Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Občas si lidé myslí, že rozchodem všechno špatné skončí.

Bohužel, někdy rozchodem začne ještě něco horšího.

Msta. Nepřejícnost. Ubližování.

Není vůbec důležité, že o to nestojíme, že se snažíme přerušit kontakt. Kdo nám ublížit chce, ten si způsob vždycky najde. Vhodným prostředkem a rukojmím jsou v té chvíli děti.

Jak se bránit? Jak to pochopit?

Když v diskrétní zóně (kde se mě ptáte písemně) nebo při osobních setkáních (kde se mě ptáte z očí do očí) zodpovídám Vaše otázky, spojené s různými těžkostmi, bolestmi, problémy, jeden případ se opakuje poměrně často. Vykresluje ho například tento konkrétní dotaz: „Petře, před časem jsme se s manželem rozvedli. A to na jeho žádost. Našla jsem si nového partnera, jsem spokojená, až na to, že bývalý manžel proti mně poštvává naše dítě. Ačkoli to byl on, kdo mě podvedl a odešel ode mě, ubližuje mi dál. Proč to dělá, když přece má to, co chtěl? A proč do toho tahá našeho syna?

Bouřkové mraky a hromosvody

Dovolíte-li, rozdělím to do dvou rovin. V první rovině zobecním vůbec to, proč vůbec blízcí lidé mají potřebu vybíjet se právě na nás. Jde o problém bouřkového mraku.

V psychologii se tak říká situaci, kdy je nějaký člověk z určitého důvodu plný až k prasknutí negativních emocí a potřebuje je ze sebe dostat. Přirovnání k bouřkovým mrakům se používá proto, že skutečné blesky z bouřkového mraku udeří vždy do nejbližšího hromosvodu. Čili ten hromosvod, který je nejblíž, má „tu smůlu“, že přijme a uzemní ten negativní náboj, který byl v tom mraku.

U lidí to platí stejně, a to napříč vztahy. Může se to dít v práci, v rodině, mezi přáteli. Nemusíte být ani rozvedeni, a přesto Váš partner, naštvaný například z práce, uhodí prvně do Vás, jste-li doma po jeho příchodu. Stejně jako kolega, naštvaný například z porady se šéfem, uhodí prvně do Vás, jestliže s ním sedíte v kanceláři. Vy to odnesete, ale ne proto, že byste za to mohli, ale že jste nejblíž. Je to svým způsobem daň za to, že jste člověku, kterému je právě zle, nablízku.

Každý takový člověk může mít víc hromosvodů. V práci, doma, mezi přáteli. Ale taky je možné, že jste jeho jediný svod negativní energie. A tím se dostávám k druhé rovině dotazu – proč tak jedná právě ex-partner. Po rozvodu totiž úlohu hromosvodu můžete nadále plnit Vy. Povím kdy. Ale nejprve vysvětlím proč.

Uvnitř člověka, který ví, že udělal chybu, ale nechce ji přiznat

Vžijte se do člověka, který udělal nějakou závažnou chybu, uvědomuje si ji, ale nedokáže ji ještě veřejně přiznat. Tedy uvnitř o ní ví, ale navenek nechce působit jako chybující.

Pokud si každý druhý víkend – nebo jindy, záleží na tom, jak máte uspořádanou péči o děti – přebíráte dítě, které Vám jen svým obličejem či příběhem připomíná, co jste provedli, pak toto dítě funguje jako spouštěč. Vyvolává ve Vás negativní emoce – uvědomění chyby, kterou si ale nechcete přiznat. Uvnitř Vás vina tlačí a Vy se jí potřebujete zbavit.

Ta vina se může projevovat například vnitřními otázkami: Co jsem to udělal? Proč jsem přišel o dítě? Proč vůbec to dítě přišlo na svět, když jsem tu rodinu nechtěl udržet? A podobně.

Jinak řečeno: S každým převzetím dítěte se ten člověk konfrontuje sám se sebou. A je možné, že má potřebu – ne kvůli tomu dítěti, ale jenom kvůli sobě – upouštět své negativní emoce tím, že začne říkat: Ale za to, Pepíčku, že nejsme spolu, může maminka. Ona je špatná. Já bych od Tebe nikdy neodešel. To ona způsobila, že jsem musel odejít. A podobně.

