Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Není to Tvoje vina, řekne Ti při odchodu.

S těžkým srdcem se to snažíš pochopit a přijmout.

A pak najednou z jiné strany slýcháš: Prý to byla Tvoje vina. Všude to o Tobě říká.

A to už je těžké pochopit i přijmout jak srdcem, tak rozumem.

Proč tohle ex-partneři dělají? Proč nás po rozchodu, nota bene který sami zavinili, špiní? Proč to dělají i tehdy, když už dávno mají nové protějšky? Proč jim tolik ležíme v žaludku, když jsme jim nic špatného neprovedli? A proč se tato nenávist stupňuje v okamžiku, kdy si najdeme jiného, nedejbože lepšího partnera?

Ti z vás, kteří již otevřeli Vánoční Speciál a našli se v některém z příběhů, mě žádají o světlo v pochopení vlastního případu. Věnuji tomu každodenní Řešidlo, seriál podcastů, které můžete buď poslouchat v přehrávači nahoře, nebo jen číst. Dnes mě zaujal tento dotaz: „Petře, prožívám strašný rozchod. Pro partnera jsem dělala první poslední, měli jsme skvělý vztah, ale pak odešel za jinou. Byla to pro mě rána, ale ještě větší to, co následovalo. Pomlouvá mě, kde může. Proč?“

(Trápí Vás v životě nějaká okolnost? Projděte se mými podcasty. Možná na svůj dotaz naleznete odpověď už teď.)

1. polovina problému: Proč lidé odcházejí „bez důvodu“

Jak ukazuji ve Vánočním Speciálu, mnozí lidé si myslí, že nejvíce bolí ten rozchod, ke kterému vede bolestivý důvod. Třeba když člověk, jehož jsem miloval, odejde za někým jiným PROTO, že jsem chrápal, nebyl jsem dost přitažlivý, nevydělával jsem dost peněz.

Ano, takový rozchod bolí, jestliže si uvědomujeme svou vinu, a je lhostejné, zda jsme ji mohli napravit, nebo jsme s uvedeným důvodem nemohli nic provést. Obojí zpětně bolí.

Ale ani jedno nebolí tolik jako rozchod, ke kterému nebyl žádný důvod.

Přesněji, nebyl k němu žádný důvod, který by naše okolí přijalo.

To je totiž důležitý dodatek.

Ukažme si příklad: Dejme tomu, že mám úžasnou ženu.

Stará se bezvadně o děti, o domácnost, o mě.

Ale já si nějakou náhodou najdu jinou ženu. Takovou, která nemá nic navíc, jen je jiná. Možná má jiné vlasy, jiný zadek, jinou postavu. Možná nemá žádné děti, takže má na mě víc času i energie. Možná mě víc obdivuje, pochlebuje mi, znamená pro mě změnu… A já se rozhodnu být s ní – se svou milenkou.

Ale jak to mám vysvětlit té úžasné ženě, která se ničeho špatného nedopustila, jenom je jiná?

Jak to mám vysvětlit našim společným přátelům, jejím rodičům, svým rodičům, když všichni vědí, že ona je zlatá, vím to i já, vědí to všichni?

Jak to mám vysvětlit našim dětem, jestliže máma neudělala nic špatně, ani ty děti? Jak vysvětlit, že od nich odcházím, a přitom nebýt za zrádce a zbabělce?

Možná i já sám vím, že důvod rozchodu je někde ve mně, v mé nespokojenosti se sebou nebo s mým životem, s naším stereotypem, ve kterém roky žijeme a já to neumím řešit.

Možná i vím, že asi dělám chybu, že skáču na lep někomu, kdo mi za chvíli taky bude připadat stereotypní. Ale chci si to zkusit.

Copak tohle mohu říct do očí člověku, který mi nikdy neublížil, dětem, které o mě hnutím mé mysli najednou přijdou, rodičům, kteří ve mne věřili, přátelům, kteří na naší svatbě slyšeli můj slib, že spolu budeme v dobrém i zlém navždy?

Ne. Já vím, že bez důvodu odejít nemohu.

2. polovina problému: Proč si lidé vymýšlejí svůj, neexistující důvod

A nyní to podstatné, co nesmíme opomenout.

Jestliže už takhle uvažuji – že si mohu neodůvodněnou odchodem kreditně uškodit (před okolím pošramotím svou pověst) –, pak se obecně rozhoduji ne srdcem, ale egem.

