Už pro mě nejsi dost dobrá, zdá se mi.

Když se mě v diskrétní zóně (písemná komunikace) nebo při osobních setkáních (povídání z očí do očí) ptáte na své náročné vztahové situace a východiska z nich, rád používám odbočku do gemologie. Na vědě o drahých kamenech lze totiž ilustrovat potřeby i problémy lidí ve vztahu.

Uvedu dva příklady z nedávné doby:

Případ první: Vetešník. Muž se neuměl smířit s rozpadem dlouhodobého vztahu, nechtěl být sám. Neochota postrádat někoho blízkého ho vedla k rozhodnutí kývnout na nový vztah, přitom neměl uzavřenou minulost. Dokonce v jeho bytě měla ex-partnerka dál své věci. Nepřijížděla si pro ně, dál se vídali, dál se psali. Jeho nová známost byla zmatená. Bála se, že je převoznice

Ptala se: Proč to můj kluk dělá? Proč tráví většinu své mentální kapacity v minulosti, když ví, že mi to vadí? Proč není schopen na rovinu říct, co se děje v jeho hlavě a koho vlastně chce?

Případ druhý, zdánlivě nesouvisející: Čekanka. Žena v takzvaném jednosměrném vztahu. Prožívala by slastnou lásku, kdyby… tím, kdo dával, nebyla jen ona. Od něj opětování nepřicházelo. Poznala, jak je hezké mít koho milovat, ale naplňující být někým milován. Ale on jí to, co ona chtěla, nemohl dát. Byl vázaný v jiném vztahu. „Věděla jsem to od začátku. On mi nikdy nic víc nesliboval, ani jsem po něm víc nechtěla, ale…“ Bolelo ji stavění mostu jen z jedné strany.

Ptala se: Mám dál dávat a milovat, ačkoli mě to trápí a vyčerpává? Může se on mým dáváním změnit, ocenit mou hodnotu a odejít ke mně? Nebo mám přestat marnit další roky a otevřít se někomu jinému? Proč je bezpodmínečná láska, tedy dávání bez podmínek, tak krásná i krutá?

Co nás milující srdce, které trvá na takových poutech, vlastně učí o vztazích?

Pamatuj: Pokud dokážeš něco krásného cítit k člověku, který Ti lásku nevrací, představ si, o co krásnější pocity budeš mít s člověkem, který Tě láskou zahrne…

Ve všech svých knihách připomínám tuto myšlenku pokaždé, když milující lidé zapomínají, že láska, které se tak úpěnlivě drží ve svém vztahu, je láskou, kterou přinášejí oni, jen oni. Mají pocit, že jsou na správné adrese, protože našli objekt, který mohou milovat. Jenže vztah není dlouhodobě udržitelný jednostranně. A je to i zbytečné. Pokud dokážete milovat člověka, který Vám lásku nevrací, o kolik víc asi budete milovat a doceňovat člověka, který Vám lásku vracet bude? Tito lidé si často ani neumějí představit, jak slastně se budou cítit pak. Protože to ještě nezažili.

Ostatně, viděli jste někdy toto?

Dokázali byste v tomto vidět nádherný briliant?
Vztah na začátku

To je surový diamant. Právě vytěžený z hlubin Země. Tak vypadá na začátku všechno v lidském životě.

Tak vypadáme my, když se narodíme. Jsme jen potenciál. Hodnota, ke které se musíme dopracovat.

Tak vypadá i náš životní úspěch na začátku; příležitost, kterou jsme dostali. Je na ní ještě spousta práce, než se promění v briliant.

Na tom surovém diamantu, právě získaném z diamantonosné horniny, je spousta kazů. A v tu chvíli se odlišují dva druhy lidí. Jedni pro ty kazy ten ošklivý kámen zahodí. Pokoušejí se hledat jiný, dokonalejší.

Druzí si naopak to ošklivé káčátko nechají a opracovávají. Zbavují ho kazů, obrušují ho, leští. A to jen proto, že mají v očích dar – vidět v tom nerostu briliant, který je uvnitř.

"Opravdu to stojí za to?"
Když se soustředíš na kazy, nikdy to nestojí za práci.

Z mé knihy 250 zákonů lásky víte, jak poznat vztah, jenž má dlouhodobý potenciál, i jaké kazy principiálně netolerovat, protože pak vkládáte lásku do někoho, kdo Vám jen bere čas a naději.

