Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Psát si deník. To zní jako růžová knihovna.

A přece je to nástroj, který používají velmi úspěšní a produktivní lidé.

Proč? Opravdu má takovou moc si každý den před spaním uvědomit tři věci, které nás za celý den nejvíc posunuly nebo ponaučily? Skutečně psaním se myšlenka vrývá do mozku víc než pouhou úvahou? Nebo je za tím ještě něco jiného?

Když jsem před časem vydával motivační diář, rozdělený mimo jiné na sekce věnované i vděčnosti, udivilo mě, jak svědomitě lidé týden co týden zodpovídají průběžné otázky…

Jedna z ukázek:

Motivační diář je hojně užívaným koučovacím pomocníkem při čtení mého magazínu FC, a to hlavně u těch, kterým záleží na efektivním posouvání z problémů, těžkostí a ke svým náročným cílům. Protože Řešidla věnuji i obecnému osobnímu rozvoji, odpovím dnes na tento dotaz: „Petře, navštívila jsem kamarádku, která mi ukázala Váš motivační diář a takzvaný deník vděčnosti. Říkala, že jí to pomáhá mnohem spokojeněji usínat. Myslela jsem, že psát si deník je archaičnost, přece co se stalo dobrého, si mohu před spaním jenom tak v mysli připomenout. Nebo je v tom nějaké skryté tajemství?“

Co dokáže jeden špatný pocit…

Mezi přemýšlením a psaním je samozřejmě obrovský rozdíl. Když začnu od nejjasnějšího, myšlenka poměrně rychle vyprchá, zatímco litera scripta manet, jak říkali latiníci, tedy co je psáno, to je dáno (a nemůže být odvoláno). Zkrátka, myšlenka je těkavá. Teď je a za chvíli není. Navíc myšlenka vyvěrá z pocitu. Máme-li dobrý pocit, máme dobré myšlenky. A funguje to i naopak: Máme-li dobré myšlenky, máme pak dobré pocity. Jenže!

Pokud se zničehonic naše pocity zhorší, třeba cizím nepříjemným slovem či bolestivým činem, náhle nemáme dobré myšlenky – nejsme schopni si večer vzpomenout na to, co se stalo dobrého, dokonce bychom přísahali, že se dnes nic dobrého nestalo, že vše je špatné. A protože negativní myšlenky (jako třeba Nic dobrého se nestalo) se navzájem rychle řetězí, to znamená jedna navazuje druhou, tak jsme schopni záhy před spaním dospět k přesvědčení, že nejenže nebyl dobrý den, ale nemáme dobrý život.

Co dokáže uvědomění dobrých maličkostí

To jsou chvíle, kdy byste si nic dobrého ve svém životě nevybavili. A pokud by ten špatný pocit byl extrémně nesnesitelný, mohl by jeden jediný momentální pocit rozhodnout i o Vašem neuváženém činu. (Pomoci z těchto překotných úzkostných stavů jsem věnoval Vánoční Speciál.)

A právě proto, v těchto těžkých chvílích, kdy mozek pozitivně nefunguje, je dobré otevřít ten motivační deník, který na předchozích, námi vlastnoručně psaných stránkách jasně říká, že náš život není špatný, že jsou v něm etapy, včera, předevčírem, před měsícem, před rokem, kdy jsme byli šťastní. A vděční. A silní, protože jsme se dokázali vyrovnat s něčím těžkým.

A když právě v tu chvíli vezmeme tužku a píšeme po pravdě, že dnes máme den nanic, tušíme, že to zřejmě je jen tenhle den, protože předtím bylo, jak jsme si právě přečetli, dobře. A už toto vědomí nám pomůže ten jeden těžký den snáz překonat.

A pak když se po čase vracíme k dnešní bolavé kapitole a čteme „Tohle byl strašný den“, tak se možná už pousmějeme, protože i v té větě je síla – protože říkáme, že jsme něco těžkého (k dnešnímu datu), něco strašného (poté) dokázali překonat.

Nezáleží na tom, co píšeš, později Ti to dá sílu

Proto takový deník vděčnosti, který je součástí motivačního diáře, je zdrojem síly, ať už čteme, že nás v minulosti potkalo něco dobrého, nebo něco špatného: Když je nám totiž zle, tak nás zpětné pozitivní čtení postaví na nohy, že je to jen okamžik, že v našem životě se nedějí jen špatné věci, ale že „tady čteme, že jsme byli šťastní“, tudíž můžeme věřit, že to jednou zase zažijeme. A stejně tak když je nám zle, tak nás zpětné negativní čtení postaví na nohy, že „tady, jak čteme, nám bylo taky zle“, ale další den už zase bylo o něco lépe. Tohle prostě není o náladě, kterou teď máme, tohle je o „konzervě“, kterou si jednou otevřeme v té chvíli, kdy ji nejvíce potřebujeme

Proto řada úspěšných lidí napříč obory měla nějaký deník vděčnosti. Všem to na začátku určitě připadalo zastaralé. Než zjistili, jakou obrovskou moc má, když si večer napíšeme třeba jen tři klíčové události dne. Ideálně takové, za něž můžeme být vděční. Je jedno, jestli byli dobré, a jsme rádi, že jsme je zažili. Nebo jestli jsou špatné, a jsme rádi, že jsme je překonali. Obojí znamená dobrou energii.

A na tom stojí mé motivační diáře – pro chvíle, kdy potřebujeme dobrou energii, ale v naší náladě, v našich myšlenkách nás právě nyní nic dobrého nenapadá.

Pamatujme si: Vždy, když se díváme do minulosti, bychom měli nacházet dobrou energii. Ať ji vezmeme z toho dobrého, co jsme mohli zažít, a z čeho tak dnes můžeme čerpat, nebo z toho špatného, co jsme dokázali překonat, a čím se dnes můžeme motivovat.

Vždy něco takového v naší minulosti je. A pokud si na to nevzpomínáme, už víme, čím to je. Ne životem, ale negativním myšlením, jež si právě teď nic pozitivního vybavit neumí.

  • Hledáte užitečné vánoční dárky, které obdarovanému pomohou v každodenním životě, a přitom pro ně nebudete muset nikam chodit? Vytvořte si svůj balíček z knih, magazínů, Speciálu, diářů a dalších dárků, jež pod stromeček přinesou zklidnění, motivaci a lepší emoce. Vstupte sem.

© Petr Casanova