Když vidíš, kolik bahna, kterým se brodíš, je ještě před Tebou, chce se Ti přestat. Ale tím v bahně zůstaneš. Když naopak vším projdeš a pak se ohlédneš, pak čím víc bahna za sebou uvidíš, tím víc oceníš sebe i cestu.

„Máš nějaký sen?“ zeptá se Tě Život.

Přikývneš a prozradíš mu ho.

Život se usměje a ihned Tě prověří.

Všimni si toho. Jakmile se pro něco silně rozhodneš, okamžitě přijde zkouška, JESTLI TO MYSLÍŠ VÁŽNĚ.

Život se rád ujišťuje, jestli si opravdu uvědomuješ rozdíl mezi snem a cílem. Sen je to, o čem sníš. Cíl je to, za čím jdeš.

Devět let tvořím koučovací magazín. Aktuální vydání nazvané Jak funguje představivost jsem sestavil pro ty, kteří mi kladou otázky: Jak dosáhnout stanoveného cíle, když zakopáváme? Jak vydržet cestu, která se ukazuje náročnou? Proč, i když nám záleží na snu, nakonec nevydržíme všechny překážky – máme snad příliš velký cíl? Nebo jsme sami tak malí? Jak si udržet vnitřní motivaci ne když vítězíme, ale když prohráváme?

Ať jde o cíle osobní, kariérní či sportovní, platí, že cokoli si dokážeme představit, můžeme také uskutečnit. Sny nemáme v hlavě náhodou. A když je vzdáme, pak často proto, že si nesprávně vykládáme dílčí prohry.

Dílčí. To slovo je klíčové.

Když Ti autobus ujede, vzdáš cestu?

V magazínu Jak funguje představivost ukazuji, jakou roli hraje konkrétní nastavení myšlení. Buď věříme, že naše konání má smysl, nebo jej od začátku považujeme za zbytečné. Buď do své cesty vkládáme maximum úsilí, nebo pochybujeme natolik, že věnujeme více mentální kapacity sebeoslabování. Mysl je v tomto věrný služebník: Když chceme jít za cílem, hledá způsoby, jak se to může podařit. Když nechceme, hledá důvody, proč se to nemá podařit.

(V magazínu podrobně objasňuji fenomény sebenaplňující předpovědi, Thomasova teorému a dalších metodik myšlení, které způsobují, že to, čemu věříme, se nakonec opravdu stane.)

Pochybnosti jsou přirozené. Snažíme-li se o něco, čeho jsme ještě nikdy nedosáhli, nemůžeme si být jisti. Ale také bychom měli být zvědaví – ZDA toho můžeme dosáhnout, byť možná až po zaviněných chybách, ponaučeních a zlepšených reparátech. Když pracuji s těmi, kdo selhávají, rád přirovnávám posun z místa, ve kterém se nacházejí, do cíle, který si vysnili, k cestě z obce A do obce B a situaci, kdy jim ujede autobus. Co udělat?

  1. Vzdát cestu
  2. Počkat na další autobus a čekání využít k přehodnocení své chyby a ponaučení se pro příště
  3. Jestliže už žádný autobus jet nemá, hledat jiný způsob, jak se dostat z obce A do obce B

V tomto jednoduchém testu lze poznat zárodek neúspěšného, či úspěšného člověka. Neúspěšný (ten, který se po prvním neúspěchu vzdá) nehledá žádnou alternativní cestu, proto ji nemůže najít. Úspěšný (ten, který se snaží konstruktivně řešit svůj neúspěch) alternativní cestu hledá, proto ji najít může. Ptám se tedy: Proč vzdát posun do bodu B jen proto, že nám ujel jeden autobus?

(Psychology používaný příměr k autobusu vychází z prohlášení britského podnikatele Richarda Bransona: „Opportunities are like buses. There’s always another one coming.“ Tedy: Příležitosti jsou jako autobusy. Vždycky nás čeká nějaký další.)

Nezavírej knihu kvůli jedné nepříjemné kapitole, příběh přece pokračuje

Ve svých magazínech rád přirovnávám proces vytváření jakéhokoli úspěchu ke knize. Tu také nečteme jen kvůli šťastnému konci, ale kvůli každé stránce, která dá nakonec příběhu smysl. Jen pro jednu těžkou kapitolu, kterou momentálně prožíváme, nemusíme zavírat celou knihu. Stačí obrátit list. Nečíst dokola jednu bolavou stránku, ale věřit v lepší pokračování příběhu.

Magazín Jak funguje představivost ukazuje, jak si udržet nebo znovuvytvořit pozitivní pocit. A pokud nás už ovládly negativní pocity, jak je rozpustit. Je to důležitější, než si myslíme. Naše pocity totiž ovlivňují energii našich myšlenek a činů. Negativní pocity neumějí vytvořit pozitivní myšlenky a negativní myšlenky nemohou vést k pozitivním činům. S negativním rozpoložením po porážkách potřebujeme umět pracovat. Negativní postoj nedokáže vytvořit pozitivní život.

V aktuálním vydání magazínu ukazuji mnohé metody. Mimo jiné zdůrazňuji moc soustředění. V přírodě nám jeho sílu ukazuje voda – když ji zaměříme do jednoho bodu, vzniklý proud dokáže podemlít břeh – nebo světlo – když jej soustředíme do jednoho bodu, laserový paprsek dokáže provrtat i skálu. Myšlenka je podobná energie. Soustředíme-li ji na jeden cíl, otevře si cestu.

Proto každému opakuji: Jedna porážka neznamená automaticky definitivní neúspěch. Znamená příležitost k ponaučení, a tudíž naopak ke zvýšení předpokladu příště uspět. Jestliže se učíme s každou další porážkou, z dlouhodobého pohledu nemůžeme neuspět. Člověka, který se nevzdá, nejde porazit. Jak je ale důležité v okamžiku zklamání z dílčího neúspěchu přemýšlet? Protože magazín Jak funguje představivost má sto stran a můj prostor zde je jen krátký, nabídnu Vám v kostce alespoň pět jednoduchých námětů pro Vaši inspiraci. Třeba Vám pomohou:

1. Počítej i malá zlepšení

Příklad: Chceš zhubnout, vylepšit si postavu. Ale necvičíš tak důsledně. Nebo nedodržuješ stanovený jídelníček. Nevadí. Jsi na cestě, jen procházíš fází dílčích neúspěchů a chyb.

Cesta k nápravě je prostá. Ujasni si: Skutečně CHCEŠ změnu? A co pro ni DĚLÁŠ?

(Doporučuji své podcasty Proč chceme jedno a děláme druhé, Proč se mi lidé vysmívají pro můj sen nebo Proč Tě tolik lidí nemá rádo, když se rozhodneš být svůj)

Život Ti touto zkušeností umožnil poznat, že není tak snadné zbavit se starých zlozvyků. A to je dobře. Velikost Tvého výsledného úspěchu se nebude měřit jen tím, čeho dosáhneš, ale také počtem překážek, které bylo cestou nutné překonat. Už to, že to teď nevzdáš, znamená, že překonáš jednu překážku. Podobné to bude, kdykoli se nedáš odradit, kdykoli dokážeš najít energii pro pokračování i v malých úspěších. Třeba v tom, že jsi vůbec začal. Nebo v tom, že jsi už nějakou cestu ušel.

Sčítej tedy nejen své výhry, ale i své prohry. Na obojím rosteš.

2. Drž se na trati i drobnými zlepšeními

Lidé bohužel často zapomínají, že i malé změny v dlouhodobém horizontu nosí velké výsledky. Příklad: Nemusíš vyběhnout celé schodiště bez zastavení. I když si na každém druhém schodu odpočineš, ve výsledku stejně vyjdeš nahoru. Nebo: Hubneš? Když si 2x týdně připravíš zdravý oběd doma a nesklouzneš k rychlému řešení ve fastfoodu nebo levné restauraci, můžeš uspořit v průměru 300 kilokalorií týdně, tedy přes 30 000 kilokalorií ročně. A to už je za rok znát. Tak jako když nahradíš lžičku bílého průmyslového cukru nějakým přírodním sladidlem. Jednou je to možná zanedbatelný rozdíl. Při ročním součtu nebetyčný. Zeptej se za rok svých orgánů.

Hlavně nikdy neříkej, že na něco nemáš čas. TVÉ ZDRAVÍ je TVŮJ ČAS.

3. Nesnaž se zlepšit jenom dnešek, ale celý svůj život

Jako bychom všichni jeli na bílém cukru – rychlý nástup, rychlé uspokojení, rychlé vyčerpání a opět za další dávkou. Je skutečně hektická doba. Učí nás chtít všechno rychle, nejpozději hned. Jenže příroda, jejíž jsme součástí, takto nefunguje. Všechno, co stojí za to, roste velmi dlouho. Člověk v břiše matky, nově zasazený strom, ani sny se neplní na počkání. A má to svůj smysl. Je nutná dostatečně dlouhá prodleva mezi tím, co si přejeme, a okamžikem, kdy toho docílíme, abychom si vůbec vážili toho, čeho dosáhneme, a víc dbali o to, abychom o to nepřišli. Protože pak by nás to zase stálo to nejdražší – náš čas.