A pak je třetí skupina lidí. Ti se snaží žádné kazy neřešit. Doufají, že uvnitř snad bude nějaký potenciál a že se to udělá samo. Pak celé roky drží v ruce kámen, který vlastně nemá žádnou hodnotu, protože hodnotu by mu dalo jedině opracování. Nebo oboustranné opracovávání.

Tohle surový diamant ukrýval...
Briliant, vznikající opracováním surového diamantu, je nádherný, ale takový se v hlubinách Země nerodí.

Žádný vztah nelze obrušovat/rozvíjet jednostranně. Jde o mistrovské dílo dvou brusičů, které práce na „diamantu“ stojí čas, lásku a energii. Ale dělají to, protože vědí, že když se ta práce podaří, budou odměněni. Zůstanu-li v přirovnání: Briliant je kulatý a má 57 plošek. Jen potom plošky fungují jako zrcadla v panoptiku a světelný paprsek, který pronikne dovnitř, zažehne takzvaný oheň. Když pak briliant v prstech otáčíte, ten oheň se uvnitř zapaluje a mění barvy.

Ale takový briliant nenajdete volně v přírodě. Mít ho stojí spoustu práce. Ve vztahovém životě k tomu potřebujete správného spolubrusiče. Narazit totiž můžete na „experty“, kteří „dokážou“ obrovský surový diamant s velkým potenciálem zničit. Není to tedy jen o hmotě, ale i o člověku.

Z mé knihy Dvanáct srdcí víte, jak velký důraz kladu na pojem správný partner. Podobně jako briliant nevybrousíte z kdejakého kamene, tak ani dlouhodobý vztah nebudete mít s kdekým. Nacházíte-li se právě nyní na křižovatce a váháte, jestli opravdu máte po svém boku člověka, do něhož se vyplatí investovat čas, lásku a energii, věřím, že následující znaky Vám pomohou.

1. znak správného brusiče: Je ochoten brousit briliant

Kdo se domnívá, že vztah, do něhož právě vskočil, vyřeší všechny jeho osobní bolesti, tedy že partner je zázračným lékem na všechno, bude zklamán. Vztah sám nic nezvládne. Partner sám také ne. Mít vztah neznamená mít hotovo. Vztah vyžaduje dřinu třeba jako budování kariéry.

Neznám úspěšný vztah, který by spadl z nebe. Též neznám briliant, který by – už vybroušený – zrodila Matka Země. Vše vytváří člověk. Aby to ale vytvořil, musí být předně ochoten to tvořit.

Z mé knihy 250 zákonů lásky víte, že mnohé důležité má ve vztahu 10 písmen. Komunikace, naslouchání, porozumění, kompromisy. Nic z toho nezvládne jedinec sám. Potřebuje mít na to druhého, ochotného sdílet. To dělá vztah.

Komu se v interakci s druhým nedostává komunikace, naslouchání, porozumění, kompromisů, ten prostě vztah ve správném slova smyslu nemá. A pokud dál čeká, zda se to náhodou samo změní, je to stejné jako se surovým diamantem, ležícím na stole brusiče, který by rád byl opracován, jenže brusič také možná nikdy nepřijde.

Problém je, že takový surový diamant o sobě může začít pochybovat. „Asi pro brusiče nemám žádnou hodnotu.“ „Asi ve mně nikdo nic dobrého nevidí.“ „Asi jsem dobrý leda do popelnice.“ Přitom svou hodnotu má. Co nemá, je člověk, který by tu hodnotu uměl rozpoznat či odkrýt.

Lidé v diskrétní zóně či při osobních setkáních se mě ptají, co mají v takové situaci dělat. Cítí se podobně jako opomíjený surový diamant. Odpověď je prostá: „A co zkusit jiného brusiče?“

Když se chce, příroda má ohromnou moc. Květiny jsou toho důkazem. Proto je ženy tak milují. Nejenže jsou krásné a voní, ale uvažte, kolik úsilí je stálo protlačit hlínu a rozkvést do plné nádhery?
Nic, co stojí za to, není samozřejmé. Aby zdravá květina vyrostla, potřebuje péči. Vztah neméně.

2. znak správného brusiče: Netluče do štěpných linií

Pamatujete na případ Vetešníka? Ten muž prováděl něco, co jeho nové partnerce vadilo, co ji trápilo, bolelo. Jinak řečeno: Ubližoval jí. A tak Vám povím něco, se o diamantech tolik neví.

Všichni si ze školy pamatujeme diamant jako nejtvrdší nerost. To ale neznamená, že se nedá zničit. Dokonce se dá diamant zničit velmi snadno. Dokáže to i malé dítě. Diamant je totiž, ač to zní paradoxně, velmi křehký. Nerostem probíhají vlásečnice, jimž se říká štěpné linie. Když do nich neopatrně klepnete, což se i brusičům stane, vmžiku se diamant rozpadne na prach…

Také lidé mají své štěpné linie. A tak jako u diamantu nejsou vidět. Někdy o tom, kudy ty linie vedou, vědí pouze ti lidé sami, někdy o nich ani nevědí. Pouze si ty štěpné linie nesou v sobě, z dětství či minulých vztahů. Pokaždé je to něco, co je zabolí, kvůli čemu se pak dlouze trápí, co nesmíte ve vztazích provokovat a s čím musíte zacházet velmi opatrně – nejste-li nepřítel.

Ve své knize 100 nejkratších cest k Tobě, která je o sebepřijetí a rozvíjení sebelásky například po bolestných rozchodech, jsem pojmenoval své vlastní štěpné linie. Vycházejí z mých bolestí v dětství a partnerské minulosti a oznamuji je dopředu v každém novém vztahu. Partnerka to, co mě bolí, nesmí dělat, jinak odcházím. Odcházím však ne proto, že bych ji nemiloval, ale proto, že moje bolest má své hranice. I když některým ženám mé štěpné linie mohou připadat možná až směšné, jsou prostě takové a mně ubližují. Proto chci ve vztahu protějšek, který nejen ví, co mě bolí, ale také to nedělá, protože ví, že mě to bolí. Nechce mi ubližovat. Ten mě dokáže milovat.

3. znak správného brusiče: Usiluje o hodnotnější jádro, ne jen o vlastní pověst

Ve vztahu by principiálně nemělo existovat jen Já a Ty, ale hlavně My. Ne spory o to, co druhý víc zkazil a v čem jsem já měl větší pravdu. Myslet a jednat bychom měli v plurálu, množném čísle – jak to SPOLU budeme řešit, jak se podpoříme, co plánujeme, na co se těšíme. SPOLU!

Má kniha o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem vysvětluje, co nás má zkušenost se lháři, sobci, narcisty, sociopaty, manipulátory a slabochy naučit. Nikdy nezapomínejme, že ve vztahu neexistuje jen jeden vítěz a jeden poražený. Vždy jen dva vítězové, či dva poražení.

Tým nejde budovat tam, kde stojí lidé proti sobě. Tam, kde jde o to, zda před okolím vypadám lépe než druhý. Tam, kde jeden zatlouká druhého do země a úmyslně a radostně tluče do jeho štěpných linií. Ne, to není partnerský vztah. To jsou dva soupeři, nepřátelé, kteří spolu bojují.

Správný vztahový brusič ví, že na světě není jen jedna pravda. Každý člověk má nějakou svou, protože každý žije vlastní život, má jiné zkušenosti, pohledy, hodnoty a sny. Pro každého z nás je správné něco jiného. A vztah není o nalezení někoho, s kým se budeme dokonale shodovat (nikdo takový neexistuje, ostatně, někdy se neshodneme ani sami se sebou), nýbrž o nalezení někoho, kdo s námi bude v každém okamžiku na shodě pracovat. To je ten briliant. Něco, co se vytváří denně, co může být zítra lepší. Ve správném vztahu je pořád na čem pracovat, a to je dobře. Alespoň je stále důvod být spolu, komunikovat, hledat porozumění a kompromisy.

Nikdy ale takový vztah nevybudujeme s člověkem, pro kterého my nebo vztah nejsme prioritou. Pak se totiž stáváme tím surovým diamantem, ležícím na pracovním stole, který se nedočkává svého vysněného brusiče. Je dobré takové místo opustit a hledat někoho lepšího. Vždycky někde je.

Jen stačí dát šanci někomu novému. Někomu, kdo takového brusiče také chtěl, ale ještě hledá.

  • Mé knihy o partnerských vztazích najdete ZDE.
  • Koučovací magazín, zaměřený na budování sebe, naleznete ZDE.
  • Z mluvené tvorby: podcasty můžete denně poslouchat na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts nebo v archivu ZDE, živá vysílání na Facebooku dělám dvakrát týdně – v neděli ráno pro veřejnost (záznamy všech jsou ZDE), v týdnu pro členy soukromé skupiny (členové FC Klub a FC Premium; členství získáte ZDE).
  • Stojíte o osobní setkání? Nejbližší možné na mých Narozeninách v Brně 30. srpna.

© Petr Casanova