Nejdůležitější slovo osobního rozvoje: NE.

Pouhá dvě písmena, která všechno mění. Pouhá dvě písmena, kterými se dokážeme postavit sami za sebe. Pouhá dvě písmena, která nám umožňují být sami sebou.

Pouhá dvě písmena, která je tak těžké vyslovit. Ale proč?

Odmalička jsme vedeni k tomu, abychom si NE spojovali s negativními pocity. NE jako odmítnutí. NE jako odvržení. NE jako neuposlechnutí.

NE jako nejkratší cesta k trestu, ke ztrátě, k bolesti, k osamění.

NE jako zárodek stresu.

Když jsem tvořil nové vydání svého koučovacího magazínu FC, tentokrát monotematicky zaměřené na konstruktivní práci se stresem, nemohl jsem vynechat metodu asertivity – schopnosti prosazovat svůj názor, stanovisko nebo zájem bez projevu neúcty k druhým. Zkrátka naučit se říkat NE druhým (ANO sobě) bez pocitu viny.

V tomto článku ukážu ještě jiný pohled.

Jobsův brouček

Steve Jobs, spoluzakladatel společnosti Apple, rád svým kolegům nahodile na chodbách pokládal otázku: „Kolikrát jsi dnes dokázal říct NE?“

NE totiž znamená oprostit se od davu. Dostat ze sebe to nejlepší. Dát sobě to nejlepší. Projevit své osobní meze. Stát si za nimi. Říct ANO všemu, co je pro nás důležité.

Když Jobs vysvětloval, proč vkládá svým blízkým do hlavy právě tohoto broučka, říkal:

„Kdykoli jsme na rozcestí, máme tři možnosti:

Říct ANO jen proto, že je nám nepříjemné říct NE, a rozvíjet pak v sobě špatný pocit ze svého ANO, z neschopnosti říct NE.

Říct NE, a mít z něj špatný pocit.

Říct NE, a nemít z něj špatný pocit.

Nic mezi neexistuje,“ říkal Jobs.

Sám byl druhými vykreslován jako nerudný a nepříjemný člověk. Protože uměl říct NE. Věděl, co chce i co nechce. Nesplňoval všeobecný společenský předpoklad, jak by měl vypadat slušný, zdvořilý a přijímaný člověk. Steve Jobs nebyl mnohé, zato byl svůj.

A proto tu zanechal stopu jako málokdo. Vytvořil si totiž prostor pro sebe samotného.

Já tu rozhodně nebudu Jobse soudit za to, jaký byl, to za mě bezesporu udělá někdo jiný, jedno mu však nikdo neupře: Nechodil kolem horké kaše.

Proč nám vyslovení NE dělá špatný pocit

Jak popisuji v magazínu FC, mnozí lidé mají z NE Pavlovův reflex. Sevře se jim žaludek, kdykoli NE slyší nebo mají vyslovit. Z dětství mají zafixováno, že NE se nesluší ani říkat, ani vyslechnout. NE totiž znamená, že nejsme hodný chlapeček nebo hodná holčička.

NE signalizuje, že přestáváme být oblíbeni a začínáme být trestáni. Proto se bojíme jak svého, tak cizího NE. Je to jedna z ozvěn zraněného vnitřního dítěte (viz články 5 ozvěn zraněného vnitřního dítěte aneb Jak obejmout toxickou minulost a Sebeléčba zraněného vnitřního dítěte aneb Jak do sebe dostat lásku, která zvenčí nepřichází).

Druhý důvod, proč v nás vyslovení NE vytváří špatný pocit, plyne z toho prvního. Nejsme vedeni k tomu, abychom uměli říkat NE. A tak ze sebe nesouhlas doslova vyžvejkáváme tak komplikovaně, že svým poloNE naděláme víc škody než užitku. Typicky: „Víš, já bych Ti rád pomohl, ale zrovna jsem zaneprázdněn, protože…“ (načež vrstvíme konstrukce a výmluvy), a přitom protistrana prostě zareaguje: „OK, nevadí. Tak za hodinu? Za dvě?“

Jinak řečeno: Nesprávně vysloveným NE nevytváříme konec, naopak otevíráme možnost pro další diskusi. A protože si neumíme poradit s dalším naléháním typu „Tak kdy konkrétně tento týden? Nebo kdy ten příští?“, raději řekneme ANO a myslíme si, že máme pokoj.

Nemáme. Tím jen dáme druhému najevo, že jsme jako litina. Stačí zatlačit a povolíme.

Teď. Zítra. Kdykoli. Staneme se takzvaným hodným člověkem, na něhož se může kdykoli kdokoli obrátit, který každému vyhoví, každým se nechá umluvit a naprosto obětuje svůj život těm, kteří si nakonec jeho času a dobroty přestanou vážit. A ještě ho začnou drbat a zesměšňovat (viz Příliš hodní lidé: Co prožívají uvnitř a nikdo o tom nemá ponětí).

Jak říct NE a necítit se provinile

Neschopnost nastavit si osobní hranice, emoční závislost na druhých, nemohoucnost jít v životě svou cestou, být sám sebou, mít čas na sebe, pěstovat své radosti, vytvářet svůj úspěch, naplňovat své hodnoty a priority, to je bezesporu nejčastější problém, s nímž se potkávám jak v diskrétní zóně (kde se mi svěřujete písemně), tak při osobních setkáních (kde se mnou můžete mluvit mezi čtyřma očima). A není divu. Všichni jsme vychováváni v odporu k NE. Všichni máme být „poslušní“ – splňovat představy svých rodičů a obecně druhých lidí. V nás všech je utlačována naše osobnost, naše vlastnosti, naše přirozenost.

Naučit se říkat NE je tak jedna z dovedností, které představují naši společnou misi.

A tím, že jde o dovednost, dá se naučit.

Podotýkám, že to není snadné. Ostatně, já se ani v magazínu FC nezabývám ničím, co je snadné. Zabývám se jen tím, co stojí za to, co posouvá naše limity, co nás činí silnějšími, šťastnějšími, úspěšnějšími, a to snadné být nemůže, jinak by to už teď uměl úplně každý.

Jak tedy „vybočit z davu“, aniž by se v nás rozjely asociace z dětství? Jak říct NE a nebát se, že víc ztratíme než získáme? Protože magazín FC Jak pracovat se stresem je naplněn různými tipy a metodami, dodám v tomto článku pět jednoduchých racionálních postupů, které si můžete vyzkoušet hned teď. Například:

1. Prostě to řekni

„Ne.“ Hotovo. To je věda, co? Zkusme si to.

„Ne.“ V jednoduchosti je síla. Nemusíme chodit kolem horké kaše, dlouze vysvětlovat, obhajovat se, koktat ve stále složitějších vytáčkách. Protože to potom není NE.

Stejně tak to neoddalujme a neváhejme. Neotevírejme prostor k další diskusi. NE říká, jak je pro nás důležitý vlastní čas. Tak ho naopak nemarněme. Prostě řekněme NE.

A pokud cítíme naskakující žaludeční vředy a máme nutkavý pocit, že je to „slušnost“ a potřeba, doplňme stručné vysvětlení proč. Ale většinou to potřeba není. NE je kompletní informace, která stačí. Čím méně řekneme, tím lépe to řekneme.

NE, tohle nechci. NE, tohle se mi nelíbí. NE, tohle mi nedělej. NE, na tohle nemám čas.

2. Buď zdvořile asertivní

Je pro nás prosté NE příliš tvrdé? Asertivita je měkčí varianta, hodící se na určité případy. V magazínu FC Jak pracovat se stresem ukazuji obrazem typické citlivé situace a způsob vedení takových rozhovorů. Všechno jsou to modelové situace, které si můžete zaměnit i za tu, v níž se právě nacházíte.

Asertivita je metoda sebeprosazení při respektování požadavků druhých. Je to specifická psychologická taktika, která vede ve výsledku k uspokojení obou stran. Ani jedna netratí, ale v tom je pointa – nesmí tratit ani jedna. Tedy ani my.

Mnoho lidí například neumí odmítnout cizí požadavek ve chvíli, kdy nemají volný čas, kdy se jim pomáhat druhým vůbec nehodí, kdy řeší jiné priority. A přece pak řeknou ANO.

A přitom by stačilo říct: „Je mi líto. Zrovna teď nemůžu. Ale dám Ti vědět, kdy a jestli to půjde.“ Tečka. Není důvod se cítit špatně. Prostě teď nemáme čas. Žadatel přišel nevhod, to se stane. Současně výhodou zdvořilé asertivity je možnost dodatečně přece jen změnit svůj názor (dám Ti vědět, kdy to půjde) anebo taky ne (dám Ti vědět, jestli to půjde).

Oblíbená varianta, která nakonec spíše vyvolá omluvu u toho, kdo přišel s požadavkem.

3. Returnuj otázkou

Jako return se v tenise označuje úder, kterým se efektivně vrací podání soupeře. Metoda returnování se hojně používá v pracovních vztazích, typicky u člověka v podřízené pozici.

Jeden příklad za všechny: Chce-li po nás nadřízený v daném okamžiku splnit více úkolů, než kolik jsme schopni objektivně zvládnout, je dobré returnovat: „Šéfe, rád Ti vyhovím a splním úkoly A, B i C. Nicméně pro jejich kvalitní odvedení potřebuji více času (2 dny). Jestli trváš na kratší době (1 den), řekni mi, který z úkolů A, B či C mám řešit prioritně.“

Jinak řečeno: Šéfe, chceš kvalitu, nebo kvantitu?

