přepsal tento vzorec v sobě? A pokud to není možné, jak zabránit alespoň v tom, aby tento vzorec předal naší dceři?

Odkud přichází zlo

Zlo se mezi lidmi přenáší na základě odpozorované zkušenosti. V televizi či reálném životě sledujete něčí ubližující jednání, můžete být i přímo zainteresováni, protože se někdo vybíjí na Vás, nebo jste součástí party, která se vybíjí na někom dalším, a může Vás začít fascinovat, jakou převahu ten agresor ponižováním získává. Rodiče, kteří takto ponižují vlastní děti (a není to těžké, protože děti jsou slabší a nemohou se bránit), mohou ty děti nevědomě učit, že ponižováním lze získat moc nad slabším jedincem. Takové děti pak rády šikanují druhé, protože se jako oběti naučily, že „to funguje“.

Osvojí si tak vzorec, který pak uplatňují ve všech typech vztahů – i v práci, v partnerství. A to často jen proto, že jim nikdo neukázal opak: propadly přesvědčení, že je to jediný možný způsob, jak se zbavit pocitu slabosti – ponižováním druhých. Přitom by stačilo více se zamyslet: Jestliže někdo potřebuje ke své převaze násilí, znamená to, že bez násilí si nevěří na to, že by mohl získat převahu. Takový člověk potřebuje do ruky zbraň a s ní si pak troufne někoho přepadnout, ale bez ní ne. Nebo potřebuje přesilu, pár ramenatých kamarádů, a s nimi si pak troufne na osamělého jedince, ale bez těch kamarádů ne. Tím vlastně ukazuje, jak je slabý, jak se nemůže sám nikomu rovnat, a hlavně že to o sobě ví – on ví, že je slabý, a proto potřebuje násilí, vybíjet se třeba na dítěti…

Jak jednáš, takovou karmu si vytváříš

Aby se takový ubližující člověk změnil, musel by si uvědomit, že jeho zlé jednání nevede k ničemu dobrému, k ničemu posilujícímu. Naopak si vytváří negativní karmu, která se obrátí proti němu. Příklad v rodině: Když ponižujete malého kluka, musíte si být vědomi, že ten kluk jednou vyroste. A Vy, rodič, jste teď možná při síle, ale za pár let už tuto sílu nemusíte mít. A pak se stane, že kluk, který už je při síle, najednou stojí proti rodiči, který už není při síle. Jak to může skončit? Copak ten rodič může dítěti zazlívat facky, kopance a jiné ubližující jednání, když ho těmto způsobům ponižování, sám naučil?

Jinak řečeno: Aby se člověk změnil, musí si uvědomit, že svým jednáním víc ztrácí, než získává. Chlap, který v dětství prožil ponižování (sice smutné, ale…), musí pochopit, že nic nezíská tím, když bude dál druhé ponižovat. Jeho život bude dokonce zbytečný, protože nic rozdílového oproti vlastnímu rodiči nepřinesl. On jen prodloužil „provázek zla“ – od svého rodiče ke svému dítěti. Nic víc.

Aby měl život hodnotu

Kdo chce mít smysluplný život, ten naopak „provázek zla“ u sebe přestřihne. Přestane s ubližováním PRÁVĚ PROTO, že na vlastní kůži poznal, k čemu ubližování rodičem vedlo u něj. PRÁVĚ PROTO to zastaví a PRÁVĚ PROTO bude lepším rodičem, než jakého sám měl.

V tu chvíli jeho život nabude obrovskou hodnotu a bude mít nedocenitelný význam, neboť změní celé generace dalších potomků. Toto si každý takový člověk musí zvážit. Chci být stejná „sračka“, jako byl můj rodič, a tak i odejít, nebo někdo, kdo tu „sračku“ porazí?

Proto se v magazínu Jak přepsat staré vzorce zabývám vyrovnáním se s minulostí a výchovnými modely chování, jež do nás někdo nahrál. A proto jsem knihu Čtyři prány štěstí, hlavně v části Plevel, zaměřil na proměnu myšlení ve směru lepší verze svého Já.

Hlavně mějme na paměti: Pokud má někdo potřebu ponižovat druhé jenom proto, aby se sám pak cítil silnější, pak je to mimořádný slaboch.

  • Mé knihy a magazíny si do vánočních balíčků můžete sestavit zde.
  • Problematikou odpuštění (odpoutání se od lidí, kteří nám ublížili) se zabývám v samostatném vydání magazínu FC, 100stránkovém Odpustit neznamená zapomenout, které získáte zde.

Vyhovují Vám mé podcasty? Další můžete poslouchat zde.

© Petr Casanova