Začíná to hřejivě, nadějí, která se mění ve skutečnost.

Z člověka zamlklého, nešťastného nebo osamělého se stane rozvitý květ.

Zdá se, že je šťastný, dokonce může říkat, že nyní má to, po čem toužil. Nás.

Ale pak hřejivost začne ustupovat. Nevysvětlitelně. Až jeho postoj zchladne.

Proměna

„Miluji Tě“ se mění v „Mám Tě rád“. „Mám Tě rád“ v „Nevím, dej mi čas.“ A „Nevím, dej mi čas“ v odmlčení. Někdy napořád.

Kam se vytratilo to „Potřebuji Tě“, „Konečně jsem šťastný“, „Tebe jsem hledal“?

Jako by to předtím byl jen přelud. Často neznáš ani PROČ, pravý důvod odpojení. Někdy ani nevíš, že to rozchod už je. Čekáš. A přitom netušíš, že to s Tebou vlastně ani nebyl vztah.

A může Ti to srdce utrhnout. Pokud ho poznaly i děti, také jim. „Kde je?“ „Kam odešel?“ „A proč? Co jsme provedli?“ Než se dozvíš, že odešel do času, který by už neměl být vrácen. Ale on se do něj vrátil. Do minulosti. K bývalému partnerovi.

Ehm, bývalému… Ehm, minulosti… Teprve převoznická zkušenost Tě naučí, že někdy minulost a bývalý jsou jen pocity.

Proč se to musí stát

V klubové zóně, kde mi svěřujete své osobní těžkosti, je to častý případ. Věnuji se mu také ve svých knihách. Kde se stala chyba? Co nesmíme přehlížet? Jak se převoznictví vyhnout?

Třikrát týdně píšu speciální článek na přání. Dnes tedy o nejnevděčnější vztahové pozici – kdy druhého vytáhnete z neštěstí a převezete na bezpečný břeh Štěstí. Na něj vyběhne, zatímco Vy zůstáváte v loďce. Převozník svou loďku nikdy neopouští. Odměnou za pomoc zůstává sám.

Ale proč? Proč se to musí stát?

Vysvětleme si tento psychologický fenomén bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde