Byl to nesnadný týden. Témata článků, podcastů i živého vysílání v uzavřené skupině vyvolala přes 4500 dotazů v diskrétní zóně.

Dva typické případy:

  1. (V reakci na článek Proč budoucí maminky odmítají sex a muži je neumějí pochopit): Měla před porodem, když ji opustil přítel. Beze slova vysvětlení. Nechtěla to přijmout. Prosila, ponižovala se, jen aby se vrátil. Už má jinou. Nemohla to pochopit ani strávit. Nechtěla dál žít. A chtěla s sebou „vzít“ i nenarozené dítě. Beztak ho „táta“ nechtěl…
  2. (V reakci na podcast Jak se zbavit myšlenek na člověka, kterého pořád vídám): Dal jí celé své srdce. Ona mu ho zlomila. Proč, když jsem nic neudělal špatně? naříkal. Dál ji denně potkával, ale něco bylo jinak – už se objímala s někým jiným.

Dva odlišné případy, ale stejná myšlenka: „Horší to být nemůže.“ „Nikdy nebude lépe.“

Protože neznali můj koučovací magazín FC, který ukazuje cestu z různých rozpoložení v konkrétních situacích, pozval jsem si i je k sobě do kanceláře. A svá doporučení popíšu i pro ostatní.

Midasův prst

První otázka, se kterou lidé přicházejí, je: Proč se to muselo stát a proč právě mně?

Cítit rozumem, myslet srdcem, knihu o karmě ve vztazích, jsem věnoval hlavně těm, kteří se snažili dělat pro vztah své maximum, ale ani to nakonec nestačilo. Na úvod jim vyprávím příběh Midase, bájného krále, který nač ukázal prstem, to proměnil ve zlato.

Jednou Midase navštívil chuďas. Midas se zeptal: „Co pro Tebe mohu udělat?“

Chuďas mu podal list ze stromu. Midas ho prstem učinil zlatým.

Pak chuďas sáhl pro balvan. I ten Midas proměnil v hroudu zlata.

To se opakovalo mnohokrát. Až chuďas stál po kolena v pokladech.

„Co ještě pro Tebe mohu udělat?“ otázal se Midas. „Co ještě chceš?

Chuďas zpoza opasku tasil mačetu.

„Tvůj prst.“

Vše špatné se v dobré obrátí

V knize Čtyři prány štěstí vysvětluji, že lidé se k nám vždy chovají podle toho, jací jsou oni, nikoli jací jsme my. Nezáleží tedy na laskavosti, kterou projevujeme vůči druhým. Pokud se rozhodnou hodit nás přes palubu, udělají to.

Co muž i žena potřebovali pochopit, je, že se hořkou zkušeností jejich život nezhorší, ale zlepší. Neuměli si představit, jak by se mohl zlepšit, když přišli o milované lidi, o cennost, kterou považovali za nejdražší. Položil jsem jim tedy jednoduché otázky:

„Myslíte, že Vás protějšek miluje?“ zeptal jsem se. Sklesle zavrtěli hlavou.

„Myslíte, že je lepší žít s někým, kdo Vás miluje, nebo kdo Vás nemiluje?“ „Jistěže s tím, kdo nás miluje,“ odpověděli.

„Myslíte, že Vaše šance mít po svém boku někoho, kdo Vás miluje, je nyní vyšší, či nižší, než před odchodem nemilujících partnerů?“ Užasle na sebe pohlédli. Uvědomili si, že jsou o krok blíž svému přání. S nemilujícím protějškem museli nejprve uvolnit místo po svém boku, aby mohl přijít někdo milující. Nyní už stačilo někoho, kdo by je chtěl milovat, najít.

A tak ti dva, on a ona, hleděli jeden na druhého. Legrační pohled. Než ke mně přišli, jen donekonečna přehrabovali kamení. A nyní měli diamant na dosah ruky. Člověka, jemuž chyběl někdo milující. Oba v rozpoložení, že by milujícího člověka ocenili a vážili si ho.

Legrační, že (modelově) vlastně hledali jeden druhého. A tak je to vždy. Lidé se ptají na poklad, přitom stačí otevřít oči. Přestat se soustředit na to špatné, začít vidět i to dobré.

5x přestaň

Když společně řešíme ty těžkosti, s nimiž se mi svěřujete (více v Chcete mi sdělit svůj problém?), požaduji po Vás hlavně 5 konců. Nejsou snadné, já vím, ale já se nevěnuji ničemu, co je snadné. Věnuji se jen tomu, co ve výsledku posílí člověka a posune ho.

Také můj magazín FC, pokud ho znáte, především díl Jak přepsat staré vzorce, stojí v každém svém vydání na pěti pilířích. Jen tak je možné, aby člověk změnil svůj život.

Těch 5 PŘESTAŇ zní:

1. PŘESTAŇ se schovávat před pravdou

Je přirozené, že si v těžké, šokové chvíli nechceme připustit pravdu. Přejeme si, aby se všechno nějak samo změnilo. Myslíme si, že každá událost musí mít happyend, že nám život přece musí splatit svůj dluh.

NE!

Život nám nic nedluží. Narodili jsme se, protože jsme dost silní na to, abychom žili. A dost silní i na to, abychom si přestali lhát.

Je to první krok, který s lidmi provádím. Vysvětluji jim, že když přehlížejí pravdu, nepřestává existovat. Naopak, snaha nevidět ji nutí člověka žít ve lži. Neřešit problém. A problém je jako želatinový medvídek, který spadne do louže. Každým okamžikem se zvětšuje.

