Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Chtěli byste dokonalý život, složený ze stále stejných dokonalých dní?

Já ne. Vím, že cokoli neměnného a dlouho trvajícího člověka omrzí. Ano, i dokonalosti bychom se přejedli. Šťastné dny by pro nás přestaly být vzácné, hodnotné. Časem by se staly všedními, automatickými, očekávanými, unudily by nás. Tím pádem by vlastně přestaly být dokonalé.

Člověk potřebuje změnu. I taková postel je nejměkčí po namáhavé cestě. I takové světlo může být zdrojem radosti a vděčnosti, jestliže jsme dlouho procházeli tmou a nocí.

A proto, když mi v diskrétní zóně (kde se mě ptáte písemně) nebo při osobních setkáních (kde se mě ptáte z očí do očí) svěřujete svá trápení a bolestné příběhy, opakuji Vám, že je nemáte zapomínat, naopak pamatovat si je pro pozdější dobu, až budete prožívat opak – a Vaše štěstí bude tím větší, čím spíše si budete vybavovat časy plné neštěstí.

Snad žádnou podobnou otázku nezodpovídám tak často jako tu následující: „Petře, asi to bude banální dotaz, ale jak se sžíváte s neúspěšnými dny, kdy se Vám něco hodně nepodaří?“

Mysli na puzzle

Nejen na neúspěšné, ale i na úspěšné dny v našem životě je potřeba se dívat jako na puzzle.

Puzzle je skládačka jednotlivých dílků, které dohromady tvoří ucelený obraz. Co dílek, to jeden den našeho života. Obvykle nejsou stejné, naopak bývají rozmanité, mají nezaměnitelný tvar, barvu, energii – a právě to každou z těch kostiček předurčuje na konkrétní místo té skládačky.

Rozumějte: Každá z těch kostiček patří právě tam a nikam jinam.

My to v té chvíli, kdy prožíváme danou událost, nemusíme chápat, můžeme se rozčilovat, proč přišla právě tato černá kostička, tak ošklivě tvarovaná nebo zabarvená. Ale právě ona a žádná jiná patří na toto konkrétní místo celé skládačky.

Mysli na galerii

Abychom to pochopili, potřebujeme odstup.

Jako v galerii nebo v obrazárně, kde chceme pochopit, proč autor volil nějaký detail na plátně. Pak nemůžeme jít blíže tomu detailu, ale naopak dál od malby. Vidět ten výjev v souvislostech.

Když půjdeme naopak blíž, to znamená – v běžné realitě života – budeme-li se ještě víc nimrat v tom detailu, který se nám přihodil, tak možná – zůstanu-li v přirovnání k obrazu – spatříme jednotlivé tahy štětcem toho umělce, vrstvy barev nakladené na sebe, jenže to nám nepomůže v pochopení smyslu toho samotného detailu. Ano, my musíme odstoupit od plátna, a teprve pak vidíme, proč právě tento detail, proč právě tato kostička puzzle patří na tohle místo.

Mysli na konstruktivní řešení

Já jsem člověk jako Vy. Když se mi něco, jak říkáte, hodně nepodaří, tak mě ten den moc bolí. Ale to vůbec nevadí. Já si, díky té bolesti, alespoň pamatuji, že se mi něco hodně nepodařilo. A také proč se mi to nepodařilo.

Pokud tuto vzpomínku, vypálenou někdy na hodně dlouho do paměti, vezmu za správný konec, přesněji za konstruktivní konec, tak další dny jsem ve stejné věci opatrnější, obezřetnější, připravím se, plánuji, už si nenechám vzít energii, kterou potřebuji k lepšímu zvládnutí téže věci. A pak se mi ten den naopak hodně podaří. Ale poděkovat za to musím tomu předchozímu dni, tomu hodně pokaženému, neboť právě on mě naučil, že mám být opatrnější, obezřetnější, možná si dát víc záležet, možná víc věci promyslet, možná se víc soustředit, lépe dotahovat. To je podle mě důvod, proč nás potkávají takzvané špatné dny. Díky nim totiž máme lepší dny.

Ale musíme se ponaučit. Musíme jít změně naproti. Nezůstávat v tom, co jsme pokazili.

I lidé jsou jako kostičky puzzle

Kdo pravidelně sleduje moje nedělní živá vysílání, vzpomeneme si jistě na mé povídání o lidech jako kostičkách puzzle (záznam je ZDE). Přirovnání k puzzle totiž obecně platí na náš život, jak na události, které se nám dějí, tak na lidi, které potkáváme. Znamená to, že my potřebujeme potkat i špatné lidi, a to proto, abychom si na ně už příště dávali pozor, ale i abychom poté po svém boku vůbec ocenili a docenili dobré lidi. Jistěže, špatné zkušenosti nás bolí, ale ony nás musejí bolet, abychom si je dlouhodobě, nebo dokonce celoživotně pamatovali a už je nechtěli dopustit znovu. Tudíž nás právě tyto negativní zkušenosti činí pozornějšími, lepšími, úspěšnějšími lidmi. A v tom spočívá i moje odpověď. Pokud se ptáte „jak vnímat špatné dny?“, já říkám: Važte si jich. Jsou jako ošklivé zabahněné truhly, které naleznete na mořském dně. Na dně Vašeho života. Ale když zjistíte, jak je otevřít, aniž byste je rozbili, ony se Vám odmění: uvnitř totiž najdete poklad. Říká se mu zkušenost, ponaučení, lekce, zkrátka zmoudření.

Všichni jednou za čas potřebujeme procházet tmou, abychom následně docenili i kousek světla. Změna je prostě život. A dobré dny pro nás mají kouzlo, pokud si umíme pamatovat ty špatné.

  • Řešidlo je seriál mých podcastů. Každý všední den odpovídám na otázky. Poslouchat můžete v aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts nebo v archivu epizod.
  • Mé knihy, mezi nimi mezinárodní bestseller, najdete ZDE.
  • Koučovací magazín, jednu z výhod programu FC Premium, popisuji ZDE.
  • Kromě podcastů můžete poslouchat dvakrát týdně moje živá vysílání na Facebooku – v neděli po 9. hodině ráno veřejné (záznamy ZDE) a v týdnu (úterý, středa) v soukromé skupině pro členy FC Klubu a FC Premium (tato členství získáte ZDE).
  • Osobní setkání je možné na Narozeninách s Petrem Casanovou (v Brně 30. srpna).

© Petr Casanova