Mému synovi je sedmnáct. Tuhle mi, když jsme se procházeli Prahou, zničehonic řekl: „Tati, co bych především MĚL nebo NEMĚL dělat, abych si udržel holku svých snů?“

Zrovna jsme šli parkem. Mlčky jsem se sehnul pro písek. Nabral jsem ho do obou svých dlaní a zvedl ruce před synovy oči.

Jednu hrst jsem vší silou sevřel. Stlačovaný písek začal mezi prsty unikat. Mačkal jsem ho tak dlouho, dokud se všechen nevysypal ven.

Druhou dlaň jsem ponechal otevřenou. Jako by byla miskou. Volný písek na ní zůstával všechen.

Syn se usmál. „Tati, děkuju. Už rozumím.“

250 zákonech lásky, mé základní knize o budování dlouhodobého vztahu, která se v anglickém překladu 250 Laws of Love stala bestsellerem také v USA, Velké Británii, Itálii nebo Španělsku, vysvětluji, co se vztahem udělají, jak psychologie říká, okna a dveře dokořán. Když partner smí kdykoli odejít, pokud chce. Když se vrátit nemusí, ale chce. Když vztah není klecí, vězením. Zkrátka, když se partneři cítí svobodně, dobře, sami sebou. Když spolu chtějí být, ne musejí.

Z parku jsme vyšli na hlavní třídu. Žebrák k nám prosebně natáhl ruce.

Syn se na mě zadíval. Nedávám peníze. Nicméně požádal jsem ho, ať v protější bageterii koupí něco k snědku.

Syn se za chvíli vrátil. Podal žebrákovi sendvič. Ten upřímně poděkoval a zabalil ho do ubrousku, načež ho odložil vedle sebe.

„Vy ho nebudete jíst?“ zeptal se překvapený syn.

Žebrák zavrtěl hlavou. „Kamarád má dnes narozeniny. Tohle bude můj dárek pro něj.“

„Sendvič?“ podivil se syn.

Přikývl. „Ano. Ten sendvič je všechno, co mám.“

Dát blízkému člověku všechno, co mám… Nechat ho jít, když chce… Být rád, když neodchází…

Ale také mít svou hrdost… Svou hranici… Neničit dobro v sobě kvůli zlu v druhých…

I na to je dobré myslet. Ostatně, věnoval jsem tomu celých 250 zákonů lásky.

Když jsem pak v diskrétní zóně, kam směřujete všechny své dotazy ohledně náročných situací ve vztahovém životě, tázán, jakému vztahu vlastně stojí za to dát šanci, a jakému už ne, zdůrazňuji Vám, jak důležité je mít kolem sebe správné lidi. A že nevadí být sám, ale vadí cítit se osaměle.

Mezi těmi slovy je velký rozdíl. Samota je fyzický stav, kdy jsme sami a může nás to i pozitivně nabíjet. Osamělost je však psychický stav, kdy se cítíme sami, třeba i vedle jiné osoby. Samota naplňuje. Osamělost vyprazdňuje.

Jaké vztahy tedy způsobují, že se cítíme sami, ačkoli jsme vedle někoho jiného?

Kdy je lepší být sám než s někým špatným?

Jaké vztahy raději už nechtít zpět?

O sedmi psychologických zátěžích si povíme právě dnes, v dalším článku na Vaše přání.

Pojďme bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde