Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Nikomu se nežije dobře s člověkem, který ubližuje.

Nikomu se však nežije dobře ani bez člověka, kterého miluje.

Co když ten, kdo ubližuje, je současně tím, koho milujeme? Jak s tím ve své hlavě pracovat, potažmo jak ho přimět, aby se změnil a přestal ubližovat?

Jedno z nejdůležitějších témat takzvaných karmických vztahů, kterým jsem věnoval celou knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. Vztahů, u nichž si klademe otázku, proč se nám vlastně staly? Čemu nás mají naučit? V čem nás samotné mají změnit?

Jedním z typů karmických vztahů jsem se zabýval v dnešním klubovém článku Jak ustát, že ex-partner v novém vztahu dělá to, co s námi odmítal i v dnešním soukromém živém vysílání v uzavřené skupině (záznam je tam k dispozici). Jaký další odstín takové vztahy mohou mít? Poslechněte si tento dotaz, který mi přišel dnes do Řešidla, prostředí pro moje odpovědi mluveným slovem: „Petře, mám partnera, který mě ničí. Kdekdo se diví, že s ním stále jsem, ale já ho miluji a je mi líto, čím prochází. On si ale neumí pomoci. Čím hlouběji ve svých problémech je, tím víc kope kolem sebe a svádí to na kdekoho, i na mě, vlastní vinu popírá. Jak s takovým člověkem žít, když chcete, aby se změnil?“

Problém plechovky

Kdo zná mé knihy, ví, že kdykoli chceme získat odpověď JAK, musíme si nejdřív položit otázku PROČ. V tomto případě jsou PROČ dvě. To první: PROČ ON. Proč on ubližuje.

Žádné dítě na světě se nenarodilo jako ubližující tvor. Každé novorozeně přichází na svět jako čistá láska. V některých kulturách dokonce věří, že do dvou, tří let věku je dítě stále napojené na zdroj moudrosti, na Boha (viz kniha Čtyři prány štěstí). To, že dítě začne ubližovat, může souviset s tím, že ubližování kolem sebe vidí. Třeba ho i zažívá na vlastní kůži. Nebo vidí jiné dítě, jemuž je ubližováno. A tak zjistí, že když někoho ponižujete či srážíte, tak nad ním získáváte převahu. A to si takové dítě může zapamatovat… 

Jako by to bylo poznání, které uzavře do konzervy.

A tu otevře později, až ji bude potřebovat.

Psychologie mluví o problému CAN. C-A-N. V angličtině CAN znamená jednak dokázat – I Can = já dokážu/já můžu, ale také plechovka – a can = plechovka. Psychologický pojem CAN je zkratka pro Child Abuse and Neglect. Tedy dětské zneužívání a zanedbávání. Dítě, které zažilo týrání, opomíjení, ubližování v jakékoli formě, je jako houba, jež nasaje jako normální takovéto zacházení, a hlavně jeho ospravedlnění tím, kdo se takového jednání dopouští. Ve své plechovce si zakonzervuje, co říkal třeba spolužák při šikaně nebo rodič při domácím zneužívání: Já za to nemůžu, to on. A proto mu ubližuju.

O plechovce či konzervě se mluví i proto, že tyto pocity bývají v člověku déle uschovány a odloženy. Obvykle v následné době to dítě dostávalo lásku, učilo se všechno zpracovat. Můžeme si to objasnit i takto: Představte si konzervu, do které vložíte zkažené maso. Tu konzervu poté hermeticky uzavřete, takže smrad necítíte. Ale časem můžete spadnout do takzvané asociační zkratky. Stane se to, že prožijete situaci podobnou té v dětství. Třeba sami v sobě se necítíte dost dobří, někdo Vás odmítá, zpochybňuje. A Vy se v tom okamžiku asociační zkratkou propadnete do minulosti, kde jste už podobné jednání zažili. Tehdy otevřete konzervu a zjistíte, že v té situaci se zdánlivě silnější člověk chová tak, že vše svede na své okolí, na někoho, kdo se pak bude cítit špatně. Tu strategii znáte a víte, že je účinná, protože jako dítě jste ji zažili na vlastní kůži. A proto se teď, byť jste dávno dospělí, snažíte tuhle prověřenou metodu, kterou jste si zkusili a fungovala, uplatnit na někom jiném blízkém. To je problém plechovky. A možná odpověď na otázku: Proč on.

Protože k tomu mohl být odmalička veden negativním příkladem.

Kouzlo soucitu

A nyní jsme u druhého PROČ. Proč já. Proč já s takovým člověkem zůstávám.

Když se podíváte na dětskou fotografii svého ubližujícího partnera nebo kamaráda, na to novorozeně, kterým byl, které bylo plné lásky, štěstí a naděje pro život, tak Vám začne být toho mrněte, respektive toho dospělého člověka, kterého máte před sebou, líto. I on přece chtěl být šťastný, ale možná se to nenaučil, neměl kde, chyběl mu správný příklad.

A nyní se ještě ke všemu ve vztahu s ním objevíte Vy. V čem je problém?

Jestliže jste měli jiné dětství, anebo jste podobné ubližování v dětství zvládli a překonali, pak se dnes usmíváte, jste šťastní, ale on to neumí. Vy mu vlastně vadíte, protože mu Váš úsměv ukazuje, co on nedokáže. Kdyby Vás viděl nešťastné, tak by mu nebylo tak těžko – možná uvažuje. To znamená, že on – kdykoli Vás vidí v pohodě – nejenže je nešťastný kvůli svému životu, ale ještě si uvědomuje, že selhává, že jiní šťastní být DOKÁŽOU.

A proto Vám ubližuje.

Jako kdyby chtěl rozbít zrcadlo, které mu ukazuje, jak je nedostatečný.

To bývá důvod, proč ubližují i rodiče svým vlastním veselým dětem. Je štve to, že ty děti se smějí. Nemusejí tak činit vědomě, možná vůbec nevědí, co dělají. Oni si jen vinou asociační zkratky podvědomě vybaví, jak snadné je druhé rozplakat, srazit, zničit. Vůbec nechápou, že jim samotným to nepomůže. Že se šťastnými nestanou, a pokud ano, jen na chvíli, kdy si řeknou: Hurá, někdo je na tom hůř než já. Je to krátkodobá cesta, cesta ega – ego říká Jenom já, Jen na mně záleží. Ale dlouhodobá cesta je cesta srdce – srdce říká MY, nejenom na mně záleží. (Hovořil jsem o tom už v podcastu Proč nás ex-partneři po rozchodu pomlouvají, i když jsme jim nijak neublížili.)

A to může zodpovědět naše druhé PROČ. Proč já. Proč já s tím člověkem zůstávám.

Protože uvažuji srdcem, říkám MY, je to NÁŠ problém. A také mu často opakuji: Záleží mi na TOBĚ, chci, abys TY byl šťastný. Ale k tomu potřebuješ přestat dělat to, co Tě činí nešťastným. Přestat žít v negacích. Přestat ubližovat, protože na prvním místě ubližuješ sobě. Ty o nás přicházíš, Ty zůstaneš sám, Tobě zbyde jen pocit, že za všechno mohou ostatní, ale ten pocit Tvé problémy nevyřeší, naopak. Protože si myslíš, že za všechno mohou ostatní, zříkáš se možnosti změnit to sám. Ty to můžeš změnit, každý to může změnit. Podívej na mě, taky jsem zažil nebo zažila v životě něco těžkého, ale nemstím se, chci se usmívat, ne mračit, chci pomáhat, ne srážet, aby mi taky někdo později pomohl, aby mě taky nesrážel.

Velikost srdce

Z mé základní knihy karmických vztahů Cítit rozumem, myslet srdcem víte, že lidé, kteří zůstávají s někým, kdo jim ubližuje, tím beze slov vyjadřují, že mají velké srdce, kam se vejdou dva lidé, že mají dost lásky i pro ubližujícího člověka, že podle sebe soudí jeho, to znamená, že si pořád umějí představit, že se ten ubližující člověk změní. Umějí si to představit proto, že oni by to na jeho místě udělali, dokázali, čímž jasně dávají najevo, že by to mohl udělat a mohl dokázat i on.

Ale musí začít u sebe. U svého neštěstí. Musí pochopit, že aby se ho zbavil, tak se ho – jak jednoduché – skutečně musí zbavit. Jinak řečeno: Aby se zbavil negativního života, musí se zbavit negativních myšlenek, negativních emocí, musí prosvětlovat svůj život, pracovat na asertivitě, na lásce, rozlišovat, co mohu, a co nemohu ovlivnit, kdo je pro mě dobrý, a kdo špatný, a také rozlišovat minulost a přítomnost. To, že mi někdo v minulosti ubližoval, neznamená, že mi tak bude ubližovat každý i v přítomnosti. A to, že mi někdo v dětství tvrdil, že za vše pokaždé může okolí, neznamená, že to byla pravda. Pravda je to, čemu věříme. Pravda je náš život. Takže pokud budeme věřit zlu, bude zlo součástí našeho života. Pokud budeme věřit dobru, bude dobro součástí našeho života. To znamená, že nemusíme bojovat se zlem, aby zmizelo z našeho života. Stačí jen, abychom sami nepokračovali ve zlu. V tom okamžiku zlo u nás končí.

Tohle je volba, kterou si musí udělat každý sám: Chci mít dobrý, nebo zlý život? Není to o nikom jiném. My sami rozhodujeme, co nebo koho chceme ve svém životě dál mít. Takže toto je dilema, které si musí zvážit i ten, kdo nám ubližuje. Pro co se rozhodne, to bude. (Jak se zbavit nejrůznějších forem negací v sobě, na to je zacílen Vánoční Speciál.)

Pamatujme si: Když se k nám někdo chová zle, první nutkání je oplatit mu to. To je pud. Proto je ve světě tolik slabomyslných soubojů. Už Gándhí ale řekl: Oko za oko, a svět je za chvíli slepý. Proto, když se k nám někdo chová zle, neoplácejme mu stejně. V tu chvíli zlo nemůže do nás. Zůstává venku, tomu člověku, který se chová zle. On sám musí svým rozumem nebo svou bolestí pochopit, že zbavit se zla neznamená to zlo šířit, nýbrž naopak přestat to zlo šířit. Přestat ho používat. V tu chvíli zlo odejde a zanikne. V tu chvíli ho přestane trápit. Jeho, nás i náš vztah. Je to jen o jeho rozhodnutí.

© Petr Casanova