Představ si puzzle. Vysypeš celou krabici na jednu hromadu a snažíš se najít první dva dílky, které pasují k sobě.

Vezmeš dvě libovolné kostičky a zjistíš, že k sobě nepatří. Co uděláš?

Můžeš začít plakat, spílat osudu a celému životu, že Ti tato volba nevyšla…

… Anebo hledat vhodnější kostičku, která k vybrané bude patřit.

Možná se směješ, co je to za hloupé dilema. Logické přece je při dílčím neúspěchu hledat dál – čím více nesprávných kostiček pro jeden konkrétní protějšek odkládáme, tím jsme blíž úspěchu, blíž té jedné jediné kostičce, která v té krabici MUSÍ BÝT.

Ale láska není o logice. Nezdá se jako skládačka pro rozum. Důležitý je také cit.

Ostatně, v puzzle to víme také. Jen proto, že nějaké dvě kostičky nejdou k sobě, nemusíme tu nesprávnou honem ohýbat, mačkat, lámat, aby k nám lépe pasovala. Nebo naopak sebe měnit absolutně k cizímu obrazu, když pak úplně ztratíme sami sebe.

Proč to tedy takto nechápeme v lásce? Proč se trápíme tím, že nám někdo nevyhovuje, nebo my jemu? Proč, když nás někdo opustí, nemůžeme ho ještě dlouho dostat z hlavy? Proč máme pocit, že právě s tím, kdo je teď šťastnější bez nás, bychom byli šťastnější než s kýmkoli budoucím?

Opravdu věříme v to, že ten, na kom jsme závislí, je jediný pravý? Že lepší vztah už nepřijde?

Proč doufáme, že zrovna ten, kdo je nyní po našem boku, ale zklamává nás, je schopen změnit se k lepšímu? A pokud opravdu schopen je, proč tedy nevyužije žádnou z druhých šancí, které mu ustavičně dáváme? Proč po dalším zklamání, které nám způsobil, hledáme dál chybu v sobě a nepomáhá, ani když se pro něj pak snažíme udělat víc? Proč veškerá naše snaha nemá kladný efekt? Proč máme sklon přestat si věřit, nevidět v sobě žádnou hodnotu? Proč se pak bojíme rozchodu i dalších vztahů?

Rozdílem mezi spřízněnými a nespřízněnými vztahy se zabývám ve Vánočním Speciálu. Aby ale člověk mohl dojít ke spřízněnému vztahu, musí se posunout od toho nespřízněného. Podobně jako plavec, který chce dohmátnout na protější břeh bazénu, musí se nejprve pustit toho prvního.

Jenže to někdy znamená zbavit se závislosti, lpění na člověku, který nám svým způsobem ubližuje – přestat se trápit pro někoho, kdo se vůbec netrápí pro nás. Jak se to dělá?

Jako autor šesti knih o zvládání těžkostí ve vztahovém životě odpovídám i na Vaše osobní dotazy v klubové zóně. Třikrát týdně pro Vás píšu speciální článek na přání. Jako dnes. Kéž pomůže.

Jak to tedy se vznikem i ukončením závislosti je? Proč se tak lehce zamilujeme do osoby, s níž je nám dobře, a tak těžce se odpojujeme poté, co nám s ní začne být špatně?

Pojďme si to zodpovědět bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde