Požádali mě, abych přijel. Příměstský tábor! Zavzpomínal jsem a usmál se.

V místě, kde jsem se poprvé opravdu zamiloval, jsem teď měl přednášet.

No, přednášet – spíše si s mladými povídat o vztazích.

Kolem ohně se shromáždili kluci i holky ve vyrovnaném počtu, kluci se skoro neptali. Jako vždy. (Možná jste si toho všimli i při mých živých vysíláních – jako by přítomné byly jen ženy, přitom mužů je vždy víc, asi 54 %. Jenže muži převážně mlčí. Dívají se a mlčí.) Tak jako kluci kolem táboráku. Když už se ozvali, pak proto, aby se posmívali dotazům holek. Nejvíce jednomu:

Ta mladá slečna se zeptala: „Jak poznám správného partnera?“

Do salvy smíchu kluků jsem se usmál také. „Především tak, že je to víc chlap a míň chlapeček.“

Kluci jako mávnutím proutku ztichli a zpozorněli. Jako by náhle chtěli vědět, kam patří právě oni.

Praskalo dříví v plamenech a já se obrátil k té dívce.

„Navnímáš to,“ pověděl jsem. „Začne to TÍM okamžikem, kdy vycítíš, že se víc zajímá o velikost Tvého štěstí než velikost Tvých džín nebo Tvé podprsenky, že Ti galantně otevírá dveře a pomáhá Ti do schodů ne proto, že Tě považuje za slabou či neschopnou, ale proto, že Tě respektuje a že jsi jeho priorita, nebo –“ obrátil jsem se i na kluky, „že s Tebou chce nejen spát, ale i vstávat…

Muž neukazuje ženě, jak být dámou, ale jak se zachází s dámou

Pořád to byly děti, ale já měl v hlavě slova svého bráchy, o osm let staršího, který zničehonic ze dne na den zůstal sám na tři malé dcerky, nejmladší byl rok. Ptal jsem se ho: „Jak jako muž víš, jak vychovávat dívku v pořádnou ženu?“ Usmál se: „Petře, úkolem táty není učit dceru, jak má být dámou, ale jak se zachází s dámou.“

Vzpomněl jsem si na dětství, kdy jsme s bráchou vyrůstali v jednom sídlištním pokoji, a mně jako kloučka fascinovalo, co četl. Hovory k sobě Marca Aurelia – římského císaře, který už ve 2. století napsal: „Nikdy nemarni čas vysvětlováním, jak by se měl chovat velký muž. Prostě takovým buď.“

Když jsem tuhle větu řekl u táboráku, získala mi ještě větší pozornost chlapců. Těch chlapců, kteří najednou chlapci nechtěli zůstat. Nikdo z nich tu ruku nezvedl – nevyčítám jim to, to i staří chlapi mlčí –, ale všem jsem v očích četl tu stejnou otázku: „Pane Casanovo, ale jak? Jak být správným chlapem, a to nejen pro ženu, ale i pro sebe? Co to obnáší?“

Co skrývá Gentle-man

Na téma partnerských vztahů mi vyšlo už šest knih, šest bestsellerů. Už první, 250 zákonů lásky, se v anglickém překladu 250 Laws of Love stala mezinárodním bestsellerem v USA, Velké Británii, Itálii a Španělsku. Denně se mi svěří okolo 300 čtenářů s problémy, které mají. Ročně je to (krát 365 dní) přes 100 000 příběhů, kterými se prodírám. V soukromé skupině 1x týdně živě vysílám a odpovídám na konkrétní dotazy, 3x týdně pro její členy píšu speciální článek na přání (jako dnes), pro facebookovou stránku FirstClass.cz, která má dávno přes 300 000 fanoušků, dělám podcasty i nedělní živá vysílání, píšu koučovací magazín, ale hlavně s lidmi mluvím o tom, co jim vadí, co je trápí, co potřebují.

Ptal jsem se desítek tisíc žen u nás i v zahraničí, kdo je pro ně Chlap. Nejčastěji znělo jedno slovo – laskavý. „Hlavně, když je LASKAVÝ.“ Anglicky se to řekne gentle. Gentle-man. Laskavý muž.

Laskavý vychází ze slova láska. Z úcty, respektu, milování. Ze zdvořilosti, vychování, charakteru. Ale to jsou jen rámcová slova. Když jsem seděl s dětmi kolem ohně, chtěly vědět, jaké konkrétní jednání ten rámec vyplňuje. Proč o tom, kdo je chlap, či chlapeček, nerozhoduje věk, ale zralost? Proč je možné potkat dvacetiletého chlapa i padesátiletého chlapečka?

A hlavně: Proč tím chlapem může být už od příští chvíle kdejaký z dosavadních chlapečků.

Stačí, že si NĚCO uvědomí. Co?

Odložme kytaru a pojďme, prosím, bod za bodem…

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde