Dá se láska k někomu vůbec probudit?

Tu otázku si před časem položil jeden biochemik.

Biochemie se totiž zabývá chemickými pochody v živých organismech. A i zamilovanost je chemický pochod. Ten biochemik proto sledoval konkrétní chemické procesy a uvolňované hormony, které vytvářejí zamilovanost. A pak se je snažil v druhém člověku vyvolat uměle.

Nebyl to nápad z rozmaru. Sám se totiž zamiloval do jedné ženy. Ona TO k němu bohužel necítila. Rozhodl se v ní tedy probudit zamilovanost nenápadně – za pomoci konkrétního prožitku –, a opravdu uspěl. Vyvolal v ní ty hormony, jež podněcují zamilovanost. (O celém jeho pokusu i úsměvné pointě píšu detailně ve své knize Protože na straně 54).

Jenže je tu háček: zamilovanost není láska. Zamilovanost můžete biochemicky vyvolat jednou. Napodruhé už to není snadné. Napodruhé totiž v rozhodování člověka už hraje roli nejen srdce, nýbrž hlavně rozum, respektive zkušenost s konkrétním člověkem.

Podruhé do téže řeky?

Když mi v diskrétní zóně (kde se mě ptáte písemně) nebo při osobních setkáních (kde se mě můžete ptát z očí do očí) svěřujete své bolesti, dominuje jim jeden případ: Ilustruje jej žena, která mě v diskrétní zóně kontaktovala včera. Nejenže svému manželovi přišla na nevěru, ale navíc ji velmi bolela jeho slova: „Cítím k ní to, co jsem K TOBĚ necítil NIKDY.“

„Tou větou ve mně zabil schopnost milovat ho,“ popsala. „A mám pocit, že přesně to chtěl.“

Jenže, co muž už nechtěl, bylo to, aby v krátké době zjistil, že vyměnil 90 za 10. Milenka, ke které odešel, se mu mezitím okoukala, přejedla, a to, co k ní kdysi cítil, vyprchalo. Náhle se ten samý muž chtěl vrátit ke své ženě. Divil se, že to není snadné. Patřil totiž k lidem, kteří nejprve spálí most, a potom se ohromně diví, že zpátky už nevede cesta.

Ta čtenářka mě v diskrétní zóně oslovila proto, abych zodpověděl její jednoduchou otázku: „Může se ve mně znovu objevit stejná láska ke stejnému člověku? Mám vejít podruhé do téže řeky?“

Poznamenal jsem: „Žádný člověk vlastně nevstupuje dvakrát do téže řeky. Podruhé to už totiž není STEJNÝ člověk ani STEJNÁ řeka.“

Jste v podobné situaci? Ocitli jste se v čekárně na lásku, o které víte, že si ji zasloužíte, ale zatím nepřichází? Potřebujete posunout k pozitivnímu přemýšlení a nesoužit se?

Nebo už dokonce jste mezi dvěma mlýnskými kameny – vztahem, který vychladl, ale má dlouhou historii, a rodícím se novým vztahem, který žhne, a nevíte, jak se rozhodnout? Ptáte se: Má smysl zůstat s někým, ke komu už nic necítím, v obavě, že bych mohl dnešního odchodu později litovat?

Pojďme si objasnit odpovědi krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde