Sigmund Freud, rodák z Příbora a zakladatel psychoanalýzy, říkal: „Každý vztah, i přátelský nebo partnerský, by MĚL fungovat jako obchodní. Dáš, dostaneš. V každém jiném případě se dřív nebo později stane nevyváženým a bolestivým.“

V diskrétní zóně, pokud si se mnou chcete jenom psát, nebo při osobních setkáních, pokud se mnou potřebujete o svých těžkostech hovořit mezi čtyřma očima, narážím na mnoho lidí, kteří investují do druhých, ale nevrací se jim ani základní vklad. Ani podpora, kterou dávají, ani pochopení, o něž se snaží, ani láska, ze které se často zcela vydali, takže jim nezbývá ani pro sebe samotné.

Z tohoto týdne mám zkušenost se dvěma takovými motýly.

Proč motýly? Vysvětlím, s dovolením, za okamžik…

Příběh Starého motýla

Do prodejny mobilního operátora, kde jsem vyřizoval svůj problém, vešel poměrně starý muž.

„Mám rozbitý telefon, nepřijímá SMS zprávy,“ hlásil.

Prodavač přístroj vyzkoušel a zakroutil hlavou. „Jak jste, pane, přišel na to, že je rozbitý?“

Starý muž svěsil hlavu. „Od Nového roku mi od mých dětí ani vnoučat nepřišla žádná zpráva. Ani na nedávné narozeniny…“

Prodavač mu telefon vrátil. „Omlouvám se, pane. Telefon je v pořádku…“

Příběh Mladého motýla

Odcházel s pocitem nejzbytečnějšího člověka na světě. Přitom nebyl sám.

V obchodním centru, kde byla provozovna, jsem měl opodál schůzku u kávy s mladým mužem, který prožil domino efekt – zhroutily se mu rychle po sobě dva vztahy; pracovní a partnerský. „V obou případech jsem důvěřoval lidem, kteří mě nakonec zklamali. Nestál jsem jim ani za to základní – upřímnost.“ A vyvozoval z toho emoční závěr: „Asi nemám pro lidi žádnou hodnotu.“

Tak proto mluvím o motýlech.

Motýli totiž nevidí svá křídla, a proto si neuvědomují, jak krásní jsou. Mnoho lidských motýlů, jež potkávám, je přesvědčeno o tom, že nejsou hezcí, hodnotní, důležití, že postrádají vnější i vnitřní krásu. Ale takto jsou přesvědčeni ne proto, že by žádnou krásu neměli, nýbrž proto, že se obklopovali nebo stále obklopují lidmi, kteří ji vidět neumí nebo nechtějí.

Prosím, fixujte: Tvoje hodnota nikdy neklesá s něčí neschopností ji vidět!

Tři úkoly

Kdo čte můj koučovací magazín FC, ví, že nedovolím, aby lidé sami ponižovali svou hodnotu. Je mým zvykem, že je konfrontuji s úkoly, které mění způsob jejich přemýšlení. I Mladého motýla jsem zapřáhl. Prozradím Vám jak.

Tvrdil mi totiž, že v noci nemůže spát. Využil jsem toho. Naložil jsem mu na příští noc tři úkoly:

  1. Přemýšlet, jak vytrénovat svou mysl, aby viděla dobro v každé situaci.
  2. Pečlivě přečíst dopis Charlieho Chaplina.
  3. Porozumět 8 věcem, které bychom nikdy neměli očekávat od druhých.

Na jednu noc dost práce, pomyslíte si. Ale já jsem potřeboval zaměstnat jeho závity pozitivně.

Půjdu postupně:

1. Nejsnazší úkol. Věnoval jsem mu Speciál FC pro rok 2020. Ten to obsahuje.

2. O Charliem Chaplinovi píšu také ve své poslední knize Čtyři prány štěstí. Ukazuji tam, že byl nejen komik, daleko víc velmi citlivý, křehký a vážný člověk. Mladému motýlu jsem dal přečíst krásný dopis, který napsal své dcerce Geraldine po jejím prvním bolestivém rozchodu v životě. Apeloval, ať nelituje odchodu těch partnerů, které více zajímá její tělo. Podtrhl jsem zejména:

„Kdo nemiluje Tvou duši, ten dříve či později vyhledá jiné tělo, bez ohledu na to, jak milujícím, upřímným, spolehlivým a vůbec dobrým člověkem jsi. Tvé odhalené tělo musí tedy patřit jedině tomu, kdo pochopí Tvou odhalenou duši.“

Chaplinův vzkaz zněl: Nikdy se neboj být sama sebou. Vždycky je snazší zaplnit prázdné místo po svém boku, kde předtím býval někdo jiný, než zaplnit prázdné místo v sobě, kde jsi předtím bývala Ty.

