Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Když jsem psal svou poslední knihu, dnes již bestseller Čtyři prány štěstí, věnoval jsem se v ní všemu, co většinu lidí zbytečně obírá o štěstí – v regionu, kde by nám z celosvětového hlediska až tak moc nemělo scházet, a přece se necítíme šťastni. Proč? Copak máme málo předpokladů k tomu, abychom zrovna zde mohli být šťastní? Proč tedy chceme pořád víc, směřujeme pořád výš, lačníme po tom dokázat a vlastnit pořád víc? Proč jsme nastaveni tak, že nemáme dost?

Jedních z motorů stresu je poměřování, umocněné takzvaným pohledem nedostatku, kdy se rozhlížíme kolem sebe a vnímáme hlavně to, v čem zaostáváme. Protože se necítíme šťastní, věříme, že právě tento handicap oproti okolí představuje důvod našeho neštěstí. A tak jsme umanuti mít to, co mají druzí, potažmo aby druzí neměli to, co nemáme my. Věříme, že potom budeme konečně šťastní. Jedním z psychických projevů je závist. Té se týká i spousta Vašich dotazů, které mi zasíláte a které mají společnou jednu formulaci: „Odkud se bere závist?“

Červ v člověku

Závist je, základně řečeno, rys člověka. Rys, který říká: Tamten má to, co já nemám.

Jestliže si tuto jednoduchou definici rozebereme, pochopíme úplně všechno ohledně závisti:

Předně, tím, že je závist RYSEM člověka, je podobná toleranci, lásce nebo schopnosti soucítit. Zkrátka, vypráví příběh toho člověka, který tímto rysem nebo touto vlastnosti oplývá. Závist nemá téměř nic společného s tou osobou, vůči níž směřuje. To je také důvod, proč bychom si cizí rysy neměli nikdy brát osobně. To, že nám někdo složí kompliment, že je k nám milý nebo naopak nemilý, souvisí v první řadě s ním, a teprve potom, a to jen v menšině, s námi – s tím, jak se chováme nebo co děláme. Vysvětlím to: Netolerantní, nelaskavý a nesoucitný člověk se k nám bude chovat jinak než tolerantní, laskavý a soucitný člověk, bez ohledu na to, jací jsme. Takže když si klademe otázku, odkud se bere závist, tak především z člověka samotného

A nyní si zodpovězme, z ČEHO konkrétně se bere.

Geneze trápení

V knize Čtyři prány štěstí obsáhle vysvětluji, proč lidé fungují na principu zrcadlení. Ve zkratce: Všichni ve svém okolí vidíme hlavně „sami sebe“. Ne přímo, ale zprostředkovaně. Dám příklad:

  • Neumím italsky. Ale netrápí mě to. Protože v každodenním životě italštinu nepotřebuji, italštinu neslyším, Itala nepotkám, do Itálie nejezdím.
  • A potom najednou vidím kolegu, který italštinu ovládá. A mně to začne vadit. Ale proč?
  • Položme si otázku, CO mi vlastně vadí. To, že italsky umí? Ale to on uměl už předtím… Navíc italsky mluví miliony lidí. A mně to nikdy nevadilo. Tak čím je to?
  • Samozřejmě je to zrcadlem. Na jednu stranu mi právě ten kolega svým umem „vmetl do obličeje“, že já italsky nemluvím. Kdybych italsky uměl, je mi přece jedno, že můj kolega taky umí. Nebo že italsky umí miliony dalších lidí. Nezáviděl bych jim, protože bych neměl co závidět, když bych to uměl taky.
  • Takže závist je rys, který vypovídá o něčem, co druzí mají, zatímco já ne. A co mně vadí. A teď to důležité: Mně to vadí, protože to najednou vidím. Vidím nejen to, co někdo jiný umí, ale metodou zrcadlení vnímám, jak on to umí, ale já ne, jak já jsem ve srovnání s ním nula. Protože osobním střetem si najednou uvědomuji rozdíl mezi námi.

Psychologie tomu říká syndrom netvora. Pokud jste četli pohádku Panna a netvor, vybavíte si nešťastníka s hlavou netvora. Nešťastný byl proto, že nemohl nijak ovlivnit, jak vypadá. Chtěl, aby ho jedna panna milovala. Jenže byl netvor, a tak ho odmítala.

Představte si, že takového netvora obklopíte zrcadly. V každém z nich spatří, jaký je netvor. Co udělá jako první? Pudová reakce mu velí rozbít ta zrcadla, zakrýt je závěsem, prostě je jakkoli odstranit, protože ho ohrožují. Odstranit ten obraz, který se mu nelíbí, který útočí na jeho ego, protože VĚRNĚ říká, jaký je on. To je podstata závisti: Závistivci, který pouští jed do Vás, vadí nejen to, co dokážete nebo jací jste, ale hlavně to, co nedokáže nebo jaký není on – a také mu vadí pocit, že to neumí změnit. Chápete? Závist je slabost. A to je její největší problém.

