Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Máte sny, které si toužíte splnit, a přitom se toho bojíte?

Existuje něco, co byste tolik chtěli dokázat, a přitom se zdráháte vykročit na cestu?

Rádi byste něco udělali spontánně, ale první, co Vás napadne, je: Co by tomu řeklo okolí? Copak tohle vůbec smím udělat?

Kromě článků a podcastů, které na FirstClass.cz publikuji denně, vydávám také koučovací magazín, a to každé dva měsíce (pro jeho příjem musíte mít registraci FC Premium). Jeho aktuální vydání Jak funguje představivost je zaměřeno právě na to, jak zapojit vizualizaci, intuici, jak si nejen umět nastavit správné cíle, ale také jít za nimi krůček za krůčkem…

Je to vydání proti strachu, úzkosti, stresu, které nás zbytečně svazují a činí nenaplněnými. Je o metodách i zkušenostech těch, kteří se báli úplně stejně jako my – a zvládli to.

Každý všední den na Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts odpovídám na Vaše dotazy v seriálu Řešidlo. Dnes mě zaujal následující a odpovím nejen tazatelce, ale každému, kdo má podobný problém: „Petře, ráda poslouchám Vaše podcasty, protože se mi konečně zdá, že jsem normální. Je strašné být jiná než ostatní. Tak ráda bych chodila třeba bosá po ulici, ale bojím se, co by mi lidé řekli. Jednou jsem mezi vegany řekla, že jím maso, a málem mě ukamenovali. Pak jsem zkusila být veganka a zas mě málem ukamenovali masožrouti. Proč je tak těžké být sám sebou? Jak se to naučit?“

Ve svých každodenních článcích na FirstClass.cz se tím zabývám pravidelně. Včera v článku Proč sebeláska není sobectví aneb 3 způsoby, jak být sám sobě nejlepším přítelem, dnes v článku 8 výhod samoty, na něž zapomínáme. Věnoval jsem tomu i knihu Čtyři prány štěstí.

Jeden kritik napsal, že je to nejzbytečnější i nejdůležitější kniha zároveň, neboť vysvětluje, jak být sám sebou a žít svůj život. Uvedl něco ve smyslu: „Zpočátku jsem si říkal, co je to za pitomost. Jak bych mohl být někým jiným, žít život někoho jiného, to přece nejde. Být sám sebou, žít svůj život je přece to nejsnazší, pro každého zcela automatické. A pak jsem zjistil, že ten Casanova má pravdu. Že to nejtěžší v životě je být sám sebou. Žít svůj život, mít sám sebe rád, dát sebe na první místo – to je vážně někdy to nejtěžší.“

Ralph Waldo Emerson

Kdo někdy četl Emersona, vybaví si jeho větu: „Dokázat být sám sebou ve světě, který se neustále snaží učinit Tě někým jiným, je největší úspěch v životě.“

Kdo tohoto transcendentalistu nikdy nečetl nebo to jméno ani nezná, tomu zdůrazním, že Ralph Waldo Emerson zemřel roku 1882. Tedy dávno před naší dobou. Už on ten problém ale znal. A nebyl sám. Skutečně, tohle není problém jen naší doby!

V Emersonově době žil například Oscar Wilde, který řekl nádhernou větu: „Buď sám sebou, protože všechny ostatní role jsou už zabrané.“ Wilde je dnes obecně vnímán jako vtipálek, ale kdo se více zabývá o dějiny literatury, ví, že on vůbec veselý život neměl. V roce 1895 byl uvržen do žaláře na dva roky za to, že byl gay. Jestli jste někdy byli v Paříži, na krásném hřbitově Pére-Lachaise, tam je Wilde pochovaný. Tento Ir zemřel roku 1900. Ano, pouhé tři roky po propuštění z vězení. Bylo mu 46 let. Skonal na meningitidu, zánět mozkových blan – vinou infekce, která napadá oslabený organismus. Z toho lze vyvodit, jak těžký tehdejší žalář byl. Mimochodem, nezemřel jako Oscar Wilde, ale jako Sebastian Melmoth. Změnil si křestní jméno dle svatého Šebastiána, odsouzeného k smrti za svou víru, a příjmení podle Melmotha, ducha, který se prý zjevoval věřícím a strašil je, pokud nekonvertovali k ďáblu.

