Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Věřili jste, že vztah, který máte, bude navždy?

Věřili jste, že když stojíte před oltářem a skládáte manželský slib, už to nic nezmění?

Proč se tedy každý druhý oddaný pár dříve nebo později rozvádí? Kam zmizelo to navždy? Proč ti, kteří se bezpodmínečně milovali, se najednou bezpodmínečně nenávidí? Kde se co pokazilo?

Kde vzniká ta pochybnost, že možná nejsem v tom nejlepším vztahu, že jinde by tráva mohla být zelenější, že mi „něco schází“, ačkoli můj dojem byl, že takový den nikdy nepřijde?

I takové otázky mi posíláte do Řešidla. Každý všední den vybírám jeden Váš dotaz a odpovídám v několikaminutovém podcastu, které můžete odebírat a poslouchat na Spotify, Apple Podcasts nebo Google Podcasts. Pokud si přejete položit mi důvěrný dotaz tak, aby ho nikdo jiný neviděl a neslyšel, využijte diskrétní zónu (vstoupíte s členstvím FC Premium), nebo přijďte na některé z osobních setkání – nejbližší je 28. června v pražské Lucerně. Dnes mě zaujala tato otázka:

„Petře, poslouchám Vaše podcasty, čtu Vaši knihu Protože, moc mě baví, ale zatím jsem nikde nenašla odpověď na jedno Proč. Proč se člověk zamiluje přesto, že žije řadu let ve spokojeném a šťastném manželství? Přece, jestliže je spokojené a člověk je v něm šťastný, není možné se zamilovat do někoho jiného. Nebo ano? Je možné se zamilovat, aniž člověku něco chybí?

Co časem může chybět v každém vztahu

Ano, je to možné. Nemylte se, prosím, myšlenkou, že dlouhodobému spokojenému vztahu nic nechybí. Jedno mu časem může začít chybět, ať je sebeúžasnější.

Pokud mluvíme o skutečně dlouhodobém vztahu, pak v něm už nebývá zamilovanost. Tak se totiž označuje počáteční fáze vztahového života, ve které se teprve poznáváme, objevujeme, a především NEKRITICKY jeden druhého milujeme. Zamilovanost je do značné míry zaslepenost, v níž zveličujeme přednosti a přehlížíme nedostatky, a to jen proto, aby vůbec mohlo vzniknout citové pouto mezi dvěma odlišnými a nedokonalými bytostmi, jež ale v zamilovanosti považují jedna druhou často naopak za zcela identickou, spřízněnou a dokonalou (víc jsem o tom mluvil v nedělním živém vysílání O zamilovanosti, lásce a závislosti). Tam, kde zamilovanost ustoupí, začíná láska, a to už je jiná forma poznávání, objevování, především je o KRITICKÉM milování.

Zamilovanost je idylická mimo jiné proto, že v zamilovanosti si jeden na druhého děláme čas tehdy, když nám to plně vyhovuje, to znamená jsme spolu hlavně tehdy, když je nám dobře, když se jeden na druhého těšíme, máme na sebe náladu, nemáme starosti, chceme spolu být. Zatímco v lásce jsme spolu bez ohledu na to, jestli na sebe máme čas, chuť, energii.

Láska je více o praktické formě soužití než o romantice. Láska je už společné bydlení, společné závazky, společná odpovědnost, společné problémy, společné hádky, krize, jež musíme zvládat bok po boku. V zamilovanosti, když ztratíme náladu, řekneme: Promiň, dnes nemám svůj den, měj se hezky, zavoláme si jindy, uvidíme se jindy. Ale když máme společné úkoly, děti, jen tak nejde říct: Promiň, dnes není náš den. Jestli jsou děti nemocné, nebudu rušit, přijdu za měsíc.

V zamilovanosti člověk často zůstává na své osobní problémy sám, a až když si je vyřeší, volá partnerovi. Kdekdo uvažuje tak, že nechce druhého obtěžovat, kontaminovat vztah, nechce o něj přijít, chce, aby jim spolu bylo jen dobře. Ale v lásce spolu partneři musejí být a zůstávat právě tehdy, když jim není dobře. Právě láska je to, co jim pomáhá řešit problémy, zvládat víc, držet při sobě, i když to vůbec nemusí být pro jednoho pohodlné a příjemné. Právě tehdy, v lásce, poznáme skutečného člověka, zatímco v zamilovanosti ho nepoznáme skoro vůbec.

Problém přesycení

A tak, když dedukujete, že ve šťastném manželství člověku nic nechybí, není to pravda. Kromě jiného mu může chybět právě zamilovanost. Je krásná, ale přichází jen s novým, neokoukaným partnerem. S takovým, který je pouze „dokonalý“, protože ho vidíte jen tehdy, když Vy chcete a když chce on – jen když je načančaný, usměvavý, soustředěný, má na Vás náladu. Je to Pan Božský nebo Slečna Božská, protože „nechrápe“, „neprdí“, „nepotí se“, „nedělá chyby“. Nejsou mezi vámi žádné spory, pnutí, vždycky jste spolu jen chvilku (z dlouhodobého hlediska) a on se zvládne ovládat. Jenže láska, to je něco jiného. Láska nemá časové hranice, v lásce jste spolu pořád. A tehdy se opravdu poznáváte. Ne jen ten dočasný lesk, vůni deodorantu, co vydrží zaručeně 24 hodin, povrchní krásu, ale také všechno, co je za tím – hlavně skutečný charakter.

Jen si položte otázky:

  • Proč si ženy kupují neustále nové oblečení, i když mají oblečení plný šatník? Copak mají všechno potrhané? Ne, je láká nové. Tamto už přece vyšlo z módy, po jedné sezoně!
  • A chlapi na tom nejsou líp. Okukují například nová auta, fascinuje je ten odér novoty a nádech nepoznaného uvnitř. Stará auta nejsou nezbytně jen horší, vždyť veterány mají často mnohem vyšší cenu a jsou řemeslně zajímavější. Jenže nemají nové technologie.

A to je ten problém: Nás prostě láká nové. A pikantní je, že takřka pokaždé sníme o tom, že „tohle“ už budeme mít navěky. Nebudeme. To nové oblečení dříve či později žena zase založí s tím, že už je obnošené, a to nové auto chlap jednou zase vymění. Všechno nové je potenciální smetí. A to i proto, že vše nové se okouká a všeho, co máme příliš dlouho, se přejíme.

Dokud jsme takto nastaveni – nechat se nasytit a pak hledat nové –, pak si neuvědomujeme, jaký poklad máme v člověku, s nímž jsme spokojeni v dlouhodobém funkčním vztahu. Jenom proto, že objevíme nějaké mouchy – jako kdyby snad někdo jiný mouchy neměl, jenom proto, že postřehneme, jak stárne – jako kdyby snad někdo jiný nestárnul, jenom proto, že už je okoukaný – jako kdyby se snad někdo jiný neokoukal, jsme schopni toho člověka vyměnit.

Užitečná zkušenost

Jak píšu v knize Protože, která odpovídá na mnohá PROČ, spojená se zdánlivě nepochopitelnými chybami ve vztahu, už jsem zažil mnoho lidí, kteří na burzách, ve starožitnictvích či po aukcích kupovali zpátky za draho to, čeho se předtím neuváženě zbavili. Takže ano, je možné se kdykoli zamilovat do někoho/něčeho nového, ale taky je dobré se ponaučit, že ta zamilovanost i u nové osoby/věci časem vždycky pomine, a pak nastupuje láska, ale jen u těch, kteří jsou schopni dlouhodobý vztah budovat. Kdo není, ten žije jen střídáním krátkodobých vztahů – odchází, když zamilovanost pomine. Myslí si, že s někým jiným to bude lepší. Nebude. Ten růžový opar zamilovanosti se vždycky rozplyne. Musí. Protože člověk se přejí toho, co má.

Život je už takový. Je založen na změně. Proto po nás lidech ve všech oblastech chce, abychom překonávali své pohodlí, rozvíjeli to, co máme, jinak nám to prostě odebere. Ať už zdraví, bohatství, moudrost nebo vztah. Tedy pozor na naivní oblak zamilovanosti. Je lákavý, omamný, pokaždé má krátkodobý potenciál přebít vztah, který máme dlouhodobě. Avšak ne proto, že by vztah, který máme dlouhodobě, za to snad nestál, ale tehdy, když jsme si vztahu, který máme dlouhodobě, hlavně přestali vážit. Problém je, že s takovým vnitřním přístupem si dlouhodobě nebudeme vážit ani člověka, který nás právě teď zatáhl do toho krásného růžového oparu…

Proto si pamatujme: Láska není zamilovanost. Proto také láska není emoce, pocit, že s někým můžeme žít. Láska je naopak dřina, čin, a touto nesnadnou cestou nabyté přesvědčení, že bez té konkrétní osoby nemůžeme žít. Protože ona to prokázala. Ne slovy, ne emocemi, ale skutky.

  • Všechny mé knihy jsou k dostání zde. (Nevíte, kterou začít? Vyberte si podle toho, co právě prožíváte, v přehledném rozcestníku zde.)
  • Do diskrétní zóny pro kladení osobních dotazů vstoupíte přes program FC Premium zde. Každou středu na vybraná témata živě vysílám v soukromé skupině, do níž mají přístup členové FC Klub a FC Premium (záznam zůstává dostupný na členské stránce).
  • Chcete si promluvit z očí do očí? Poslední vstupenky na setkání v pražské Lucerně jsou k dispozici zde (jen do vyprodání).

© Petr Casanova