Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Kdo poslouchal mé dnešní živé vysílání pro členy FC Klub a FC Premium v soukromé skupině, ten dotaz slyšel mnohokrát, jen z druhé strany: Co dělat, když mě druhý miluje, já jeho ne a nechci mu ublížit? Může se láska ve mně časem probudit? Máme se rozejít, když je nám jinak spolu dobře, rádi cestujeme, máme společné přátele, pomáháme si, ale… „necítím to“?

Uváděl jsem i tragické konce těchto příběhů, živených nadějí, ale planou. Jak špatně ti, kteří jsou nakonec odmítnuti, snášejí čas, který vlastně promarnili falešným vztahem. Jak těžko si vykládají, že „nejsou dost dobří“. Jak podráždění jsou, když začínáme mít blíže k jiným lidem. Jak hrozné pro ně je, když naše láska propukne k někomu jinému a oni tomu musejí přihlížet.

I takové zápletky dokáže vytvořit láska. Láska planoucí jenom na jedné straně. Kdo četl mou knihu Protože, ví, proč tyto příběhy zažíváme, proč tolik bolí a co nás učí. Dnes mi přišla další obdoba takového trápení. Zní: „Petře, dva roky jsem chodila se ženatým mužem. Dodnes ho považuji za svou spřízněnou duši. A to přesto, že mi nakonec oznámil konečné rozhodnutí být se svou rodinou, ne se mnou. Další už dva roky se snažím na něj zapomenout. Snažím se začít znovu s někým jiným, ale nejde mi to. Nemám v tom srdce, jen rozum, jen urputnost. Srdce je pořád s tím ženatým mužem. Proč se mi to děje? Proč je mou spřízněnou duší někdo, s kým nemohu být? Mám na něj čekat a doufat, že se rozvede? Nebo věřit, že existuje někdo jiný, kdo pro mě bude tím pravým? Proč mě ale srdce drží v tomhle vztahu?

Problematika potrubí

To, co Vás trápí a co jsem dnes mnohokrát probíral v soukromé skupině v živém vysílání pro členy FC Klub a FC Premium, je takzvané emoční pouto. Můžeme si ho představit jako potrubí, které vede historicky z Vašeho srdce k jiné osobě. Tím potrubím proudí směrem od Vás různé druhy Vaší energie – Vaše láska, Váš čas, Vaše myšlenky, Vaše sny, Vaše potřeby.

A to je v pořádku tehdy, když vztah existuje a plnohodnotně funguje.

Jenže vztah je to, co má dva konce – co je oboustranné. Ve vztahu má tedy emoční pouto dvě přísavky na dvě srdce, mezi nimiž vede „potrubí“. A oběma směry proudí láska, čas, myšlenky, plány, touhy, potřeby, ale třeba i zloba, hněv, žárlivost, nenávist, zkrátka emoce. Proto mluvím o emočním poutu. Když však jsme k tomuto potrubí ukotveni sami, pak to vztah není. Vztah ve smyslu partnerského, přátelského, rodinného nebo pracovního vztahu musejí tvořit dva lidé.

Odpojené potrubí

Jinak řečeno: Ze dvou konců musejí proudit emoce. Ať pozitivní, nebo negativní. Kde emoce nejsou, není nic. Chybí život. Je tam prázdno. Apatie, lhostejnost. To je skutečný opak lásky.

Mnozí lidé si myslí, že opakem lásky je nenávist. Ano, na emoční úrovni. Ale pokud hledáme koncepční opak lásky, pak něco, co není ani emoce. Nenávist je alespoň negativní emoce – s láskou má společné to, že i ona svědčí o zájmu. Ovšem skutečným opakem lásky je nezájem.

Stav, kdy jsme druhému jedno. Kdy pro něj neexistujeme. Ano, láska je stav bytí. Lhostejnost je – ve vztahu k milující bytosti – stav nebytí, stav neexistence, stav bez jakýchkoli emocí…

Nadbytečné potrubí

Vím, je to bolestivé slovo. Být nadbytečný. Nadpočetný. Nepotřebný.

Ale tomu slovu musíme správně rozumět. Jsme nadbyteční, nadpočetní a nepotřební pouze ve vazbě k jednomu člověku. To, že někdo nestojí o emoční pouto s námi, ještě neznamená, že o něj nebude stát někdo další. Ba právě ten je pro nás správný. Toho musíme hledat.

Je samozřejmě smutné, když si vyslechneme odmítnutí. Na druhou stranu musíme více dbát o své „potrubí“. A pochopit, že nikomu z nás se nepodaří vytvořit nový efektivní vztah, jestliže z našeho srdce už jedno takové potrubí vede, byť nazdařbůh, a když právě tím potrubím proudí někam do prázdna veškerá láska, čas, myšlenky, touhy.

Člověk je žel nedokonalý. Omezený. Všichni máme jenom stoprocentní kapacitu dané energie. Náš den nemá víc hodin než dvacet čtyři. Naše láska je jen taková, jen velké máme srdce. A tudíž nemůžeme vytvořit nový stoprocentní vztah jinde, s kýmkoli jiným, jestliže nám trocha či dokonce většina, natož úplně všechna energie utíká jinam. Tím trestáme každého potenciálního partnera, který k nám směřuje své emoční potrubí, ale my mu nazpět nemáme co poslat. Vše totiž adresujeme k člověku, který o naše emoce nestojí. Který se rozhodl být s někým jiným.

Odpoj se, prosím

Aby člověk, čerstvě odmítnutý jinou osobou, k níž pořád směřuje své myšlenky a lásku, mohl vybudovat nový vztah jinde, musí odpojit to původní potrubí. Jeho energie mu nesmí unikat. Říká se tomu uzavřít minulost (viz celé vydání magazínu FC Jak postavit most přes minulost).

Odpojování od milovaného, nazpět nemilujícího člověka je proces. Nejde to hned. Musíte projít třemi fázemi: bolesti, naštvanosti a lhostejnosti. Dokud si přejete člověka zpátky, je to teprve fáze bolesti. Naštvanost začíná tam, kde už si uvědomujete: „Zatraceně, na KOHO vlastně tak dlouho čekám? Na někoho, kdo se mnou NECHCE být? Jsem magor?“ A tu naštvanost – nejen vůči druhému, ale vůči sobě – ještě víc podpoří, když poznáte někoho jiného, někoho lepšího, kdo Vás nosí na rukou, kdo Vám snáší modré z nebe, kdo dělá přesně to, co byste si tolik přáli od toho odmítavého člověka. Tím spíš se pak ptáte: „Sakra, proč vlastně marním čas? Proč se okrádám o štěstí, které mi tady už dokonce někdo nabízí? Kvůli někomu jinému, kdo mi žádné štěstí nepřináší?“ A tehdy může začít lhostejnost. Vděčnost, že už máme po svém boku lepšího člověka. A už je nám víceméně ukradené, že se ten předchozí najednou ozve. A že se ozve, je docela možné (viz metoda daru rozlišení v knize Cítit rozumem, myslet srdcem). Protože uvidí, že nás definitivně ztrácí, že už nečekáme, že jsme vzali život do rukou. Že už kroutíme hlavou nad tím, jak jsme někoho, kdo s námi NECHTĚL být, mohli považovat za SPŘÍZNĚNOU DUŠI.

Jenže to je ten důvod.

My nejprve musíme potkat lidi, kteří s námi nechtějí být, musíme je milovat, musíme se kvůli nim trápit, abychom si pak o to víc vážili možná úplně obyčejných lidí, kteří nám však naši lásku vracejí, kteří s námi chtějí žít, kteří netouží po tom, abychom se stali jejich minulostí, nýbrž naopak jejich každodenní přítomností a především budoucností.

Tohle si musíme uvědomit. Je to ostatně základ mé knihy Čtyři prány štěstí – o všem, co nám zbytečně vytváří nepokoj a neštěstí v srdci, když tolik lepších osob na nás čeká možná hned v příští kapitole našeho života… Nezapomínejte: Ten, kdo Vás opravdu miluje, se nikdy nevrací, protože ten, kdo Vás opravdu miluje, nikdy neodchází. A pokud jste v současné době sami, pak to znamená jediné – že ten, kdo Vás dokáže opravdu milovat, na Vás teprve čeká. Tak se nezdržujte. Nepřehrabujte ustavičně kamení, zbytečně minete svůj diamant.

  • Řešidlo je seriál mých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na nejčastější otázky, jež mi posíláte. Řešidlo můžete poslouchat v aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts, kde Vám po přihlášení k odběru neutečou žádné nové díly. Nebo lze můj hlas poslouchat v přehrávači na této stránce, kam jednotlivé epizody přidáváme.
  • Vše o mých knihách, které mi vynesly status Amazon Best-Selling Author, najdete ZDE.
  • Vše o mém magazínu, jehož doručování je jednou z výhod programu FC Premium, ZDE.
  • Stojíte o osobní setkání? Přijďte 30. srpna na Narozeniny s Petrem Casanovou v Brně.

© Petr Casanova