Proč negativní činy nemohou vytvořit pozitivní výsledky

Nikdy nevidíme druhým do hlavy. Nevíme, co je trápí. Ale fakt, že je něco trápí, poznáme i podle jejich jednání – podle toho, že mají potřebu ventilovat něco zlého, třeba i vůči nám.

Lidé, kteří cítí vnitřní bolest, mají někdy zvláštní potřebu předat tento citový jed druhým – aby cítil bolest ještě někdo jiný. Třeba dítě, nebo druhý rodič.

Je to nejen špatný, ale též iracionální postup. Ten člověk, který předává citový jed, škodí nejen nám, nejen tomu dítěti, nejen našemu vzájemnému vztahu, ale hlavně sám sobě. Kdo zneužívá děti, ten ví, že dítě, dokud je malé, absolutně věří všemu, co rodič říká. Ví, že to dítě pak přijde domů a vyklopí: Mami, Ty jsi špatná, táta je dobrý… Myslí si, že jemu samotnému to pomůže, že se mu uleví od bolesti, která možná vznikla jinde, třeba v práci, na jiné úrovni vztahů…

Já ale ještě jednou zopakuji tu důležitou větu: Kdo zneužívá děti, ví, že dítě, dokud je malé, absolutně věří všemu, co rodič říká. Klíčové slovo je DOKUD. Co se ale stane pak, až dítě nebude malé? Povím Vám to. Mami, Ty jsi špatná, táta je dobrý – toto bude dítě říkat jen do té doby, než nabude vlastní rozum. Pak si srovná v hlavě rozdíl mezi tím, „co říkal táta“, a tím, „co je fakt“. To dítě už bude mít svůj rozum, ne tátův. A ten táta to potom často těžce odpyká.

Já to vím, protože jsem to zažil. Táta mě manipuloval proti mámě od mých deseti let. Dva, tři roky mu to šlo. Pak jsem začal mít vlastní rozum. A tátovi jsem přestal věřit. Protože to, co o mámě říkal, nebyla pravda. Ani to, co říkal o sobě, nebyla pravda. Jakmile mi to došlo, bylo snadné si odpovědět na otázku: Proč bych mu měl věřit cokoli dalšího?

Krátkozraká hloupost

Štvát dítě proti druhému rodiči je krátkozraká a iracionální cesta.

Iracionální znamená nerozumná. Ostatně, jak by v tom mohl být rozum, když v tom dominují emoce? Přesněji negativní emoce, které daného člověka zaplní pokaždé, když je konfrontován se svou chybou. Vnímá bolest uvnitř sebe, které se nemůže zbavit a zbavuje ho rozumu.

Proto si, prosím, nikdy takové jednání ex-partnerů neberte osobně. Oni se sice snaží poškodit Vás, ale ve výsledku nejvíce poškodí sebe. Tak se to ostatně děje při každém jednání, které je víc emoční než racionální. A v tom spočívá ona krátkozrakost. Člověk nakonec poškodí sebe nejen u Vás, ale i u dítěte. Obrátí se proti němu i rodina a společní přátelé. Zůstane sám.

A proto si pamatujme: Lidé se k nám nikdy nebudou chovat podle toho, jak se k nim chováme my, respektive jací jsme my. Lidé se k nám vždy budou chovat především podle toho, jací jsou oni. Pokud jsou plní negativních emocí, které neumějí zpracovat, budou se k nám vždy chovat negativně. Ale negativní činy nemohou přinést pozitivní výsledky. Těm lidem nebude lépe, bude jim stále hůř. Aby něco opravdu změnili k lepšímu, museli by začít u své chyby. A tu opravit. Pokud si chybu nepřiznají, budou jen kupit chybu za chybou. Přicházet o jednoho člověka za druhým. A to je jejich karma. Osud, který sami sobě vytvářejí.

  • Řešidlo je seriál mých podcastů. Každý všední den odpovídám na otázky. Poslouchat můžete v aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts nebo v archivu epizod.
  • Mé knihy, mezi nimi mezinárodní bestseller, najdete ZDE.
  • Koučovací magazín, jednu z výhod programu FC Premium, popisuji ZDE.
  • Kromě podcastů dělám 2x týdně živá vysílání na Facebooku – ve středu v soukromé skupině pro členy FC Klubu a FC Premium a neděli ráno pro veřejnost (záznamy ZDE).
  • Osobně potkat se můžeme nejdříve na Narozeninách v Brně 30. srpna.

© Petr Casanova