Zamilovala se jednou malá rybka do pulce. To bylo slávy v rybníku! Takové spřízněné duše – na první pohled!

Po čase však pulci začaly narůstat nožky. „Něco mě táhne na souš,“ pravil pulec, měnící se v žábu.

Rybka se rozechvěla neštěstím: „Ale já s Tebou na pevninu nemohu. Co mé žábry a ploutve? Vždyť na souši bych zahynula!“

„To je prosté,“ kváknul pulec. „Miluješ mě, nebo ne?“

„To víš, že Tě miluji, ale…,“ stačila zvolat rybka.

„Tak jdem, ne?“

Co myslíte? Měla by jít, když už vztahu obětovala tolik času? Nebo si uvědomit, že oni dva jsou prostě nekompatibilní a s rozchodem jejich cest by se měli rozejít i oni, pokud jim je život milý? Anebo by měli najít řešení, scházet se „na půli cesty“ – v mělčinách rybníka, kam dosáhne rybka a může se vnořit i žabák?

Když jsem psal Vánoční Speciál, dárek pod stromeček do této zvláštní doby, měl jsem před sebou stovky Vašich příběhů, ve kterých tikaly hraniční bomby. I Vy jste už cítili, ať už probouzejícím se rozumem (hlavně muži), či křičící intuicí (hlavně ženy), že ve Vašich vztazích se něco hroutí. Jako v perníku, který navenek vypadá v pořádku, má i chutnou sladkou neporušenou glazuru, ale uvnitř začíná být vyžraný hmyzem. Pak stačí jedno malé klepnutí a iluze krásného perníku se rozsype.

V mých knihách (jejich přehled pro konkrétní osoby a situace je zde, pokud je využíváte jako vánoční dárek) ukazuji také to, co na sobě i druhém sledovat, abychom si vzájemně nebrali iluze a čas. Za mou desetiletou praxi mohu definovat asi deset skupin varovných znamení, které se na začátku vztahu mohou zdát nevinné a neškodné, ale vztahy na ně umírají poměrně mladé. Jaké signály by nás měly varovat a jak se v čase rozvíjejí?

1. Spěchá za zlatými časy

Dnes je to aktuální problém. Je těžká doba. A náročná cesta, kterou všichni procházíme – a to nejtěžší je pořád před námi.

Vztah je jako řetízek. Praskne tam, kde nevydrží nejslabší článek. Dnes je to náročné pro všechny, o to více si uvědomujeme, co vydržíme nejen my, ale i člověk po našem boku.

Je to užitečné poznání pro celý další život. Pro odhalení charakteru člověka.

Někteří lidé jsou totiž bohužel tak posedlí potřebou šťastných konců, že přehlížejí celou cestu, která k happyendům vede. I to, co všechno cestou ztrácejí a obětují. Mohou se projevovat velmi sobecky a jednostranně (zaměřeni na jedinou hodnotu). Když tito lidé dosáhnou svého umíněného cíle, mohou zjistit, že jsou v cíli již osamělí a že je to vůbec netěší. Že to, čemu věnovali život, vlastně nemá takovou hodnotu, jakou si představovali.

Není to tím, že by ten cíl stál za nic, ale proto, že jejich cesta stála za nic. Šťastnými nás totiž nedělá jen výsledek, ale také cesta, kterou se k němu dopracujeme. Už cesta má být svým způsobem náš cíl. Už ta říká, kdo jsme a co dokážeme ustát. Když si lidé uvědomí poselství cesty, přestává být nejdůležitější, jestli vůbec dosáhnou šťastného konce, protože ono poznání a naplnění nabývají už cestou. Pochopí, že není úplně důvod spěchat za zlatými časy. Mohou nastat hned teď. Jsou otázkou našeho myšlení a hodnot.

2. Očekává, že vyřešíme jeho problémy

Na světě ještě nevznikl zámek, k němuž by se současně neobjevil klíč. Možná byl někde zatoulaný, ale vždy byl stvořen. Neexistuje problém, aby k němu neexistovalo řešení. Ale tím klíčníkem musí být člověk. A to i v běžných každodenních problémech, jež všichni máme. Svůj problém si každý potřebuje vyřešit primárně sám, a to už kvůli sobě, kvůli své zkušenosti, kvůli vlastnímu sebevědomí, kvůli osobní sebehodnotě.

Partner není od toho, aby za nás řešil naše problémy. Od toho jsme tu my. Partner je tu od toho, aby stál při nás, podporoval nás, motivoval. Pak i můžeme zjistit, že problémy správný vztah neoslabují, ale posilují, protože oba partneři si mohou uvědomit, jak jsou jeden druhému užiteční, platní, hodnotní a že ve dvou jsou silnější než sami.

3. Očekává, že vztah bude bez obtíží

Nepoznal jsem vztah bez problému. Člověk není dokonalý, má plno chyb, a tak mají své nedostatky i mezilidské vztahy. Ovšem problémy jsou svým způsobem kořením života a prověrkou schopnosti žít spolu.

Dlouhodobý vztah je „zázrak“, pokud za zázrak považujeme toleranci, sdílení, podporu a porozumění. Dlouhodobý vztah je „pohádka“, pokud za pohádku považujeme každodenní práci na tomto vztahu. Podmínkou je, aby se potkali lidé, ochotní spolu hledat cestu. Kdo hledá, může najít. Kdo nehledá, rozhodně nenajde.

Vybudovat dlouhodobě zdravý vztah je nesnadné. Rozhodují totiž ne chvíle, kdy si lidé ve všem rozumějí, ale kdy si skoro v ničem nerozumějí, a přesto hledají společnou cestu dál. Protože chtějí. Protože potřebují. Protože věří, že může existovat. Protože na ní pořád pracují.

4. Dovoluje, aby naši důvěru ovládl strach

V magazínu Jak funguje představivost jsem psal, že lidská mysl je jako úrodný záhon. Co do ní zasadíme, to roste. Zasejeme-li pochybnost, sklízíme domněnky a podezřívání.

Pochybnost klíčí v nedůvěru. A jakmile jeden přestane druhému věřit, vztah v podstatě končí. Bez důvěry vztah nemůže existovat. Proto kladu důraz na uvědomění důsledků „her“, na komunikaci a vyjasnění si toho, co nám na druhém vadí. Kniha 250 zákonů lásky je o zranění vnitřního dítěte, které se pak promítá do prahu bolesti, pásma bolesti, asociační zkratky, která může zlikvidovat vztah, kde se ve skutečnosti nic zlého neděje – jen „hra“ protějšku, který si neuvědomuje, co vlastně způsobuje. Ale o tom už v knize.

Strach, tak jako každá negace, má silnou rozpínavost. Vytlačuje z hlavy všechno dobré. Už představa, že o druhého přicházíme, že ho nepřitahujeme, neuspokojujeme, že má možná už jiný směr, je sebezničující. Strachem zapalujeme doutnák časované nálože.

5. Nezdravě tajnůstkaří

Souvisí to s předchozím bodem, přesto jde o něco jiného. Ne o vyhrožování druhému tím, že odejdu (například), ale naopak o mlčení a zatajování. Třeba i taktické, činěné schválně.

Být fér neznamená říct úplně vše, co máme na srdci, ale když už něco řekneme, musí to být pravda. Nikdo milující nehodlá partnera zranit slovem nebo činem. Paradoxně nejvíce bolesti ve vztahu způsobují slova nevyslovená a činy tajnůstkářské.

Představivost je zákeřná v tom, že vůbec nezáleží na objektivních faktech. Stačí pak, aby partnerovi cinkla příchozí SMS a v mysli se zjeví katastrofická vize. Ve výsledku nezáleží na tom, zda protějšek nepodvádí. Ve fantazii druhého už je zobrazený celý bolavý příběh.

A s tímto je třeba pracovat. Já tomu věnuji své knihy. Obecně platí: Sledujme nejen to, co partner říká, ale i co neříká. Ptejme se. Sdílejme. Buďme upřímní. Objasňujme každé nedorozumění. Jsou-li přednesená fakta zřetelně neúplná, pak i „pravda v hlavě druhého“ může být jiná než objektivní. Je to jeden z těch molů, kteří časem rozežerou perník.

6. Hrabe se v naší minulosti

Jak my, tak partner potřebujeme být vyrovnáni se svou i jeho minulostí. Proč? Protože je to věc, která nejde změnit. A co nejde změnit, musíme přijmout jako fakt, jinak zešílíme v kolotoči (sebe)lítosti, (sebe)obviňování, (sebe)výčitek.

Vypořádání se s minulostí je základním předpokladem odpuštění. Ať se nám nebo partnerovi stalo cokoli, zformovalo nás to v lidi, jakými dnes jsme. Naše minulost neříká, jací budeme; říká jen, jací jsme. To, jací budeme, nezáleží na minulosti, ale na přítomnosti. To je vše.

Minulost je Pandořina skříňka. Vracejme se do ní cíleně jen pro pozitivní energii. Pokud jsme v ní zažili něco špatného, buďme šťastní, že jsme to překonali. A pokud jsme v ní zažili něco krásného, buďme šťastní, že nám to bylo životem umožněno.

Neobnovujeme již odpykané viny. Pokud najedeme na tento způsob hrabání se v minulosti, spadneme do ní a už se z ní nevyhrabeme.

7. Za každý dar vyžaduje odplatu

Čistá láska je založena na nezištnosti a bezpodmínečnosti. Dáváním v ní se nechudne, protože při dávání máme skvělý pocit z toho, že druhému je lépe, a navíc že my jsme toho příčinou. Láska je jediná energie, která se sdílením zvětšuje. Ale musí jít o správný vztah. Takový, kde se dávání nevynucuje, a současně je tak přirozené, že samo plyne.

