Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Každé odpojování od partnera vyžaduje čas. Je to proces, nejde to hned. A ten proces je složen ze tří částí: pásma bolesti, pásma naštvanosti a pásma lhostejnosti.

Pásmo bolesti je vždy nejtěžší, protože se při něm vypaluje memento. Nesmíme zapomenout, co jsme s druhým prožili, ani to dobré, ani to zlé – a to hlavně proto, abychom si pamatovali, že to dobré jsme schopni prožívat a to zlé překonávat, respektive abychom věděli, co chceme ještě někdy zažít, a naopak co už nikdy zažít nechceme, co nesmíme a nemáme opakovat.

Každý vztah je zkušenost. Pomáhá nám zpřesnit mířidla do budoucnosti. Pochopit, koho vedle sebe chtít, a koho už nikdy ne. Ale to vypalování bolí. Někdy strašně moc. Máme pocit, že nám druhý chybí, a to přesto, že racionálně víme, že vztah neměl budoucnost, respektive už náš ex-partner už má odlišnou přítomnost.

Ať v diskrétní zóně (pro členy FC Premium), kde mi své těžkosti svěřujete písemně, nebo při osobních setkáních (nejbližší je na mé narozeniny 30. srpna v Brně), kde se mnou hovoříte z očí do očí, mi vyprávíte o své bolesti. Nejvíce Vás zajímá, jak ji zmírnit, zkrátit, už zastavit. Věnoval jsem tomu celé jedno vydání magazínu Jak postavit most přes minulost i část své knihy Čtyři prány štěstí. Dnes mi přišel tento dotaz: „Petře, nemohu se vyrovnat s rozchodem, a jsou to už měsíce. Vlastně je to pořád horší. Můj bývalý přítel má už nový vztah. Je šťastný, plánují rodinu, zařizují bydlení, co chvíli mají společné fotky na sociálních sítích. Jen pohled na jejich štěstí mě vyčerpává stále víc. Kdy mě to přejde? Proč to tak dlouho bolí?

Kam směřuje Tvá energie?

Naše energie jde vždy tím směrem, kterým jdou naše myšlenky.

Pokud naše myšlenky směřují k bolesti, cítíme bolest. Pokud naše myšlenky směřují k něčemu, co nám vadí, co nás trápí, co nás činí nešťastnými, tak potom jsme nešťastní.

Někdo mluví o zákonu přitažlivosti. Na co myslíme, to přitahujeme. Ve skutečnosti ovšem naše myšlenky nejsou magnet, který přitahuje negativní energii. Ty myšlenky tím, že jsou negativní, jsou samy negativní energií. To neštěstí v nás nevytváří ex-partner, který je šťastný, ale my. A to tím, že se soustředíme na to, co nás bolí a co přitom nemůžeme ovlivnit.

Čtyřmi slovy řečeno: soustředíme se na minulost.

A u toho posledního slova bychom se měli zastavit: minulost. On, ex-partner, je naše minulost. Co se mezi námi stalo, je minulost. To dobré i to špatné, co se mezi námi stalo. Mělo by to být pryč. Ale není. My to obnovujeme. Ve své hlavě. Minulost proto neskončila. Je naší přítomností. Respektive my žijeme v minulosti. A tím se dostáváme k podstatě.

Jdeš vstříc životu, nebo ne-životu?

Jak zdůrazňuji ve své knize Čtyři prány štěstí, minulost je čas, který není k žití. Doslova je to čas k nežití. Víte, život je změna a minulost se nedá změnit. Minulost je tedy ne-změna, proto minulost je k nežití.

Minulost nejde vrátit, opravit ani vymazat. A je to tak správně. Ona k ničemu takovému není určena. Minulost nepotřebujeme vrátit, opravit ani vymazat. Jen se potřebujeme z minulosti ponaučit. Nepotřebujeme lepší minulost. My díky horší minulosti vytváříme lepší budoucnost.

Ale k tomu musíme žít v přítomnosti, ne v minulosti.

Ve Vaší minulosti, drahá tazatelko, je bolest, rozchod, trápení. A Vy tomu věnujete devadesát procent svých myšlenek. Jak to vím takhle na dálku? Protože devadesát procent Vašeho mailu je o NĚM. Vy se soustředíte na něco, co nemáte, co Vám už nepatří, respektive co máte ve svých vzpomínkách a co má patřit do Vaší minulosti. Soustředíte se na něco, co není. Na prázdno. Proto se cítíte prázdně. A navíc, dokud budete veškeré své myšlenky soustředit na minulost, nezbudou Vám žádné myšlenky na to, abyste se soustředila na přítomnost.

