Když Rhonda Byrne sepsala své Tajemství, byl jsem jedním z prvních čtenářů i kritiků rukopisu. Vadilo mi, že teorii Zákonu přitažlivosti staví jen na třech procesech: Žádej. Věř. Přijímej. Jako by stačilo vyslovit přání, věřit v něj a počkat si, až věc nebo člověk spadne z nebe. Takhle to v životě nefunguje.

Vědět, co chci, je důležité. Věřit, že toho jsem schopen dosáhnout, také. Ale naprosto nejdůležitější je KONAT. Zvednout zadek a jít za svým snem, něco pro něj začít dělat, a hlavně VYTRVAT, protože všechno, co za něco stojí, se nezrodí hned. Kdyby se to událo hned, ztratilo by to hodnotu. Nevážili bychom si toho. Věděli bychom přece, že i když o to přijdeme, stačí přece znovu jen požádat, věřit a přijímat, a je to zpátky. Že ano, Rhondo?

Při psaní Jak funguje představivost jsem vzpomněl právě i na Rhondu. Když jsme se před lety potkali, vysvětloval jsem jí, že pocit a myšlenky jsou samozřejmě základem proměny – ale výsledek BEZ ČINU neexistuje. Pocity vytvářejí myšlenky, myšlenky vedou k činům a činy k výsledkům. Jen pocit nebo myšlenka ve hmotném světě nevytvoří výsledek.

Rhonda mi opáčila: „Ale to lidé nechtějí číst.“ Má pravdu. Jenže osobní rozvoj není o tom, co je snadné. Co je snadné, nemůže člověka posilovat. Už Gándhí řekl: „Každý úspěch spočívá v sebepřekonání. Udělat to, čeho se bojíme, je první krok k úspěchu.“

UDĚLAT. To je to klíčové slovo. MAKAT pro to. DŘÍT. Padat na ústa, a stejně pokračovat, pokud to, co chceme, je pro nás důležité. Miloš Kopecký pronesl: „Když jsem byl malý a zajímal se o definici štěstí, dočetl jsem se, že štěstí je boj. Připadalo mi to moc ušlechtilé, ale časem jsem zjistil, že člověka opravdu dělá šťastným to, co si VYBOJUJE.“ Ano, právě tehdy, kdy nám každý tvrdí, že to nedokážeme, že na to nestačíme, že je to moc těžké či nemožné, úspěch chutná nejvíc.

Můj koučovací magazín zaměřuji nejen na metody a postupy, jak v sebe víc věřit, ale též na osobnosti, které měly všechny důvody přestat, když je druzí sráželi nebo odrazovali, a přesto, nebo právě proto, to neudělali. Zajímá mě jejich myšlení. Jako Gabrielle Chanel, přezdívaná Coco, která říkala: „Nejdůležitější je, co si myslíme poté, co selžeme.“

Jste v takové situaci?

Svádí Vás to k rezignaci na Váš sen? Ozývají se Vám v hlavě staré hlasy, pochybnosti, že druzí možná měli pravdu, když ve Vás nevěřili, a že opravdu za nic nestojíte?

Zadržte, prosím, ještě. Nové vydání magazínu zaměřuji na téma Jak přepsat staré vzorce (více zde). A mám pro Vás protilátku. Sedm otázek, které si opakujte, ať selháváte, nebo se Vám cesta daří. Držte směr.

(Promiňte mi v následném textu tykání, ale rád při metodě sebekoučování používám ty věty, které si člověk může říkat i sám doma před zrcadlem)

1. Co chceš v životě ze všeho nejvíc?

Neříkej tomu ještě cíl. Říkej tomu sen. A zapomeň na skromnost.

Sen je NĚCO, co nás činí naplněnými, co dává barvu našemu životu a smysl našemu úsilí, co nám pomůže k hrdosti a spokojenosti.

Nemusí to být celoživotní cíl, může to být dílčí, pro někoho banální meta. Někdo se chce vejít do kalhot, jiný setřást strach z veřejného vystupování, další oslovit zajímavý protějšek v budově, kde pracuje. Pro jiné jsou to malichernosti, ale ve skutečnosti ovlivňují naše sebevědomí při zdolávání i jiných překážek. Na detailech roste člověk.

Zapiš si to. A ne halabala. Pamatuj, že pokud si jasně nedefinuješ, kde je Tvůj životní sen, nikdy ho nedosáhneš. Kdo neví, kam jde, tam nikdy nemůže dojít.

Takže, opakuji: Co chceš právě teď ze všeho nejvíc?

2. Co svému snu dokážeš obětovat?

Odpověď na otázku je součástí pochopení bodu, ze kterého vycházíš. Nedefinuje totiž obecnou situaci, v jaké jsi, definuje hlavně Tebe.