3. S čím se smířit u druhých? Jakých 8 očekávání vypustit?

O tom si s dovolením promluvíme obsáhleji.

1) Přestaň očekávat, že Tě druzí naplní láskou, jestliže ji nedokážeš dávat sobě

Láska je jako elektřina. Aby mohla obíhat, musí se uzavřít kruh, obvod.

Když nám někdo lásku nevrací a my v takovém vztahu přesto zůstáváme, problém pak už není v druhém (on lásku dostává), ale v nás. Druhý se nepotřebuje měnit, jemu láska nechybí. On jí má spoustu – ale pro sebe. Jinak řečeno: Tam, kde sršíme láskou, ale žádná se nám nevrací, je zjevné, že obvod není uzavřen. To rozpojení není u druhého. Je u nás. To my jsme zapomněli na lásku pro sebe.

Ve vyváženém vztahu (uzavřený elektrický obvod) dáváním nikdo nechudne. V nevyváženém dáváním ztrácíme. Čím víc dáváme, tím větší je náš deficit a tím větší potřebu dostat máme. A proto zůstáváme. Čekáme. Nechápeme, že tímto přístupem žádnou lásku zvenčí nedostaneme.

2) Přestaň očekávat, že s Tebou druzí budou vždycky zacházet stejně jako Ty s nimi

Lidé se k nám bohužel nechovají podle toho, jak se k nim chováme my – jací jsme my. Lidé se k nám chovají zásadně podle toho, jací jsou sami. Nemá smysl očekávat, že se druzí zachovají stejně, jak bychom se na jejich místě zachovali my. Oni jsou jiní. Nemají srdce jako my.

Někteří si to uvědomí, když o nás přijdou. Naše srdce jim bude chybět. Budou nás chtít zpátky. Tehdy vyzrají. Ale možná taky ne. My to moc neovlivníme. Je to jejich boj. A jejich karma.

3) Přestaň očekávat, že se druzí změní kvůli Tobě

Nikdo na světě se nemění kvůli druhému člověku. Každý se mění tehdy, pokud se změnit chce. Možná je impulzem (hrozící) odchod druhého, ale pořád má hlavní motivaci v sobě – změní se tehdy, když o nás nechce přijít. Rozuměj: dělá to kvůli sobě, nechce být bez nás.

Aby se člověk změnil, musí předně chtít. Aby chtěl, musí si uvědomovat, že ne-změnou ztrácí, respektive že změna může zlepšit jeho postavení, život. Aby si toto všechno uvědomil, musí si být schopen připustit chybu, kterou dělá. Nikdo z nás nezmění člověka, který ve svém jednání žádnou chybu, žádný problém nevidí. Proto změna člověka musí vždy začít u něj a vzejít z něj. Kdo si žádnou svou chybu neuvědomuje, ten se nezmění.

4) Přestaň očekávat, že druzí udělají vždy správnou věc

Co je správné či normální, je pro každého z nás různé. Zpravidla to záleží na výchově, prostředí, životní cestě, osobním přesvědčení a hodnotách, které nás formovaly.

Pro některé Asiaty je třeba v pořádku sníst psa. Pro mě to v pořádku není. Asiaté jsou jiní než já. A tak je to i mezi jednotlivými individualitami.

Mou hodnotu nemusejí respektovat někteří lidé. To je v pořádku. Proto se obklopuji těmi, kteří mi rozumějí a podporují mě, respektive těmi, kterým rozumím já a které podporuji já. Máme-li kočku, kanára z ní neuděláme. Proto se nezdržujme s lidmi, kteří se nechtějí zdržovat s námi. Netrapme se pro ty, kteří se netrápí pro nás. Nedávejme lásku těm, kteří si jí neváží.

Nevnímejme je jako špatné lidi, ale prostě lidi odlišné. Nepotřebujeme je přesvědčovat, rozumět jim. Ať jsou šťastní po svém.

5) Přestaň očekávat, že Tě druzí zvednou, kdykoli padneš

Že to uděláme my, ještě neznamená, že to udělají druzí. Jistě, ti, kteří se označují jako přátelé nebo členové rodiny, by asi měli přirozeně chtít pomoci, když to budeme potřebovat. Ale ani to není automatické a měli bychom pochopit, že druzí tu nejsou jen od toho, aby nosili na bedrech naše problémy.

Život je tak trochu jako překážkový závod. Máme co dělat s vlastními překážkami. Nemůžeme je ještě odskákat za druhé. Moje konzultace v diskrétní zóně či při osobních setkáních nefunguje tak, že bych za lidi řešil jejich problémy. Ne, oni si je dokážou vyřešit sami. A je dobře, aby si je vyřešili sami. Pochopí, že to dokážou. Nabudou sebedůvěru. Jen někdy potřebují vlít naději, energii, zbavit se úzkostí a strachů (viz nové vydání magazínu FC Jak pracovat se stresem).

Všichni to zvládnou. Všichni se zvednou sami.

Já jen potřebuji, aby uvěřili, že toho jsou schopni. A jsou. Já to vím. A oni se o tom přesvědčí.

6) Přestaň očekávat, že druzí budou vždycky souhlasit s každým Tvým slovem

Každý jsme jiný. Je v pořádku, když druzí mají odlišný názor na to, jak myslíme, co říkáme, jak se chováme. Alespoň nás mohou doplňovat, obohacovat o svůj pohled.

Nezlobme se na druhé za to, že jsou jiní. Neochuzujme druhé o sebe a sebe o druhé. Nebojme se ve vztazích všeho druhu dohadování. Bojme se spíše chvil, když se druhý „hádat“ přestane. Může to totiž znamenat, že už nevidí nic, pro co by se s námi stálo za to „pohádat“, co by mělo smysl s námi čistit, vyjasňovat, budovat…

Přijímejme jiné názory, naslouchejme jim, učme se z nich, dávají-li smysl. Jen nasloucháním se něco nového dozvíme, vlastním mluvením ne. Ba dokonce, važme si oponentů a neobklopujme se pouze adoranty a přikyvovači. Ti nám jsou skoro k ničemu. Říkat jen „Máš pravdu“ si přece můžeme sami… Hledejme naopak odlišnost. Ta nám rozšiřuje obzory.

7) Přestaň očekávat, že druzí budou dokonalí

Z nátlaku na člověka, aby byl dokonalý, ještě nevzniklo nic dobrého. Důraz na perfekcionismus naopak vede k posedlostem, úzkostem, depresím, sebevraždám. Protože člověk dokonalý být nedokáže.

Znamená to, že druzí dělají a budou dělat chyby. Dovolme jim to. Chyby jsou zdroj ponaučení a osobního růstu. Dokonalí lidé by koneckonců byli nestravitelní. Roboti by vše zvládli sami – k čemu by pak potřebovali druhé, k čemu by dokonalí lidé potřebovali nás?

8) Přestaň očekávat, že Ti druzí vždy porozumějí a Ty jim

Nikdo nejde naší životní cestou. Nemusí tedy chápat naše rozhodnutí, pocity, cíle, sny. Důležité je, abychom je chápali my sami. A stejně to platí o druhých.

Je o mně známo – a v diskrétní zóně či při osobních setkáních Vám to někdy vadí; rádi byste, abych odsoudil Vaše partnery, děti a rodiče –, že nikdy nesoudím druhé za to, jací jsou. Říká se, že kdo soudí, ten neporozumí. A kdo porozumí, ten nesoudí. I když lidem a jejich krokům někdy nerozumím, respektuji je a snažím se je přijmout. Vím, že život nás všechny občas vede cestou, kterou ani nechceme, ale jít potřebujeme – abychom se naučili něco nového.

Věřím, že se to naučí i Mladý motýl. Opustili ho lidé, kteří si ho nevážili. To je dobře. Alespoň se v jeho životě uvolnil prostor pro správné lidi – ty, kteří si ho vážit budou.

Ale takové přitáhne jedině tehdy, když si začne vážit sám sebe. A nejen on. Možná i Vy.

Prosím, fixujte: Sebeponižováním ještě nikdo svou hodnotu nezvýšil.

  • Nové vydání magazínu FC Jak pracovat se stresem získáte ZDE společně s členstvím FC Premium (přístup do diskrétní zóny, soukromé skupiny, k uzavřeným živým vysíláním a dalším výhodám).

© Petr Casanova

O autorovi: Petr je zakladatelem největší komunity osobního rozvoje FirstClass, autorem šesti bestsellerů v ČR a SR, Amazon Best-Selling Authorem (kniha 250 Laws of Love/250 zákonů lásky se stala bestsellerem v USA, Velké Británii, Itálii a Španělsku), tvůrcem koučovacího magazínu FC, podcastů Řešidlo (viz Spotify, Apple & Google Podcasts), pravidelných živých vysílání – ve středu pro soukromou skupinu (FC Klub, FC Premium), v neděli pro veřejnost. Nejbližší osobní setkání je možné 30. srpna na Narozeninách s Petrem Casanovou v Brně.