Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Člověk nemůže mít všechno.

Ale může mít alespoň něco.

Někdy však, když chce všechno, nakonec nemá nic.

Jsou to těžká prozření, ale učí nás, že každé rozhodnutí je odmítnutím něčeho.

Jen se umět rozhodnout správně.

A to není snadné, když se zdá, že je srdce rozervané na dvě strany: na jedné straně je Tvoje rodina, která je šťastná a v ničem Ti neublížila, na druhé straně je člověk, se kterým se cítíš, alespoň teď, ještě šťastněji než s rodinou.

Tak na jakou stranu ukázat?

I takové otázky zodpovídám v Řešidle, svém podcastovém pořadu na Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts. Každý všední den přidávám novou epizodu, svou odpověď mluveným slovem na Váš psaný dotaz. Důvěrné otázky mi, prosím, vkládejte do diskrétní zóny (součást programu FC Premium). Získáte i přístup do uzavřené facebookové skupiny a k mému živému vysílání jen pro její členy.

A k dnešnímu dilematu? Inspiroval mě muž, který mi poslal tento dotaz: „Mám už patnáct let rodinu, manželku a dvě děti. Všichni říkají, jak jsme šťastní. Ale ve mně štěstí není. A to už od chvíle, kdy jsem před půl rokem potkal svou spřízněnou duši. Myslím na ni, miluji ji, něco mi říká: ,Běž za ní.‘ Jenže je to dilema. Může člověk kvůli spřízněné duši hodit přes palubu někoho, kdo mu nikdy neublížil? Ale také naopak: Může člověk zůstávat ve vztahu, kde není šťastný, když cítí, že by byl šťastnější s někým jiným?

Pozor na ukvapenost

Předně, nejsem ve Vaší hlavě ani srdci. Navíc neznám ani všechny okolnosti, ale vyjdu z rámce, který jste mi vymezil obsahem své otázky.

Obecně každému člověku přeji štěstí. Kdo zná mé knihy, ví, že každému doporučuji, aby šel za zdrojem svého štěstí – aby raději vykročil do neznáma, než aby zůstával tam, kde nic není. Ale Vás budu varovat. Před neznámem i před ukvapeným závěrem, že Vaše rodina snad nic není.

A povím Vám proč.

Selektivní vztah

Mezi manželským a mileneckým vztahem je podobný rozdíl jako za svobodna mezi chozením a společným bydlením. Když spolu teprve chodíte, nebo když jste spolu teprve milenci, jde podle psychologů o takzvaný selektivní vztah. To znamená, že si selektujete, vybíráte, kdy se uvidíte.

Vídáte se zpravidla tehdy, když na sebe máte náladu, chuť, čas. Naopak nevídáte se, když se to někomu nebo oběma nehodí, když je lepší to odložit, když – bizarně řečeno – paní má „své dny“ a Vy svým způsobem taky. Potom to ale znamená, že jeden druhého zákonitě znáte jen z té dobré stránky a poznáváte se jen v dobrých situacích. Neznáte krize, žijete v iluzi, že je to dokonalý člověk a život s ním bez chyby. Aby nebyl, když nemáte kde potkat problémy.

Nonstop vztah

Ovšem při společném bydlení nebo dokonce v manželství už je to jinak. Je to takzvaný nonstop vztah. MUSÍTE být spolu, i když „máte své dny“. I když jste podráždění, nespokojení, hádaví, když Vy nebo ten druhý vidíte na vztahu i to špatné, někdy jenom to špatné.

A to, že spolu dál přesto zůstáváte, že zvládáte v tomhle fungovat, porodit nebo vychovat děti, zkrátka že v mnoha ohledech fungujete jako tým, ukazuje na to, že u vás existuje LÁSKA.

A nyní obě roviny vztahů porovnávám.

Fenomén okoukanosti

Láska není zamilovanost. Zamilovanost je chemie, hormonální bouře, racionální zaslepenost, která nás záměrně potkává právě na začátku vztahu, právě při chození nebo milenectví, kdy potom logicky nevidíme nic než „spřízněnou duši“, „ráj“, „budoucnost bez obláčků“.

Láska je naopak to, co přichází, když tahle růžová zamilovanost skončí. A ona vždycky skončí. Protože člověk není dokonalý. Dřív či později vyplavou na povrch jeho nedostatky, vzájemné střety, odlišné pocity, názory, zkušenosti a hodnoty, projeví se rozdílná minulost, dosavadní životní cesty, sny, protože nikdy se nepotkají dva stejní lidé. A tehdy, když ta zamilovanost pomine, buď vztah skončí, nebo se transformuje do lásky.

Láska je to, když přijmeme partnera takového, jaký je. I s jeho chybami. I s jeho okoukaností. Každý, koho od té chvíle spatříme, bude proti našemu partnerovi neokoukaný, možná dokonce lákavější, zajímavější. Ale to jen proto, že nás zase může potkat ona zamilovanost – ve vztahu k jinému, NOVÉMU člověku. To se může stát i Vám, jestliže to, co dnes nazýváte spřízněnou duší (tak jako spřízněnou duší jistě byla na začátku i Vaše manželka), se časem promění v jen běžného člověka, který se také okouká a proti němuž bude každý další zase „spřízněná duše“.

Dvakrát měř, příležitost řezu se už nemusí opakovat

Jestliže ve Vašem manželství není žádný zjevný problém, prosím, zvažte svůj odchod. Může se stát, a to Vám opravdu nepřeji, že později budete litovat. Zjistíte totiž, že té spřízněné duše se jednou také přejíte a něco ve Vás Vám zase řekne: Běž jinam. Běž tam, kde budeš šťastnější.

A pokud mohu být upřímný, a to možná i tvrdě, věřte mi, že když odejdete, z dlouhodobého hlediska své rodině neublížíte. Možná jí naopak pomůžete, aby na Vámi uvolněné místo přišel někdo lepší – kdo si jich tří bude více vážit a kdo je neopustí pro představu spřízněné duše.

Komu však naopak můžete ublížit, to sobě. Protože posléze můžete zjistit, že cesta zpátky už nevede. Že Vaše místo už je obsazené, a to někým, kdo tu chybu, že by odešel, už neudělá a Vám místo neuvolní.

Prosím, berte to jako moje varování. Nic z uvedeného nemusí nastat. Možná ona žena, za níž chcete jít, je opravdu víc než Vaše dvě děti, že s ní budete trávit čas raději, zažijete život, jaký byste jinak, dennodenně s dětmi, nezažil. Také se může stát, že až se rodině svěříte s tím, že nejste šťastný a nechcete s ní být,ti tři Vás třeba překvapí slovy, že také s Vámi šťastní nejsou, už mají vyhlédnutého strejdu místo Vás, a všechno se tím vyřeší. I takový případ jsem zažil.

Ale daleko spíš si, vážený tazateli, myslím, že pokud opravdu u vás doma nebyl žádný zjevný problém a byli jste šťastná rodina, tak to pro ně bude šok a může to vést ke spálení mostů a k tomu, že už se nemusíte mít kudy vrátit. Proto dávám přednost varování. Je velká škoda obětovat manželství, kde po patnácti letech fungujete tak, že Vám lidé venku závidí Vaše štěstí. To je totiž dar, víte? A obávám se, že i proto věříte, že to takhle funguje vždycky a s každým. Může a nemusí. Jenže to nemusí je ve Vaší situaci docela hazard.

Protože když to nebude fungovat s Vaší „spřízněnou duší“, co budete dělat? Riskuje víc než ona – riskujete z emočního hlediska úplně všechno. Vzpomeňte, co napsal Shakespeare: „Šťasten být neumíš, protože za tím, co nemáš, se ženeš, a na to, co máš, zapomínáš.“ Zvažte to.

  • Řešidlo je seriál mých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na nejčastější otázky, jež mi posíláte. Řešidlo můžete poslouchat v aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts, kde si můžete navíc zakliknout odběr, takže Vám neuniknou žádné nové epizody. Nebo lze poslouchat v přehrávači na této stránce, kam díly přidáváme.
  • Všechno o mých knihách, mých šesti bestsellerech, najdete ZDE. Kromě každodenních podcastů dělám i pravidelná živá vysílání – středeční pro soukromou skupinu (členové FC Klub a FC Premium, členství získáte ZDE) a nedělní neomezené pro veřejnost na facebookové stránce FirstClass.cz (záznamy ke zpětnému zhlédnutí jsou v sekci Videa).

© Petr Casanova