Lidi, kteří to nechtějí pochopit, beru k nějaké překážce v chůzi. Zavěsím na ni deku, jako kdyby ta překážka neexistovala. Ale ona existuje. Projít se jí nedá. Abychom jí mohli projít, musí se překážka odstranit, ne zakrýt.

Jak ukazuji na konkrétních příkladech v magazínu FC, nejlepší cesta ven je vždycky skrz. Pokud v životě děláme chybu, nejlepší cesta, jak se chyby zbavit, je si tu chybu nejprve (byť bolestně) přiznat. Bez toho se žádná chyba napravit, tedy ani odstranit nedá.

2. PŘESTAŇ si donekonečna přehrávat minulost

Opakujeme-li stejné činy, dostáváme stejné výsledky. To je matematika života.

Jestliže žijeme v minulosti, netvoříme žádnou přítomnost ani budoucnost.

Život je jako USB flash disk. Přehrát nám může jen to, co obsahuje. Chceme-li zažít něco jiného, musíme nahrávku přepsat. V případě života: vytvořit nové, lepší nahrávky.

Každá změna začíná zastavením původního přehrávání. Tlačítkem PAUSE. Naučme se tak jednat i v životě. V magazínu Jak postavit most přes minulost ukazuji, jak se dá pozitivně uzavřít to, co se stalo, aby to konstruktivně ovlivnilo to, co začneme dělat. Zabývám se i procesem odpuštění. Odpusťme si to, že jsme prožili zrovna takovou minulost. Odpuštění nezmění minulost, ale budoucnost. Až když přestaneme couvat, můžeme vyrazit vpřed.

3. PŘESTAŇ trvat na tom, kým jsi byl

Součást odpuštění: Kdykoli se díváme zpět, vidíme hloupějšího člověka, než jakým jsme. Zpětně sebou můžeme pohrdat, posmívat se, kým jsme byli, nebo nad zlou vzpomínkou hořekovat. Vidíme minulost plnou chyb. ALE! Nedojde nám, že své minulé Já spatřujeme jako hloupé jen proto, že jsme se mezitím ponaučili a zmoudřeli. Kdo zpětně nevidí žádné chyby, ze žádných se ještě neponaučil (a je pořád hloupý). Neexistuje totiž člověk, který by nedělal chyby. Pokud žádné nevidí, neznamená to, že neexistují. Spíše to znamená, že své chyby přehlíží. A pak se při pohledu zpět považuje za dokonalého a bezchybného.

Buďme vděční za chyby. Jako jsou námořníci vděční za bouře. Blesky nešlehají do našeho života, aby nás zničily, ale aby nám posvítily na cestu – abychom snáze pochopili, že díky chybám jsme zkušenější. Tak proč litujeme minulosti, ve které jsme udělali chybu? Kde bychom bez nich dnes byli? Nikdo neunikne chybám. Ale každý se ze svých chyb neučí.

4. PŘESTAŇ litovat těžké přítomnosti

Jak podotýkám i v magazínu Jak pracovat se stresem, život není ráj, ale posilovna, kde se nás nikdo neptá a rovnou nám dává do ruky ty činky, které potřebujeme. Jsou vždy těžší, než si přejeme. Vždy máme pocit, že je neuneseme. Ale nakonec to dokážeme.

Činky jsou těžké, a proto vytvářejí sílu. Tíží nás, dokud jsme slabí. Člověk je ale vnitřně stavěn tak, že si zvykne téměř na vše. I na pravidelnou zátěž. Jednou, až z budoucnosti pohlédneme na dnešní činku, poděkujeme za ni. Donutila nás v sobě hledat tu sílu, jež v nás vždy byla, ale dosud jsme ji nepotřebovali. Přitom ona tam čekala na své využití…

5. PŘESTAŇ čekat, že se věci samy zlepší

Nic, co stojí za to, se nestane samo. Nelze mít negativní myšlenky a čekat pozitivní život. Nelze žít v minulosti a doufat v lepší přítomnost. Žijeme-li v minulosti, naší přítomností je pořád minulost. A tu nelze změnit. Žijeme-li tedy v minulosti, trápíme se ne proto, že by na nás byl život zlý, ale protože sami na sebe jsme (byť nevědomě) zlí. Že už nyní máme v rukou pozitivní změnu (detailně o tom v knihách Čtyři prány štěstí a 250 zákonů lásky).

Pamatujme si, že přijdeme-li o člověka, který ukázal, že nás vlastně nemiloval, nebo že si nás vlastně nevážil, nemá smysl zůstávat v minulosti. Naopak, o to radostněji bychom se měli vrhnout do přítomnosti. Protože všechno dobré máme před sebou. Všichni sběratelé pokladů vědí, že nejnaditější truhly jsou na dně moří. Jen se jich nebát… Jen je otevřít…

© Petr Casanova

O autorovi: Petr je ,Amazon Best-Selling Authorem‘ (kniha 250 Laws of Love/250 zákonů lásky se stala bestsellerem v USA, Velké Británii i kontinentální Evropě), autorem šesti bestsellerů v ČR a SR, zakladatelem největší seberozvojové stránky FirstClass (více než 320 000 fanoušků na Facebooku), tvůrcem koučovacího magazínu FC, podcastů Řešidlo, pravidelných živých vysílání – ve středu pro uzavřenou skupinu, v neděli pro veřejnost.