Jaký je v tom rozdíl? Srdce říká MY, ego říká JÁ. Jestliže převahu v rozhodování začne mít ego, pak moje srdce v té chvíli strašně bolí, ale mé ego vítězí – dostává příležitost najít nějakou cestu, jak tento můj postup – odchod z vlastně bezproblémového vztahu – veřejně obhájit.

A když není žádný skutečný důvod, pro který bych měl rodinu opustit, přesněji žádný, který by moje okolí pochopilo a přijalo, tak ten důvod musím vytvořit! Musím ho prostě vymyslet!

Jakmile totiž o své úžasné ženě veřejně řeknu, že mě zanedbává, že je na mě v soukromí ošklivá, že mě třeba bije, že není dobrá máma, že se na veřejnosti jen přetvařuje, tak se okolí mnohem pravděpodobněji postaví na mou stranu. Možná i naše společné děti, když jim vsugeruji, že to není moje chyba, ale mámina. To ona za to může, že nejsme spolu! 

Tak to je ego. Ne srdce.

(Více o egu a velmi špatné karmě, kterou vytváří tomu, kdo se egem nechá unést, čtěte v knize Cítit rozumem, myslet srdcem: Pokud tuto knihu zamýšlíte někomu, kdo toto prožívá, jako vánoční dárek, nechte mě vepsat vlastnoruční věnování obdarovanému; víc o této možnosti zde)

Negativní karma

Jinak řečeno: Pokud žádný reálný důvod ani argument pro rozchod neexistuje, může se ho zbabělec, řízený egem, snažit vymyslet. Zachránit tak sebe, své Já, hodit všechno na druhého. To je rozbití srdce, rozbití MY, a upřednostnění ega, které neříká Já a náš vztah, Já a moje partnerka, Já a naše děti. Ne. To ego říká: Jenom Já. Za každou cenu.

Ego nemá vůbec žádnou spojitost s druhým člověkem. Proto si egoistické činy člověka nikdy neberte osobně. Ego je jenom Já. Člověku vláčenému egem nezáleží na Vás, na Vaší hanbě, na Vašem smýkání bahnem. Jemu záleží pouze na sobě. Proto ego vytváří z hlediska partnerských, přátelských nebo jakýchkoli jiných vztahů velmi negativní karmu.

Jak je to možné? Je to prosté: Komu záleží pouze na sobě, ten z dlouhodobého pohledu zůstává pouze sám. Dostává vlastně to, co chtěl. A to proto, že okolní lidé to poznají.

Možná ne hned, ale ego je obecně krátkozraké, kdežto srdce obecně funguje dlouhodobě. Děti, stejně jako přátelé nebo rodiče, časem pochopí, kde je pravda. Že se slova egoisty rozcházela nebo většinou dál rozcházejí se skutečností. Protože člověk může krátkodobě žít v rozporu se svými slovy – něco jiného říkat a něco jiného si myslet nebo dělat –, ale dlouhodobě nemůže žít v rozporu se svou energií. Kdo se takto rozhodne zachovat k jedné své partnerce a uzří, že jeho strategie má úspěch, ten se pak naprosto přirozeně bude stejně chovat i k další partnerce, ke svým kamarádům, ke svým dětem, kdykoli se mu to bude zdát výhodné. Vždycky to bude jenom Já. Až nezbude nic jiného než jeho Já.

Více o tom detailně píšu v knize Cítit rozumem, myslet srdcem. je vždy krátkodobá cesta. Stejně jako lež. Lež vždy vyjde najevo (více ve stejnojmenném podcastu Proč lež vždycky vyjde najevo). A pak zůstane jen dlouhodobé Já, dlouhodobá osamělost, protože čí lež vyjde jednou najevo, tomu už nikdy nikdo nemusí znovu věřit.

Nejen kamarád, nejen dítě, nejen rodič. Ale třeba i nový partner, který rovněž mohl být důvodem celé té lži. Přece jen kdo chce přijít do nového vztahu s pověstí člověka, který opustí rodinu, aniž má k tomu reálný důvod? I proto si může chtít svůj důvod vymyslet.

Ale to už je jiný příběh. Byť se stejnou karmou.

  • Vánoční Speciál je neobvyklý dárek určený všem, které tentokrát čekají nesnadné Vánoce, možná osamělé, možná smutné. 244 stran zklidnění, motivace, dobrých emocí a myšlenek pro své blízké můžete objednat zde. Do balíčku můžete přidat knihy, celoroční zasílání koučovacího magazínu pro zlepšení duševní kondice, jednotlivé magazíny. Stačí vybrat na shop.firstclass.cz.

© Petr Casanova