Psychologie používá pojem „jo-jo efekt“ nejen pro následek rychlých diet či liposukcí, ale všech rychlých změn, které zdánlivě spadnou z nebe a lidé si pak neumějí vážit výsledku, dostavil-li se překotně a „jenom za peníze“ – takový často nemá náležitou hodnotu, vytváří iluzi, že ho lze kdykoli zopakovat, „koupit si ho“, že není potřeba ho udržovat, pečovat o něj. Přitom v reálném životě je to naopak: S dosažením jakéhokoli cíle teprve začíná boj o jeho udržení. Mistra zdobí ne jedno vítězství, ale vítězství opakované.

Lukostřelci říkají ÚSPĚCH jednomu trefení terče a MISTROVSTVÍ pravidelnému trefování terče. Proto také pro spokojený život není důležité to, co dokážeme jen jeden den, ale co dokážeme každý den. A proto také skutečně smysluplná cesta není na jeden den, ale na celý život.

Spokojenost je zkrátka životní styl.

4. Připravuj si menší krajíce

Když jsem jako patnáctiletý začal chodit do posilovny, naučili mě tam ukusovat si ne příliš velká sousta. Nespěchat k cíli, ale růst trpělivě a pomalu. Milovat cestu. Tudíž se nestrhat.

Při práci s lidmi, kteří spěchají za svým snem, často pozoruji, jak jsou vystresovaní. Přitom prioritu mají pocity – musejí být pozitivní, jinak dlouhodobá cesta zkolabuje. Učím je spíše posunout termín dosažení snu a zmenšit tak každodenní schody, které je třeba vystoupit.

Paradoxně to lidi uklidní. Přestane je frustrovat představa, že musejí všechno zvládnout co nejdříve, optimálně hned, jinak jsou bačkory. Učím je pracovat s odsudky a posměšky okolí, soustředit se na své kroky a užívat si ona malá vítězství. Každý velký cíl zkrátka naporcuji na spoustu malých cílů, jejichž zvládnutí je hračka, nefrustruje, nestresuje, dává skvělé pocity, a tím lidé začínají mít radost z každého dne, z každého splněného minicíle. Mnohem lépe chápou, že báječnou energii jim nedává až dosažený cíl, ale už cesta, po které jdou a o které vědí, že je den za dnem posouvá blíž cíli. Díky tomu přestane záležet na její délce.

Nezáleží na tom, jak pomalu jdeš, hlavně že jdeš správným směrem.

5. Odstraň si z cesty zbytečné překážky

Toto je stěžejní část magazínu Jak funguje představivost. Rozhodnutí je totiž jenom myšlenka. Uskutečnění je čin. Myšlení tedy musíme užívat ke zjednodušení cesty k cíli, nikoli k vytváření komplikací. Ať už jde o negativní postoj okolí, nebo i překážek, jež si stavíme nevědomě sami.

Příklad: Je snadné říct „Budu jíst zdravěji“, koupit si domů tašku zeleniny, ale… Pak si stejně na ulici dát majonézový salát, „protože už je připravený“, či doma sáhnout raději po čokoládě, „protože se nám nechce zeleninu omývat, krájet, připravovat na páře – hlad máme TEĎ!“

Hlava je rozhodující bojiště našeho života. Hlavou dokonce i „jíme“. Naše mysl totiž rozhoduje, co sníme. Naše mysl vymýšlí výmluvy. Naše mysl se potýká s asociačními návyky. Tam je náš soupeř. Ne venku, ale v hlavě. Vždy je snazší pohodlně otočit uzávěrem a vypít už připravenou černou bublinkovou limonádu z ledničky, než si zdlouhavě mixovat vlastní smoothie.

V hlavě je náš soupeř. V naší pohodlnosti. Co si tedy příště připravit vlastní jídlo na druhý den už večer? Co převzít kontrolu a odpovědnost nad svým životem a rozhodnutími? Co odstranit ze svého okolí všechno, co nás svádí z cesty?

Cesta k úspěchu může být jednoduchá, ale nesmíme si ji komplikovat.

  • Chcete změnit svůj postoj ke strachům, úzkostem, slabostem, snům, vytvořit si vize, které Vás naplní, jít po cestě, která Vás bude činit spokojenějšími, dosahovat cílů, na nichž Vám opravdu záleží? Využijte magazín Jak funguje představivost. (Jste-li již členem FC KLUBU a chcete upgradovat své členství na FC PREMIUM, kontaktujte podporu mailem).

© Petr Casanova