Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Každý všední den se v Řešidle, seriálu mých podcastů, jež můžete poslouchat na Spotify, v Google Podcasts nebo Apple Podcasts, věnuji jednomu Vašemu dotazu. Mnohé případy nejsou snadné. Ale proto jsem FirstClass před devíti lety zakládal. Aby nikdo nebyl ani na nejtěžší problémy sám a dokázal se na svou situaci podívat i z jiné než negativní strany – zkrátka, aby neztrácel naději, víru a touhu pokračovat vpřed, do lepší budoucnosti.

Poskytl jsem už 140 odpovědí na různé problémy. Odpovědi na ten dnešní se mnoho lidí raději vyhne. Nechtějí ho řešit. I rodiče takto zraněných dětí raději předstírají, že se nic takového neděje. Děje. A tím víc se o tom musí mluvit. Aby ti, kteří takovému ubližování nyní čelí, věděli, že existuje cesta ven, a ti, kteří toto ubližování provádějí, si uvědomili, že věčně se nad ním zavírat oči nebudou. Možná otevře oči i samotným ženám, kterým nedochází, co jejich noví partneři, otčímové, mohou jejich dětem vlastně způsobit.

Dotaz, který jsem dnes obdržel, zní: „Petře, problém, jako je můj, jste asi ještě neřešil. Jako malé mi zemřel táta. Od svých osmi let jsem byla sexuálně zneužívána partnerem své matky. Nevěřila mi to. Neměla jsem komu jinému se svěřit. Ani jsem nevěděla, co v takové situaci dělat. Otčím se mi smál a s jídlem rostla jeho chuť. Aniž jsem to věděla, zneužil i jednu naši malou příbuznou, která se poté potýkala s těžkou posttraumatickou poruchou, a nakonec se rozhodla podat trestní oznámení. Chce po mně, abych se k ní připojila. Váhám, matka mi hrozí, že mě prokleje. Proč se postavila proti svému dítěti? Proč mi pořád nevěří, tvrdí, že se určitě nic nestalo a u soudu bude mluvit proti mně?“

Jak porozumět matce

Předně, denně zodpovídám v průměru 300 problémů. To je přes 100 000 různých kauz ročně. Proto věřte, že jsem takových příběhů poznal více. Všechny měly jedno společné pozadí: matku, která se rozhodla chránit sobě blízkého člověka přesto, že ublížil jejímu dítěti. Nejprve si povězme, co tyto matky motivuje k tak iracionálnímu postoji.

Jestliže máte člověka, kterého milujete, ať je to partner, nebo dítě, máte k němu emoční pouto. V lidském myšlení to funguje tak, jako bychom v sobě měli parlament, který nám dává doporučení, jak se máme v každé chvíli rozhodnout. Řekněme, že v parlamentu je sto křesel a pouze dvě strany – strana Srdce a strana Rozumu. Čím víc křesel má jedna strana, tím méně křesel logicky zbývá na druhou. To znamená: čím víc je v nás emocí, tím méně je v nás rozumu. Čím silnější je naše emoční pouto k jinému člověku, tím méně rozumu, například objektivní soudnosti vůči tomu člověku, máme.

Matky, které silně milují nějakého člověka (převaha emocí), obecně obtížně věří špatným zprávám, jež se toho člověka týkají. Rozum jim funguje v tak omezeném módu, že je pro ně snazší vymyslet nějakou racionální zkratku, než úplně překódovat své srdce, přestat ho milovat.

Toto se děje, když se tyto matky dostanou do kognitivní disonance, rozporu mezi dvěma kognicemi (vnímáními). Je-li matka přesvědčena, že si její partner zaslouží lásku, že je vlastně bezchybný nebo má jen malé, nepodstatné chyby, a současně najednou čelí zprávě, která přímo popírá toto její přesvědčení, má na výběr: buď se lásky k tomu partnerovi zříct a emočně ho zatratit, a to je těžké, nebo požádat rozum o pomoc a najít nějaké snesitelné vysvětlení. Nejčastěji, že je to lež, že on je přece skvělý, že lidé si vymýšlejí, že to nemůže být pravda. A tohle je snadné. Stačí to jenom říct a je hotovo.

Jak píšu ve svém bestselleru Protože, zvlášť komplikované je to ovšem tehdy, když dojde ke střetu dvou emočních pout. Tedy když matce záleží na partnerovi i na dětech, a ty děti se střetnou s partnerem. Matka pak neřeší, kdo jí je racionálně bližší, to by byl rozumový pohled, a toho na vysokém stupni emocí není schopna. Pokud je v tom emočně až po uši, snaží se najít racionálně nejsnazší, nejpohodlnější řešení. Třeba že dcera lže. Ano, tím se to nejméně bolestně vysvětlí. Dcera prostě špatně pochopila, že na ni partner neopatrně sáhl, navíc byl možná opilý, on určitě nechtěl, vážená soudní stolice… A je to „vyřešené“.