Vzpomeňme si na to, až bude někdo kamenovat nás.

Oscar Wilde

Žijeme v ještě poměrně krásné době, kdy relativně smíme být odlišní, ale stále tu jsou lidé, kteří neunesou odlišnost, kteří mají svou představu o tom, jak má vypadat krásný člověk – že třeba nemá být tak tlustý jako my, nebo co má jíst správný člověk, jak má být oblečený normální člověk, kolik má vydělávat úspěšný člověk, jaké auto má mít pořádný člověk. Tím klíčovým slovem je SVOU, oni mají SVOU představu. A to je v pořádku, tak to musíme brát – jsou to JEJICH názory. Nebo, jak říká psychologie, jejich PROJEKCE.

Pamatujme si to slovo, až nám bude vadit, co si o nás druzí myslí. Vysvětlím Vám proč.

Promítání do člověka

Projekce znamená promítání.

Jako bychom byli promítací plátno a mozek druhých lidí projektor.

Co oni vidí na našem plátně, není problém plátna, ale projektoru. Z toho plyne, že bychom neměli brát tomu projektoru jeho představu o tom, jak má vypadat normální realita, je to totiž jeho svět. A také si, jako plátno, neberme osobně to, co si do nás kdo promítá.

Copak plátno může za to, jaký film se na něm promítá? Jestliže se promítá ubohý film, je snad ubohé to plátno? Ne, ten film je ubohý. A divák, když vidí odpudivý obraz, neběží k plátnu, aby mu vyčinil, vzteky ho roztrhl, nebo neběží ke své televizi a nerozbíjí ji, protože ví, že tím nezničí ten příběh – ten je v tom vysílači, ne v tom přijímači.

Pokud nemáte můj magazín Jak funguje představivost nebo knihu Čtyři prány štěstí, tudíž se ptáte, jak to vlastně udělat, abyste byli sami sebou, dám Vám jeden tip. Metodu opaku:

  • Zkuste být hned teď někým jiným. Takovým, abyste se zavděčili všem a měli po starostech, co špatného si o Vás asi jiní lidé myslí. Jinak řečeno: Dělejte něco, aby Vás úplně všichni respektovali. Zkoušejte to třeba týden. Měsíc. Nebo rok.
  • Nedokážete to. Zjistíte totiž, že lidé, kteří Vám chtějí nadávat, Vám budou nadávat, ať se budete snažit být sví, anebo se budete snažit být někdo jiný. Tito lidé si důvod k pomlouvání vždy najdou.
  • A ten důvod je v jejich hlavě, v jejich promítačce. Nechápou, že ta promítačka jim říká, jací mají být oni, ne my. Ale právě proto, že ti lidé neumějí být sami sebou – tedy že se jim nedaří mít sebe na prvním místě – právě proto mají na prvním místě svého zájmu všechny kolem sebe. Neřeší svůj život, svou životní cestu, snaží se po svém zařídit okolí, místo aby po svém zařídili svůj vlastní život, svou vlastní cestu. 

A proto:

Smiřme se s tím, že ať budeme žít jakkoli, vždy nás někdo nebude mít rád.

Ale to nevadí. My tu nejsme proto, aby náš život měli všichni rádi.

My tu jsme proto, abychom náš život měli rádi především my sami.

Pamatujme si: Ti, kdo nás chtějí odsoudit, nás vždycky odsoudí, ať uděláme cokoli. Ať se budete chovat převážně podle sebe, nebo převážně podle druhých. Odsoudí nás vždycky.

Já jsem pokaždé vděčný, když mě lidé odsuzují za to první – když se chovám podle sebe. Tehdy jsem opravdu šťastný. Protože je hrozné být za toho špatného, a ještě žít cizí život.

Doporučuji:

Pokud máte problém, který mi chcete svěřit ústně a z očí do očí, využijte osobní setkání v pražské Lucerně. Zbývající vstupenky (do vyprodání) jsou zde.

Další moje podcasty můžete pravidelně poslouchat zde.

© Petr Casanova