Potřebuješ se dozvědět co nejvíce o sobě. O tom, kdo jsi právě teď. Protože, ať se Ti to líbí, nebo ne, jeden z nejdůležitějších životních principů je: V každé chvíli dostáváš ne to, co chceš, ale to, co potřebuješ. Ba když to ještě přitvrdím: V každé chvíli dostáváš ne to, co chceš, ale to, co si zasloužíš.

Kruté, že? Jenže život není zaopatřovací ústav. Je to obrovský supermarket. Můžeš si přát cokoli, ale musíš to zaplatit. Tím Tě život učí rozpoznávat rozdíl mezi hodnotou a cenou. Hodnota je to, co dostáváš. Cena je to, co za tuto hodnotu platíš.

Všechno, co pro Tebe má hodnotu, něco stojí. O co se nemusíš snažit, to je samozřejmé, nudné, bez hodnoty – přestáváš si toho vážit. Jako třeba zdraví, dokud ho máš. Proto, kdykoli život chce, ať si něčeho vážíš, vezme Ti to. Jen pak vynaložíš úsilí na získání zpět. Tím hodnota získá svou cenu. Zdraví, které se Ti navrátí, pak pro Tebe konečně přestane být samozřejmým.

Aby to, co si přeješ, získalo svou cenu, musíš to zaplatit. Tím to získá hodnotu. Tvou cenou bude námaha, energie, čas, bolest. Pokud to nechceš zaplatit, zapomeň na hodnotu.

Takže, opakuji: Je to, co označuješ za svůj cíl, pro Tebe opravdu tak důležité? Jak velkou to pro Tebe má hodnotu? Vyjádři tím velikost svého snu.

3. Tím, co děláš teď, se svému cíli přibližuješ, nebo vzdaluješ?

Vezmi rozum do hrsti a uvědom si, že každý následek má svou příčinu. Mezi nimi bývá souvislost:

  • Přejídáš se. Tak proč se pořád nevejdeš do těch kalhot?
  • Neučíš se anglická slovíčka. Tak proč pořád ten cizí jazyk neumíš?
  • Neodvažuješ se zeptat. Tak proč pořád nemáš osobní kontakt na člověka, který Tě zajímá?

Pobavila Tě ta spojení? Zdá se Ti přece evidentní, že pokud děláš to, co tvoří první větu, nemůžeš nikdy dosáhnout toho, co tvoří druhou větu? Přesto existuje spousta lidí, kteří se diví, proč se nedostavují jiné výsledky, když opakují stále stejné činy.

Neočekávej, že se Tvá situace zlepší, když si pro zlepšení nejdeš. Nelze žít aktivní život s pasivním myšlením.

Pamatuj: Život Ti nedává to, co chceš, ale to, co si zasloužíš. Protože právě to potřebuješ. K čemu?

4. Co potřebuješ ze všeho nejdříve pro svůj příští posun směrem k cíli?

Tu otázku mohu ještě konkretizovat: Čeho potřebuješ dělat víc, a čeho míň?

Kdykoli se totiž vzdaluješ svému snu nebo cíli, život Tě trestá. Cítíš se strašně, až nesnesitelně. Neumíš si představit, že to, co je pro Tebe důležité, nebudeš mít – že žiješ nadarmo.

Toto je patrně nejdůležitější životní nástroj. I když za něj životu spíláš, stačí život pochopit. Představit si, že jsi na jeho místě. Že potřebuješ probudit nějakého spícího člověka. Čím tvrději dříme, tím silnější musí být probuzení. Ano, život s Tebou někdy potřebuje opravdu hodně zatřást, ať se konečně probudíš.

Pak se otřepeš a vzpamatuješ. Někdy zjistíš, že jsi na dně. Čím nesnesitelnější ten pocit je, tím spíše v něm odmítneš setrvat. Chceš změnu. Pozitivní změnu. Uděláš cokoli, jen aby se ten pocit zlepšil. A to je pointa.

Proto Ti dává ne to, co chceš, ale to, co potřebuješ. Proto Tě fackuje, proto Tě sráží, proto Tě připravuje o to, co pro Tebe ztratilo hodnotu. Chce, abys konečně začal přemýšlet, CO skutečně SPRÁVNÉHO udělat.

Ne prosit lidi, kteří Ti ublížili, aby se vrátili, ale přesně naopak utéct směrem k lidem, kteří Ti ubližovat nebudou.

Ne se ponižovat, ale pracovat na zvýšení své hodnoty.