A možná ta matka těm svým vnitřním lžím ani nevěří. Možná v sobě opravdu připustí, že má vedle sebe muže, který znásilnil její dceru. Ale její rozum, který vždy vymyslí nějaké emočně „přijatelné“ řešení, například usoudí: No co, čas stejně nevrátíme, dceři beztak už nic zpětně nepomůže. Tak zachráním alespoň, co se dá. Tedy – svého partnera...

A tak bude vypovídat v jeho prospěch. Aby alespoň jednu milovanou osobu zachránila, když se to beztak nepodařilo s tou druhou.

Každý musí zaplatit

Tady bych mohl své vyprávění skončit. Ale neskončím. Víte, já se ve svých podcastech snažím vystříhat osobních subjektivních názorů, protože na nich nezáleží. Ale tady mi to nedá a musím něco říct. Aniž bych chtěl kohokoli ovlivnit, tohle jsou tak strašné případy, že na ně mám velmi vyhraněný názor. A ten zní: Každý má zaplatit za své činy. Tady vůbec nejde o to, že tazatelce, která byla znásilňována, už nikdo čas nevrátí. Tady totiž nejde ani tak o minulost. Tady jde o budoucnost. A nejen její.

Když jsem studoval práva, to je tedy už pětadvacet let, ale pamatuji si statistiku, podle které tam, kde si lidé začnou myslet, že hajzlům všechno prochází, ti lidé berou spravedlnost mnohem víc do svých rukou. Je tam pak třeba mnohem víc vražd. Víte, když jdete po ulici a uvidíte muže, který znásilňuje holčičku, a budete vědět, že on se pak bude smát, protože ví, že ta malá se bude bát mluvit, někteří z vás možná jen nezavolají policii a nebudou čekat, až slepá spravedlnost něco vykoná, třeba vezmete do ruky cosi, čím toho muže zabijete. V touze sprovodit zlo ze světa. Po svém. Jenže potom za to ponesete následky.

A to je špatně. Lidé, na kterých se někdo dopustil zla, nemají to obdržené zlo vzít, přivlastnit si ho a stát se také zlými. Zlo samo má zahubit ty, kteří se dopouštějí zla.

Proto, aniž bych chtěl kohokoli ovlivnit, říkám: Neváhat s procesem! Ať platí za své činy!

Jde o budoucnost

A povím Vám jeden podstatný argument pro.

Ve větě, kterou jsem nepřečetl, dodáváte: Možná je matčino jednáno způsobeno tím, že je sama těhotná a čeká holčičku. Snažíte se ji hájit, že je možná přecitlivělá, že nechce přijít o partnera. Rozumím tomu. Ale v té Vaší větě úplně zaniká podstata. Že ona čeká s tím mužem HOLČIČKU.

Jestliže mluvím o budoucnosti, pak nejen Vaší; mluvím o budoucnosti i té dívenky. Pokud si někteří lidé zvyknou na to, že jim například zneužívání malých holčiček prochází, neboť se všichni bojí mluvit na policii nebo u soudu, pak právě kvůli té holčičce, která se má narodit, musí soud proběhnout. Já Vám, vážená tazatelko, nemohu nařídit, ať tam jdete. Jistě si umíte představit, že tam můžete slyšet svoji matku říkat opravdu ošklivé věty na svou adresu. Třeba, že jste vždycky byly vyzývavá a poběhlice, že vůbec nejste po ní, že její partner je ubohá oběť, že jste nevděčná, že on jí nikdy neublížil a další slova – z práv a skutečných případů, které jsme mapovali, znám stohy takových protiargumentů. I ten, že Vy ho chcete dostat do vězení. Ale pravda je taková, že on se tam rozhodl dostat sám.

Když stojíte proti zlu, nikdy se nedejte emočně vydírat. Tlak na zjitření Vašich emocí a pocitů viny je strategický. Druhá strana ví, že kde je moc emocí, tam bude zbývat málo rozumu. Proto dívky nebo ženy, které se stanou obětí znásilnění (a to strašně bolí), mají v sobě spoustu emocí, zmatku, pocitů viny a málo rozumu. A proto ti násilníci, kteří jsou naopak bezcitní, se chovají tak chladně a racionálně. Smějí se, když někomu ublíží. Protože věří, že oběť nebude racionálně jednat.

Proto je nutné se zlu postavit. A pozor: Ne v emocích, ale s rozumem. Pamatujte: Zlo je vždy silnější, když jitří jenom emoce. A dobro vždycky vyhraje, když ty zjitřené emoce posílí rozum. Je to jako při chůzi začít používat obě nohy. Neskákat jenom po jedné, to člověk daleko nedojde a brzy se vyčerpá. S vyváženým srdcem i rozumem se dojde vždy daleko, do jakéhokoli cíle. I do bodu, kdy se zlo ocitne na kolenou. Tam, kde má být.

  • Zajímají Vás moje podcasty? Další epizody najdete v archivu, nebo ve Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts. Vždy hledejte Řešidlo FirstClass.cz.
  • Rádi posloucháte za volantem, při čekání, před spaním? Využijte i moje delší živá vysílání.
  • Raději čtete? Vyberte si z mých knih nebo magazínů (jedno rozebrané téma každé dva měsíce).
  • Chcete mi sdělit svůj problém? Více ZDE.

© Petr Casanova