Moudrý šéf, pokud usoudí, že jde pouze o náš rozmar a lenost, nám jistě rád předvede, že (případně jak) v jím stanoveném čase zvládnout úkoly A, B i C.

Případně nám jistě rád doporučí kolegu, který nám výše uvedené zadání předvede. I my se rádi ponaučíme, abychom mohli pracovat efektivněji (jestliže to opravdu jde).

4. Otestuj vztah

Sám Steve Jobs ve svých pamětech přiznává, že „říct NE je vnitřně nepříjemné tam, kde jsme ještě neměli dostatečný čas a možnost odhadnout druhého člověka (jeho případnou reakci na naše NE), zhodnotit náš vztah (je pro nás tento člověk, respektive tento vztah vůbec smysluplný?) a pochopit svou roli v tomto vztahu (máme být ti dominantnější, či submisivnější?).“ Tehdy se podle Jobse přirozeně a pochopitelně bojíme, abychom kvůli dnešnímu NE zítra nelitovali. Máme totiž strach z následků odmítnutí.

Děje se to hlavně u začínajícího vztahu, kdy nevíme, jestli je tak pevný, aby ustál jedno NE. Ale právě proto, dodává Jobs, je nutné ho vyslovit.

Existují totiž lidé, kteří si našeho zdráhání všimnou a mohou s naším strachem říkat nebo slyšet NE kalkulovat. Tito manipulátoři (viz článek 5 neúčinnějších vět manipulátora, jež Tě připraví o rozum) pak prolamují naše osobní meze až k ryzímu zneužívání našeho Já.

Proto i partnerská psychologie doporučuje s NE začít co nejdříve. Vychází z toho, že:

  • Ten, kdo NE dokáže říkat, tím umí dávat najevo, že si váží svého času a svých priorit. Metodou zrcadlení pak lze očekávat, že takový člověk bude snáze respektovat i náš čas a naše priority, pokud budeme schopni se za ně postavit.
  • Ten, kdo cizí NE dokáže přijmout, tím zase umí dávat najevo, že respektuje druhého a jeho hodnoty. Metodou zrcadlení pak lze očekávat, že tento člověk předpokládá stejný přístup i od svého partnera.

V magazínu FC zdůrazňuji, že jen proto, že protistrana neakceptuje naše NE, neměňme svůj postoj – neustupujme, nerozbíjejme mantinely svých osobních hranic, zůstaňme pevní a neměkněme ani poté, co je druhý stále nepříjemnější. Položme si otázku, jestli ten, kdo nerespektuje naše Já, potažmo naše NE, vůbec stojí za naše ANO.

A jestli s někým takovým opravdu můžeme být dlouhodobě šťastní a kompatibilní.

5. Chápej NE jako sebeinvestici

Zatímco ANO bývá podanou rukou druhým, NE bývá podanou rukou nám samotným. Už Steve Jobs říkal: „Tím, jak často dokážeme vyslovit NE, vyjadřujeme, jak moc si vážíme sebe, na jakém místě hodnotového žebříčku vůbec máme sebe i jak moc jsme schopni dosáhnout osobního štěstí a naplnění.“

Ano, NE je investice do nás. Chcete mít více času pro sebe? Řekněte druhým NE na to, co Vám až příliš bere čas. Chcete se víc věnovat svým prioritám? Řekněte druhým NE na to, co znamená, že se máte věnovat jejich prioritám. Chcete uspokojit své potřeby? Řekněte druhým NE na to, co způsobuje, že uspokojujete jen jejich potřeby – a své upozaďujete.

Chceme-li být v životě šťastní, naplnění, úspěšní, musíme začít u sebe, u toho, co vytváří dobré pocity nám. Někdo tomu říká sobectví, a proto dává přednost jen cizím hodnotám. Není sporu o tom, že takový člověk je požehnáním pro druhé. Že jemu budou rádi říkat: „Ten je ale hodný…“ Jenže hodný neznamená vždy šťastný, naplněný a úspěšný.

Možná bude mít dobrý pocit z toho, že někomu pomohl, ale kdo pomůže jemu?

Je tvrdé si uvědomit, že nikdo jiný nemá povinnost investovat do našich potřeb, hodnot a štěstí. Tu povinnost totiž máme jen my sami. A když neinvestujeme do svého života, pak se nemůžeme divit, že necítíme žádný výnos. Bez investice není výnosu.

A přitom stačí začít těmi dvěma písmeny. NE. V té formě, která nám nejvíc vyhovuje.

Vše o asertivitě a vůbec práci s vnitřním stresem, když nám nevyhovuje náš život, čtěte ZDE.

Nestačí Vám čtení? Chcete si o všem popovídat? Přijďte na Setkání už tuto neděli.

© Petr Casanova