Byl to můj vůbec první případ z oblasti partnerských vztahů. Kamarád. A já si mohl hlavu ukroutit už při naší první schůzce.

„Znáš mou ženu. Je skoro dokonalá,“ řekl.

Skoro. To slovo mě zarazilo. Všichni přece víme, že nikdo není dokonalý. Tak co měl za lubem?

 „Ale,“ začal kličkovat, „není bruneta. A pak taky není tolik sexuálně náruživá. A taky moc řeší děti…“

„No a?“ ptám se.

„A pak je tu jiná žena,“ chodil kolem horké kaše. „Ta je bruneta. A pak taky je dost sexuálně náruživá. A taky vůbec neřeší děti, protože žádné nemá.“

„No a?“ opakoval jsem.

Zhluboka se nadechl. „Prostě odcházím od manželky. K milence. Ona je dokonalá.“

„Ne,“ chtěl jsem vykřiknout, ale pak jsem jakékoli slovo zadusil. Pochopil jsem, že kamarád potřebuje udělat tuto chybu, které se v partnerské psychologii říká Výměna devadesáti za deset.

Nemůžeš pochopit, jak Tě někdo může vyměnit za „horšího“ partnera?

Odevzdáš mu kus života. Vychováš s ním děti. A protějšek pak – odejde.

Na cestu Ti ještě řekne, že „láska nějak odplynula“. Nebo hůř, „že Tě nikdy vlastně nemiloval“.

Když pak spatříš jeho nový objekt, je Ti do pláče. Za koho mě to vyměnil? nemůžeš pochopit. A nemusí to chápat ani jeho okolí. Ale on to nevidí. Jak to, že ne?

Je to jedno z nejčastějších témat v klubové zóně, kde mi pokládáte své osobní dotazy. Dotknu se ho i v dnešním živém vysílání na klubové stránce, které dělám jednou týdně. Navíc třikrát týdně pro Vás píšu speciální články na přání. Jako dnes. Právě o tomto problému.

Pojďme si tedy tento psychologický fenomén výměny devadesát za deset objasnit bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde