Dnes je tak málo dobrých emocí a dobrých myšlenek. A přitom právě teď jsou potřeba. Uvolnit člověka, zklidnit ho, dát mu naději. Často se ptám, jak by světlo na konci tohoto tunelu hledali ti, kteří měli úsměv na líci – a přitom často bolavé srdce.

Když jsem pro Vás vytvářel Vánoční Speciál, dárek potřebný pod stromeček všem, kdo tuto dobu těžko snášejí, psal jsem sice o mnoha těžkostech, ale také o způsobech jejich překonávání. Přál jsem si, aby se ve Vás, potažmo Vámi obdarovaných, kteří to nejvíce potřebují, rozhostil zase klid, nadhled a motivace, protože život je jako kniha a jen pro současnou složitou kapitolu není nutné zavřít celou knihu, stačí se těšit na lepší stránky.

MIROSLAV HORNÍČEK by se 10. listopadu dožil sto dvou let. Sám sobě říkal klaun. Měl totiž úsměv pro druhé, ale pod líčidly se skrýval zkoušený člověk. Například syn, který přišel na svět z velké lásky, trpěl epilepsií a způsob, jakým předčasně skončil jeho život, moudrý klaun nikdy nevymazal z hlavy. Později říkal: „Srdce je někdy těžké jako černý mrak. Potřebuje se vypršet, vyplakat. Neznamená to, že je slabé. Znamená to, že bylo už dlouho silné. Nabralo tolik těžkostí, kterých se nyní potřebuje zbavit. Je to jeho potřeba a vůbec předpoklad moci zase žít dál, znovu lehce plout po obloze.“

Víte, že poselstvím inspirativních lidí, kteří už nejsou mezi námi, ale jejich slova zůstala, se věnuji v samostatné rubrice. Vnímám je ne jako herce, ale zdroje nádherných odkazů. I když Vánoční Speciál je svými 244 stranami naplněný po okraj, rád si pana Horníčka v předvečer jeho nedožitých narozenin připomenu alespoň následujícími dvaceti úvahami.

Jak hledal sílu žít ve chvílích, kdy to nebylo snadné?

1. „V každém těžkém okamžiku pamatuj: Největší ztrátou našeho života není smrt, ale to, co v nás umírá během života.“

2. „Až Ti bude nejhůř, nedej se zmást pohledem do zrcadla. Slzy nevytékají z rozumu, ale ze srdce. Proto na problémy svých slz nehledej rozumová řešení.“

3. „Nikdy se nesnaž dělat rozumová řešení, když jsi naštvaný, vzteklý, žárlivý nebo zamilovaný, protože to nikdy nebudou rozumová řešení.“

4. „Nejhorší pocit na světě je, když uděláš to nejlepší, co můžeš, a přesto to někomu nepřipadne jako dost dobré. Tehdy nesmíš přestat věřit, že to dost dobré je, jen to nejlepší možná děláš pro člověka, který si to nezaslouží.“

5. „Nedorozumění mezi lidmi mě trápí víc než neúspěch. Hrozně mě mrzí, když někdo slyší něco jiného, než jsem řekl.“ (Vzpomínal, jak trnul v ten den, kdy poznal svou životní lásku. Jmenovala se Běla a přišla na jeho představení v Národním divadle. Jen ji zahlédl u kasy. Po pokladní jí poslal vzkaz. V něm žádal, aby mu Běla sdělila svoji adresu, že je to důležité a že jí vše vysvětlí později. Byla z toho celoživotní láska, který rozťala až smrt. Miroslav svoji ženu vroucně miloval, mluvil o ní krásně a s respektem.)

6. „Čím víc někoho miluješ, tím míň se ho dokážeš vzdát. Proto čím snáz Tě někdo opouští, tím víc říká, jak málo Tě vlastně miloval.“

7. „Je to oční záhada. Nikdo nevidí Tvé slzy, nikdo nevidí Tvé bolesti, nikdo nevidí Tvé touhy, ale každý vidí Tvé chyby.“

8. „Naučil jsem se přijímat ztráty. Bez ztrát nejsou pozdější zisky tak krásné.“

9. „Lidí, kteří rozdávají štěstí a smích, se bohužel nikdo nezeptá: Nejsi nešťastný a smutný?“

10. „Někdy ten, kdo je tu pro kohokoli jiného, potřebuje kohokoli jiného, aby tu byl také pro něj.“

11. „Jednou, ještě jako jinoch, jsem si přál, abych tu, kterou jsem tehdy miloval, mohl zranit tak, jako zranila ona mě. Od té doby jsem takové myšlenky zapudil. Poznal jsem totiž, že pokud někoho skutečně miluji, pak i kdybych měl tu příležitost, neudělal bych to.“

12. „Ano, srdce je jako mrak. Když příliš ztěžkne, unikne trocha vody. Říkáme tomu slzy. Proto si myslím, že lidé nepláčou, když jsou slabí, ale naopak když se snažili být až příliš dlouho silní.“

13. „Nejhorší druh smutku je, když nejste schopni vysvětlit, proč jste vlastně smutní. Třeba když odejde člověk, za jehož ztrátu byste měli být rádi. Tehdy máte těžkou hlavu a myslíte, že nejvíce bolí to, že nablízku už není rameno, na které byste ji položili. Ale právě to Vás naučí posilovat krční svaly a zas nosit hlavu pěkně zpříma.“

14. „Život je tak ironický. Potřebujeme smutek, abychom poznali, co je radost, potřebujeme řev, abychom pak ocenili ticho, potřebujeme něčí nepřítomnost, abychom si pak vážili něčí přítomnosti.“

15. „Pochopíš, že slovo štěstí by ztratilo svůj význam, kdyby občas nebylo vyváženo neštěstím.“

16. „Člověk by se měl učit vidět věci jako poprvé a vnímat je tak neustále. Les, řeku, prázdniny, kvetoucí třešně, déšť, hvězdnou oblohu, všechno. Aby stále jako poprvé přistupoval ke všemu. I k vlastní ženě.“

17. „Když chceme mít více růží, musíme jich víc zasadit. Když chceme mít v životě víc lásky, nesmíme lidi víc odsuzovat.“

18. „Vydržel jsem bolest i ztrátu. Přečkal jsem pocit naprostého zlomení. Poznal jsem tvrdost života a cítil jsem se ztraceně. Ale také jsem se postavil, snažím se jít dál, pamatuji si lekce, které mi život dal, a začínám vnímat, že to všechno mě učinilo takovým, jaký jsem – silnějším.“

19. „Chyba je jako jedna stránka v knize nadepsané Můj život, moje ponaučení. Proto nikdy nezahazujme knihu kvůli jedné stránce.“

20. „Štěstí je důvěra v lidi.“

Potřebujete číst dobrá slova a vytvářet si dobré myšlenky v této náročné době? Máte po svém boku blízké, kteří mají strach, úzkosti, problémy, ztrácejí víru v budoucnost, vůbec se jim vytrácí radost z duše? Využijte, prosím, Vánoční Speciál, dokud zbývají výtisky k dispozici. Nemusíte pro něj nikam chodit, přijde Vám přímo domů, objednáte-li zde.

Vánoční Speciál můžete obdržet i v dárkovém balení, ani nepotřebujete balicí papír. Nebo můžete balíček doplnit knihami pro zvládání nejtěžších osobních nebo vztahových krizí. Chcete-li, rád Vám do knih vlastnoručně vepíšu věnování pro obdarovaného. Více o této možnosti je zde.

© Petr Casanova