Pokud si musíme o lásku říkat, propadáme se do nešťastného vztahu. Stejně jako tehdy, když partner za jakoukoli maličkost ihned vyžaduje odplatu – kdy si téměř vede účetnictví má dáti/dal. A platí to nejen u hodnoty dárků, ale i u vypořádávání se s chybami – uděláme-li chybu, ihned se nám chce mstít stejnou mincí. Gándhí správně říkal: „Oko za oko, a svět je za chvíli slepý.“

Aby partnerský vztah dlouhodobě fungoval, musíme být spoluhráči, ne soupeři. Musíme stát na stejné straně. Musíme chápat, že co do vztahu vložíme, to v něm zůstane, potažmo musí růst. Pokud se nám vložená láska nevrací, není to problém lásky jako takové, protože láska nikdy nezklame, zklame vždycky jen člověk. Proto nevyžadujme nikdy oplátku. Mnohem snáz pak poznáme, v jak zdravém vztahu jsme.

8. Neděláš si na nás čas

Čas je nejpotřebnější veličina pro jakýkoli rozvoj. Čas potřebuje lidský plod, aby se v břiše matky vyvinul, čas potřebuje naše srdce, aby po zklamání procitlo, čas potřebují i dva lidé, aby si porozuměli, poznali se, vyhověli si. Bez navzájem investovaného času nelze vztah rozvíjet ani udržet.

Pokud si na nás druhý nedělá čas, jen nás učí žít bez něj, potažmo s někým jiným, kdo nám svůj čas poskytovat bude. Je to proto, že základem vztahu je sdílení. To dělá partnery naplněnými – sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost poloviční starost. Není-li sdílení možné, ztrácí vztah svůj význam. Ve vztahu se totiž vzdálenost dvou lidí neměří na metry. Dva lidé mohou žít i přímo vedle sebe, a přitom si být na hony vzdáleni. Tak jako mohou žít dva lidé na opačných pólech zeměkoule, a přitom jeden druhého neopustit, být pořád spolu. To odlišuje cizince od blíženců.

9. Dělá si čas jen na to, co je mu příjemné

Prospěcháři mají na druhé čas jen tehdy, když se to hodí jim samotným. Skutečný vztah se ale buduje nikoli v příjemných, ale v nepříjemných časech. Tehdy jsme jeden druhému oporou.

Nechce-li s námi někdo být v časech těžkých, neměli bychom chtít, aby s námi byl v časech lehčích. Život je totiž nepřetržitá změna a pulzování. A my potřebujeme stabilní podporu, stejně tak jako být někomu stabilní podporou. Jinak budeme nešťastní.

Pamatujme si: Uši máme k naslouchání, paže k objímání a srdce k porozumění. A to nejen ve sladkých chvílích, ale hlavně v hořkých. To dělá opravdové partnerství. Když totiž druhého potřebujeme nejvíc, nebývá to v dobrých časech.

10. Vidí na nás pouze to špatné

Nikdo nejsme dokonalý. To z nás dělá lidi, bytosti, které na sobě mohou v každém okamžiku pracovat. Ne nadarmo jsme plní snů a nenastane chvíle, kdy bychom už měli všechno. V hlavě si však uvedené věty musíme správně srovnat:

Nikdo není horší ani lepší, jsme jen různí. Máme odlišné představy o životě, které se navíc v čase mění. Máme odlišné geny, zkušenosti, hodnoty i prahy bolesti. Jediná cesta vztahu tudíž vede směrem porozumění a podpory.

Pokud se naše pohledy diametrálně rozcházejí, neházejme si klacky pod nohy, nesnažme se navzájem předělávat, protože pak nebudeme šťastnější. Popřejme si raději dospěle šťastnou cestu, ale neubližujme si. Každý chceme být šťastný a to, že druzí nechápou naši cestu, ještě neznamená, že je špatná. Je prostě jen jiná.

Každý na nás může vidět nedostatky, pokud chce. Každý totiž nějaké máme. Není to ale proto, že bychom neměli nic jiného než nedostatky a že bychom byli špatní. Problém je jen v jeho neschopnosti nebo neochotě vidět i to dobré, co máme.

Štěstí a úspěch v životě, tak jako ve vztahu, nejsou o absenci neštěstí a neúspěchů, ale o vůli umět se s neštěstím a neúspěchem vypořádat. Každý vztah má problémy, ale ne každý partner je ochoten je řešit a překonat. To bychom měli mít na mysli v první řadě. Nevyčítejme si špatné zkušenosti – partnerství, která nám nevyšla. Je to zdroj ponaučení a lepšího upřesnění, co v budoucnosti chceme i nechceme.

  • Máte vztah, který skřípe, a ještě odhodlání na něm pracovat? Využijte mé knihy. Pokud je volíte jako vánoční dárek (nemusíte nikam do obchodu, přijdou Vám rovnou domů), nenechte je odejít bez mého osobního věnování. Více o této možnosti zde.
  • Cítíte se osamělí nebo máte nablízku osamělého blízkého člověka, který navíc hůře snáší tuto nejistou dobu? Zvažte pro něj pod stromeček Vánoční Speciál. Objednáte ho snadno zde.

© Petr Casanova