Možná slovy, možná beze slov – prosíš.

Prosíš se o to, aby si Tě druhý všímal, vážil, aby s Tebou vůbec byl.

Prosíš o to, aby se k Tobě vrátil, aby ve svém jednání něco změnil, aby Tě pochopil.

Prosíš se o jeho čas, o jeho soucit, o jeho „lásku“. Ale je to pak vůbec láska, když se o ni musíš doprošovat?

Co to je? A proč musíš o ně doslova žebrat?

Když jsem psal poslední vydání svého koučovacího magazínu FC Odpustit neznamená zapomenout, měl jsem na očích všechny dotazy z klubové zóny, které přicházejí s podzimem. Všechna ta PROČ. Proč je ke mně takový? Proč je mu lhostejné, že mě to bolí? A proč, i když to vím, se od svého protějšku neumím odpoutat?

Echoismus a egoismus

Echo byla postava z řecké báje. Lesní nymfa, která se jednoho dne zamilovala do nádherného muž. Někteří interpreti mu říkali Narcis, jiní Ego. Ten krasavec chodil do lesa k tůni, aby v její hladině sledoval svůj vlastní obraz. Nemohl se vynadívat. Byl zamilovaný, zahleděný do sebe.

Ani se neohlédl, když ho Echo zpovzdálí pozorovala a poté zblízka vábila. Echo jeho lhostejnost neuměla snést. Připadala si nehodná lásky a rozhodla se, že si ublíží.

Bohové tehdy zasáhli. Narcise (Ega) i Echo těžce potrestali. Jak? Povím Vám o tom. A pochopíte, proč ten trest neseme doposud – pokud v sobě máme kus Echa nebo Ega.

Od té doby používáme pojmy echoismus a egoismus. Tyto protiklady se paradoxně přitahují a svým způsobem potřebují. Jsou to však bolestivé vztahy. Jak s nimi pracovat? Jak je řešit?

V klubové zóně odpovídám na Vaše dotazy i prostřednictvím živých vysílání v uzavřené skupině. Třikrát týdně na Vaše přání píšu speciální článek. Jako dnes. Věřím, že pomůže více porozumět sobě i druhým – a hlavně pochopit, jak lze tu bolest změnit.

Pojďme si to objasnit bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde