Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Představte si, že něco potřebujete. A ono to přijde. Dokonce v tom nacházíte nádherné pocity, sebe naplnění, ale…

Pak se toho začnete bát. Až se toho rozhodnete zříct.

Zdá se Vám to nelogické? A přesto se takové výmyky v lásce dějí.

Říká se tomu syndrom nakopnutého psa. Přestože se poraněné zvíře dostane do té péče, kterou ze všeho nejvíc potřebuje a kde je milováno, nemá k člověku důvěru, ba naopak čím úchvatnější ta péče je, tím větší strach v psovi vytváří. On už totiž jednou zažil, jaké to je někomu bezmezně věřit. Někomu, kdo se tváří úžasně. A kdo pak – ublíží.

Stejné to mají lidé. Když v knihách Dvanáct srdcí a Protože učím sbírat se z nejtěžších a nejnečekanějších vztahových otřesů, hovořím o tomto syndromu, kterého se dotýká také mnoho otázek, jež mi posíláte do Řešidla, seriálu mých každodenních podcastů. Dnes je to například tento dotaz: „Petře, potkala jsem úžasného muže. Oba jsme byli po krachu svých vztahů. On je velmi citlivý, zodpovědný – nechápu, jak ho ta žena mohla opustit. Naše občasné opatrné schůzky začaly přerůstat ve vztah, ale v té chvíli se stáhl, jako by se něco pokazilo, řekl mi, že to není mnou, že problém je v něm, že mě nemůže milovat, věřit mi. Co se stalo? Je chyba ve mně? Uzavřel se, přestali jsme cokoli podnikat. Přesto, když se déle neozývám, sám mi napíše. Je nešťastný… Nemůže být beze mě, ale jak to vypadá, ani se mnou. Zachraňte mě i jeho, prosím.“

Bolest v psí duši

Když řeším případy, s nimiž se mi svěřují lidé v diskrétní zóně, narážím na neuvědomění si jednoho podstatného rozdílu. Ten je patrný i v této otázce:

Mezi tazatelkou a jejím partnerem, kteří jsou shodně po krachu jejich vztahů, je jeden rozdíl. Ona si zřejmě uzavřela svou minulost, což je poznat i z toho, že ani jedno slovo, ani jediná zmínka v jejím dotazu nebyla věnována jejímu předchozímu partnerovi. Svou hlavu i své srdce má absolutně vyhrazené pro tohoto nového. 

Ale on to tak nemá. Ještě ne. A zdůrazňuji to slovo: Ještě ne.

On nemá uzavřenou minulost. A ona sama odpovídá proč. Píše: Nechápu, jak ho ta žena mohla opustit – když je velmi citlivý a zodpovědný. On to taky nemusí chápat. A právě proto, že je citlivý a zodpovědný, může pořád hledat chybu v sobě. Je nešťastný, tudíž v jistém smyslu negativní, a jeho negace vytváří strach: Co když jeho nová partnerka, kterou jistě taky miluje, ho stejně opustí?

Já vím, že je to nesmyslná otázka, až iracionální, když tazatelka ho miluje, ale negace znamená opak. Pokud jste zažili ještě staré fotoaparáty, takové ty na celuloidový film, tak víte, že skutečná reálná fotografie vznikla z negativu. Negativ byl ten pásek, kde byly černá a bílá barva opačně. Kde měla být světlá, byla tmavá barva, a naopak. Negativita znamená opak. Takže on se paradoxně bojí všeho dobrého. Bojí se, že se to znovu promění v prach. Protože to už zažil. Čím víc je mu s jeho novou partnerkou dobře, tím víc se bojí rozchodu, protože má v živé paměti, jak to bolí, respektive dokáže vytušit, o kolik víc by ho to bolelo potom.

Jinak řečeno: On sám sebe chrání právě tím, že se od ženy odtahuje. Psychologie tomu říká zapouzdření. Když se poraníte, teď myslím fyzické zranění, vždy se rána zapouzdří, schová do nějaké podlitiny, boláčku, váčku, pupínku, zkrátka izoluje se od okolí, aby se uvnitř svého obalu mohla doléčit, aby tam měla klid. Právě to potřebuje člověk i při ne-fyzickém, emočním zranění. Potřebuje být chvíli sám. Avšak celý ten proces je rychlejší, když racionálně ví, že není času nazbyt. Například že tady je nový člověk, který by mohl mezitím, než se uzdraví, odejít. Může tam být motivace neztratit ho, a se zapojováním rozumu může nastat rychlejší ujasnění toho, co je minulost, a co už je přítomnost.

Proč to tolik zdůrazňuji?

Probouzení důvěry

Tento muž opravdu nemůže novou ženu plně milovat a plně jí důvěřovat ne proto, jaká je ona, ale co zažil sám. Je zraněn. Když si poraníte nohu, pak prostě nemůžete plně utíkat.

A proto doporučuji: Pochopte ho. On má natlučené srdce. Potřebuje mít prostor, aby se v klidu uzdravilo. Člověka s poraněnou nohou nemůžete pak o to víc prohánět, protože on by nikdy to poranění nedoléčil.

A že už je emočně doléčený, poznáte například podle toho, že dokáže rozlišit minulost a přítomnost. Že pochopí, že ten, kdo mu ublížil, jste nebyla Vy, ale někdo jiný – někdo, kdo tu už není, kdo skončil v minulosti, kdo tam patří, zatímco Vy patříte do jeho přítomnosti a budoucnosti. Že jste lepší než ta předchozí třeba v tom, že umíte ocenit, že je citlivý a odpovědný. Že ho milujete, že mu neublížíte, že Vám se může otevřít. Tehdy se otevře to pouzdro – už bude zbytečné, nemusí se před Vámi chránit, protože Vy tomu starému zranění, té již zahojené jizvě, neublížíte.

Tohle musí pochopit. Ale nebude to hned. Když skopete psa, taky bude dlouhý čas trvat, než znovu uvěří člověku. A to i přesto, že před ním už stojí jiný člověk, hodný, který mu chce pomoci. V tom konkrétním novém starajícím se člověku není chyba – to zlo se stalo v minulosti, a tam to zlo taky patří. Ale neskončí tam samo. Ten, kdo utrpěl zranění, ho tam musí zatlačit. A to dokáže právě tím, že zapojí rozum, že dokáže odlišit osobu A od osoby B, tak jako dobu A, dobu jménem Minulost, od doby B, doby jménem Přítomnost.

On to dokáže. Ale s Vaší pomocí. To znamená, když mu dáte čas, tedy když umožníte, aby to dokázal, aby se v klidu doléčil – protože to potřebuje jak on, tak Vy a celý váš vztah, který potom bude mít to nejlepší před sebou. Pamatujte: Všechno má svůj čas. Každé zranění potřebuje doléčit. Není to hned, ale vyplatí se na to počkat.

Více v knihách Dvanáct srdcí a Protože.

  • Další podcasty najdete v archivu epizod.
  • Pro poslech spojený s obrazem využívejte také archiv živých vysílání.
  • Raději čtete? Vyberte si z mých knih nebo magazínů (zaměření na jedno poptávané téma každé dva měsíce). Mé knihy nelze sehnat v knihkupectví, magazíny nelze sehnat v trafice.
  • Otázky mi můžete pokládat v diskrétní zóně, s registrací máte přístup i k soukromým živým vysíláním v uzavřené skupině (členství získáte zde).

© Petr Casanova