Ne se trápit pro ty, kteří se netrápí kvůli Tobě, ale začít dávat energii těm, kteří Ti ji bohatě vrátí. A to zpravidla proto, že vědí, jakou hodnotu má energie – protože už si také v minulosti prožili, co to je investovat energii nadarmo.

5. Co předstíráš, že nevíš nebo nevidíš?

Pravda není vždycky krásná, tak jako krása není vždycky opravdová. Někdy dáváš raději přednost lži, protože je pohodlná, než pravdě, která by Tě mohla bolet. Přitom je vždycky lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

Křeček není vždy rychlejší než šnek. Vsadíš-li křečka do běhacího kolečka, uběhá se takřka k smrti, a přitom se za celý den neposune ani o centimetr. Přemýšlej o tom.

V životě není důležité, jak rychle jdeš, ale jestli vůbec postupuješ správným směrem. Křečkovi stačí otevřít oči, aby to pochopil. Aby uviděl šneka, kterému stačí sunout se mimo klec. Nevadí mu, že jde pomalu. Protože i tak kráčí rychleji než křeček v běhacím kolečku.

Nejvíce neúspěšných lidí věří tomu, že jinak, než žijí, žít nemohou. Je to lež. Kdyby otevřeli oči, uviděli by. Oni se je ale bojí otevřít. Odmítají to. Nechtějí pravdu – bojí se, že by si poté vyčítali, jak celý dosavadní život žili.

Přitom to, jak žili, je minulost. Čas, který neexistuje. Veškerý Tvůj život je teď plus ten, který přijde. Stojí za to otevřít oči. Ovlivníš tím mnohé z toho, co Tě čeká.

6. Jaká brzda se Ti zadřela?

Ano, možná jsi udělal ve svém dosavadním životě chyby. No a? Člověka nedefinuje to, že chybuje, protože chybuje každý. Odlišným dělá člověka to, jak ke svým chybám přistupuje.

Předně, zda je vůbec schopen si své chyby uvědomit – přiznat.

Pak to, zda je ochoten ty chyby odstranit.

Nakonec, zda je odhodlán se ponaučit.

Neúspěšní lidé živoří bez úspěchu ne proto, že by nebyli úspěchu schopni, ale proto, že se bojí otevřít oči a přiznat si své chyby. Nejhloupější lidé si myslí, že žádné chyby nedělají. Přitom chyby jsou základní společný rys lidstva. Díky tomu má člověk v každém okamžiku možnost na sobě něco zlepšovat a růst. 

Nedokáže to každý. Ale jen proto, že každý nechce. Co Ty?

7. Kolik svých nápadů skutečně proměňuješ v pokusy o jejich uskutečnění?

Když mi bylo deset, dostal jsem šílený nápad, že budu přispívat do Čtyřlístku. Napsal jsem tam. Odmítl mě.

Když mi bylo dvanáct, dostal jsem šílený nápad, že napíšu scénář pohádky pro televizi. Napsal jsem tam. Odmítli mě.

Když mi bylo čtrnáct, dostal jsem šílený nápad, že vytvořím pro divadlo muzikál ze šlechtického prostředí. Napsal jsem tam. Odmítli mě.

Když mi bylo šestnáct, dostal jsem šílený nápad, že se stanu redaktorem v novinách. Napsal jsem tam. Přijali mě.

Měl jsem spoustu šílených nápadů. Ale čím víc jsem prohrával, tím víc jsem si troufal a prohry mi přestávaly vadit. Zvykl jsem si na ně. Soustředil jsem se raději na to, co mohu zlepšit, jak příště uspět. Od té doby jsem si splnil úplně všechny sny, které jsem měl. Ale musel jsem začít ČINEM. Bojem o svůj sen. Protože co si dokážeš představit, za tím můžeš jít. A za čím půjdeš, toho můžeš dosáhnout.

Více v článku Na co myslíš, to se uskutečňuje a ještě víc ve stostránkovém Jak funguje představivost, magazínu nejen o vizualizaci, ale také sebenaplňujícím proroctví, úzkosti, žárlivosti, snění nebo znameních, která nám pomáhají na cestě. Vše o magazínu ZDE.

© Petr Casanova

O autorovi: Petr je autorem šesti bestsellerů, Amazon Best-Selling Authorem (kniha 250 Laws of Love/250 zákonů lásky je bestsellerem v USA, Velké Británii, Itálii a Španělsku), zakladatelem největšího projektu osobního rozvoje FirstClass (více než 300 000 fanoušků na Facebooku), autorem specifického koučovacího magazínu FC, každodenních podcastů Řešidlo (viz Spotify, Apple & Google Podcasts) a pravidelných živých vysílání – v neděli pro veřejnost, ve středu pro členy uzavřené skupiny (členství získáte jednoduše ZDE).