Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Můj dnešní článek Proč muži lžou a ženy jim věří vyvolal lavinu Vašich těžkostí, s nimiž se svěřujete v diskrétní zóně. Mají jedno společné: slova, jimž jste ve Vašich vztazích věřili, ale která se zřejmě ukazují jako partnerova/partnerčina lež.

Je těžké odpojit se od člověka, kterého milujete, byť už víte, že za to nestojí. Ale poručte emočnímu poutu! Vyměňte představy, ve kterých jste si už jednou zvykli na rajskou iluzi, že jste potkali svou soulmate (viz 7 znaků spřízněné duše)! Odepište čas, který jste už do vztahu vložili!

Ty Vaše příběhy mají různá zabarvení. Ze všech vyberu jeden, který mi přišel do Řešidla. Tak nazývám svou speciální rubriku, kde odpovídám na Vaše nejbolestnější dotazy. Mou odpověď můžete buď číst (zde), nebo poslouchat. Mluvené slovo si spustíte v přehrávači nahoře, anebo v podcastových aplikacích Spotify, Google a Apple Podcasts (viz výše).

Tento dotaz zní: „Petře, takového zoufalce jste ještě neměl… Jsem vdaná, ač manžela jsem nikdy nemilovala a on mě také ne. Ano, jsme manželi, i když spolu nedokážeme být. To, že to nepůjde, jsme věděli vlastně ihned na začátku, poté, co jsme se seznámili. Proto jsme se z mého popudu mnohokrát rozešli. Já jsem si vždy našla jiného partnera, ale můj dnešní manžel mě pokaždé uprosil, ať se vrátím, že byla chyba se rozcházet, že patříme k sobě. Ale kdykoli jsem se vrátila, vrátilo se i peklo. Pak jsem otěhotněla a vztah se definitivně zhroutil. Vůbec nám nefunguje komunikace, z jeho strany je to čistá manipulace, že vše je moje chyba, že já jsem ta jediná špatná, a když rezignovaně kývnu, že tedy odejdu, zase prosí, abych neodešla, a když zůstanu, zase mi dává najevo, jak mě nemiluje, aby potom prosil na kolenou, že nevěděl, co říká a ať neodcházím… Proč tohle všechno? Proč mě chce u sebe, když se mnou nechce být?“

Nesmíš odejít

Obecně vzato: To, že s námi někdo chce být ve vztahu, ještě neznamená, že nás má rád, nebo že nás dokonce miluje.

Ani to neznamená, že je to nutně násilník, tyran, manipulátor, který potřebuje svou oběť. Často mají tohle přání slabí lidé, kteří neunesou ani něco tak základního, jako je být sám.

Ale, prosím, nesmějte se jim. Zkuste se do nich vctítit.

Oni sami se sebou nejsou v dobré společnosti. Sami se sebou se necítí dobře. Sami se sebou mají strach ze života. Bojí se, když se ocitnou tak bolestně sami, že nejsou dost dobří, aby s někým byli, jsou plni negativních domněnek, negativního zacyklení. Potřebují s někým být, a to hlavně pro ten pocit, že nejsou sami, že nejsou ti poslední, kteří zbyli, nebo – což je horší případ – pro ten pocit, že mají na to někoho ovládat.

A tím se opět dostáváme ke slabosti (viz článek 5 znaků, jež odlišují Chlapy a Chlapečky a podcast Proč osamělé mámy s dětmi jsou pro Chlapečky nejlepší na sex a pro Chlapy nejlepší na život).

Čím větší ego, tím větší slabost

Slabost je vždycky problémem ega.

Čím je člověk větší egoista, tím je větší slaboch a tím víc je schopen ubližovat druhým, ponižovat je, jen aby se sám cítil silnější.

Jinak než ponižováním není schopen docílit pocitu větší sebehodnoty. Když je totiž sám, nemá koho ponižovat, leda sebe. A pak si připadá jako nula.

Proto se egoista nejvíce projevuje a uplatňuje ve vztazích, kde může někomu ubližovat. Sám je nic. Proto sám nechce být. A proto ve vztahu vytváří peklo.

Mnoho lidí mytizuje egoisty. Představují si je jako silné, dominantní jedince, sebejisté, přesvědčivé, neporazitelné. To všechno je nesmysl.

Ale taky je nutné říct, že egoisté nejsou vysloveně zlí lidé. Spíše jsou to nešťastní lidé. Lidé se zraněným egem. Nedokážou být sami, sami na své slabosti, těžkosti, minulost, chyby, kterých se dopustili, nebo kterých se na nich dopustil někdo jiný. Proto je pro ně tak těžké pozorovat, že ten, kdo od nich odešel, už má někoho jiného, že je šťastnější, to všechno ještě víc zraňuje jejich ego.

Proto toho člověka chtějí zpátky. Ne proto, že by ho milovali, ale proto, že jeho štěstí je bolí, že ve štěstí toho bývalého partnera o to víc cítí svoje vlastní neštěstí. Říkají si: Tak já tedy za nic nestojím… Dokud ten člověk byl se mnou, nebyl šťastný, a teď beze mě je šťastný. Já jsem ten, kdo ho dělal nešťastným.

Toto je strašná hypotéza. S tou se nedá dlouhodobě žít. Proto ten slabý člověk potřebuje zpět svého partnera, aby on tím svým návratem vyjádřil: Ne, Ty NEJSI tak špatný. Ty mě MŮŽEŠ udělat šťastným.

Proč Tě chci zpátky

Jenže tohle je zároveň rozcestí, na němž buď slaboch přestane být slabochem a začne být skvělým partnerem, protože si začne vážit vztahu, anebo – což je pro něj lehčí a my víme, že slaboch si vždy vybírá to, co je lehké, protože neunese to, co je těžké – místo aby se stal správným partnerem, začne si honit své ego.

To Tys udělala chybu, když jsi odešla. To Ty jsi způsobila, že náš vztah přestal fungovat. To Ty za to můžeš znovu. To Ty jsi ta špatná, ne já. Nikdy ne já – říká ten slaboch, který je tak slabý, že si neumí přiznat ani jednu chybu. Kdyby si ji přiznal, což je těžké, tak by posílil, uvědomil by si, co nemá dělat, a byl by lepším partnerem, silnějším, neboť by uměl pracovat se svou slabostí.

Ale takhle se bohužel v jeho hlavě střídá, a dokud se nezmění, i bude střídat období, kdy odhání partnera, protože se chce cítit silnější, s obdobím, kdy prosí toho partnera o návrat, protože se zase chce cítit silnější.

Slabocha není možné opustit, jeho by to zničilo. Jemu nejde o vztah, o lásku, jen o sebe. O pocit, že něco znamená, když řídí vztah, nebo když druhého donutí vrátit se.

Jediná cesta změny

Aby se slaboch změnil, musel by začít úspěšně ignorovat svoje ego.

Ego říká: Já jsem jediný důležitý. Na nikom jiném nezáleží.

Ve vztahu ovšem tohle nemůže dlouhodobě fungovat. 

Proto si pamatujte: Slaboch přestává být slabochem tam, kde začne pracovat se svými chybami. Připouštět si je, hledat je, uvědomovat si je, přiznávat je, napravovat je, tedy neopakovat je.

Kdo opakuje své negativní činy, ten se zjevně neponaučuje. Ten bude své negativní činy opakovat. A negativní činy nemohou přinést pozitivní vztah ani pozitivní život.

A tím se slaboch bohužel ještě zacykluje v negativním myšlení, protože si říká: Tak já mám negativní život. Kdo za to může, když ne já?

Co myslíte: Na koho ukáže?

Otázky můžete vkládat do diskrétní zóny.

© Petr Casanova