Co děláte v práci? Podle mě myslíte na něj. Co děláte před usnutím? Podle mě myslíte na něj. Co děláte, když se jdete projít? Podle mě myslíte na něj. Co děláte, když otevíráte sociální síť? Podle mě myslíte na něj. Na předmět bolesti a prázdna. Dokud nezměníte myšlenky, to, nač se soustředíte, bolest a pocit prázdna neodejdou.

Ven z bubliny!

Potřebujete vylézt ven – z bubliny své minulosti. Vykouknout a spatřit, že jsou i jiní lidé a jiný život. Že Vám někdo může skvěle rozumět. Že si s někým můžete o svém trápení popovídat. Třeba někdo jiný zažil totéž. Jak to on zvládá? V čem Vás může inspirovat? Co můžete dělat spolu? Zjistíte, že s někým jiným máte mnohem víc společného. Že je fajn a uklidňující s takovým člověkem být. Že máte komu napsat, komu zavolat, komu se svěřit, s kým být, ke komu se přivinout, s kým si poplakat, ale i s kým se pousmát.

Tak se z minulosti dělá přítomnost. Minulost je vždy odrazový bod. Proto také máme paměť. Abychom si pamatovali, s kým jsme cítili bolest, a s kým naopak teď ta bolest mizí. Kdo nám večer chybí. A to už najednou nemusí být ten, který na nás kašle. Dokonce můžeme zjistit, že už ani nevíme, jakou poslední fotku zveřejnil na sociální síti, protože jsme neměli čas jeho profil dál sledovat a šmírovat. A to proto, že jsme dnes byli s někým jiným, a ten nám chybí víc. Protože s ním trávíme čas fyzicky. Tudíž s ním pomalu začínáme trávit čas i psychicky.

Máme-li jednu osobu spojenou s bolestí a onemocněním a jinou s uvolněním a uzdravováním, nepotrvá dlouho a dokážeme si spočítat, s kým nám je lépe. Zprvu to bude racionální volba, ale pak i emoční. Nikdo na světě nechce být nešťastný. Ale každý nějakou dobu potřebuje být nešťastný. Cítit bolest, cítit zoufalství, cítit bezmoc. Protože tím víc si potom váží opaku – toho, když mu náhle někdo nezpůsobuje bolest, nevytváří v něm zoufalství, když se po jeho boku už necítí bezmocný ani ne-mocný, ale mocný.

Jinak řečeno: Jestliže si rozbiju koleno a budu si do rány ustavičně sypat sůl, tak se rána nikdy nezacelí. Aby se zacelila, musím se zabývat čímkoli jiným, jen ne sypáním soli. I k tomu však musíme racionálně a emočně dospět. Všechno má svůj čas, i uzdravení. A nic se neděje úplně samo. Musíme tomu pomoci, respektive musíme tomu neškodit. A tak se Vy, lidé, kteří tohle nyní prožíváte, rozhlédněte. Kolem Vás není minulost. Kolem Vás je změna, život, příležitost. Co bylo, už není, a stačí nemít to, co bylo, v hlavě. Nechat to, co bylo, ve vzpomínkách. Před Vámi je vše krásné. Je škoda za tím nejít. Tak běžte. Utíkejte. Dívejte se pod nohy a před sebe. A pamatujte si: Život je trochu jako jízda autem. S pohledem upřeným jenom do zpětného zrcátka se dopředu jede hodně špatně…

  • Řešidlo je seriál mých podcastů. Každý všední den odpovídám na otázky. Poslouchat můžete v aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts nebo v archivu epizod.
  • Mé knihy, mezi nimi mezinárodní bestseller, najdete ZDE.
  • Koučovací magazín, jednu z výhod programu FC Premium, popisuji ZDE.
  • Kromě podcastů dělám 2x týdně živá vysílání na Facebooku – ve středu v soukromé skupině pro členy FC Klubu a FC Premium a neděli ráno pro veřejnost (záznamy ZDE).
  • Osobně potkat se můžeme nejdříve na Narozeninách v Brně 30. srpna.

© Petr Casanova