Boj se slabostí

Závist by patrně nikdy nevznikla, kdyby člověk při nepříjemném pohledu do zrcadla řekl: „Aha, tak takový jsem já… Musím se změnit. Jestliže tamten člověk mi říká, že nejsem tak bohatý, že nejsem tak úspěšný, že nejsem tak šťastný jako on, dává mi tím najevo, že se mám změnit, zapracovat na sobě, možná mi vysílá signál, že se ho mám zeptat, jak se jím můžu inspirovat.“

Fixujme to.

Závist vzniká tam, kde se lidé neinspirují těmi, kteří jsou z jejich pohledu v něčem úspěšnější. Připadá jim lepší „rozbít to zrcadlo“, pak se cítí lépe. Ne proto, že by zmizel jejich problém, ale že tu konečně není to zrcadlo, které by jim to připomínalo.

Tedy ZATÍM tu není. Protože v realitě života v civilizaci se samozřejmě relativně za chvíli objeví nějaké další lidské zrcadlo, které nás konfrontuje s tím, co jsme sami dokázali nebo jací jsme. Takže řešení závisti „rozbíjením nepříjemných zrcadel“ není dobrá, natož dlouhodobá cesta.

A ona to dokonce sama říká! Každá slabost se projevuje špatnými pocity. Ty vytvářejí špatné myšlenky, vedou ke špatným činům a špatným výsledkům. Závist tedy, stejně jako nenávist, hněv či žárlivost, nemůže vytvářet pozitivní život. Závist je červená barva na semaforu. Říká: „Člověče, zastav se, přehodnoť, jak žiješ, vnímej, jak se cítíš. Cítíš se špatně, tak nepokračuj v tomto způsobu života nebo myšlení, něco změň.“ To je smysl každého negativního pocitu. Negativní pocit je nepříjemný, ba nesnesitelný proto, abychom v daném směru nepokračovali. A když přesto pokračujeme, sami sebe jen dál ničíme. Neničí nás zrcadla, ničíme se sami.

Ta zrcadla, stejně jako ty špatné pocity říkají: Problém je v Tobě. Musíš začít u sebe. S tímhle nejsi v pohodě. Jenže „slabost“ se závisti říká proto, že závistivý člověk je vnitřně až moc slabý na to, aby se sebou pozitivně hnul. Raději vezme kámen a rozbije zrcadlo. Jedno, druhé, třetí, každé, které mu vstoupí do cesty a ukáže mu, jak slabý vlastně je. Tak o tom vypovídá závist.

Promiň, nemůžeme mít všichni stejně

Existují společnosti, které se snažily závist vymýtit. Například zvolily rovnostářství, kde všichni lidé měli mít stejně, aby si neměli co závidět. Nepomohlo to. Lidé si dál záviděli.

Všichni lidé totiž NEMOHOU mít stejně, protože každý jsme JINÝ. Možná můžeme mít stejně majetku či žádný majetek, ale přesto se nebudeme mít stejně. Vždy totiž bude někdo ZDRAVĚJŠÍ, ŠIKOVNĚJŠÍ, VESELEJŠÍ. Někdo bude mít hromadu dětí, jinému se počít děti nemusí nikdy podařit. Někdo bude usměvavý, jiný introvert. Prostě vždycky bude důvod „závidět“, to znamená říkat: Máš něco, co já nemám. A to je v pořádku. Jiní lidé by nás měli inspirovat, motivovat SVÝMI ODLIŠNÝMI ÚSPĚCHY, abychom na sobě pracovali – abychom se cítili dobře v tom, co nás činí šťastnými, a pak nebudeme cítit negativní závist.

(Více o tom i v podcastu Jak porazit vlastní závist aneb Proč Ti úspěch druhého může pomoci.)

A pokud stojíte na PROTĚJŠÍ straně a jste naopak TERČEM něčí závisti, pamatujte si z dnešního podcastu: Závist si musíte zasloužit. Závistiví lidé Vám pravděpodobně budou házet klacky pod nohy, špinit Vás, vystrnadí Vás třeba z práce. Ale ne kvůli Vám, pouze kvůli nim. Nechtějí vidět Vaše zrcadlo, bolí je. Chtějí mít virtuální pocit, že Vám je taky špatně…

Proto, až odejdete a budete mít lepší práci než doposud, prosím, nechoďte za nimi, neukazujte se jim v krásném autě, nevěste na sociální síť svůj nový byt, nechlubte se před nimi vysněnou dovolenou. Oni Vás budou znovu ničit. Nezlobte se na ně, snažte se jim porozumět. Jestli Vás bolí to, co oni dělají Vám, umíte si představit, jak moc je bolí to, co dělají sami sobě?

  • Řešidlo je seriál mých podcastů, ve kterých každý všední den odpovídám na nejčastější otázky, jež mi posíláte. Řešidlo můžete poslouchat v aplikacích Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts, kde si můžete navíc zakliknout odběr, takže Vám neuniknou žádné nové epizody. Nebo lze poslouchat v přehrávači na této stránce, kam díly přidáváme.
  • Všechno o mých knihách najdete ZDE. Kromě podcastů dělám i pravidelná živá vysílání, středeční pro soukromou skupinu (členové FC Klub a FC Premium, členství získáte ZDE) a nedělní pro širokou veřejnost přímo na facebookové stránce FirstClass.cz (na ní jsou záznamy k možnému zpětnému zhlédnutí).

© Petr Casanova