Je to přesně třicet let, co jsem byl touto dobou na letním táboře.

Šli jsme na výlet podél řeky. Když jsme vystoupali na vysoký sráz, zeptal jsem se: „Kdybych teď uklouzl a spadl do řeky, myslíte, že bych se utopil?“

Vedoucí Karel Prášek se usmál: „Ještě žádný člověk se neutopil proto, že se svezl pod hladinu. Každý se utopil jen proto, že pod tou hladinou zůstal příliš dlouho.“

Když jsem psal publikaci Jak funguje představivost, zaměřenou na práci s vlastním myšlením a soustředěním, vzpomněl jsem si na tu větu. Mnohokrát totiž ničilo mé soustředění to, že jsem v minulosti udělal chybu a už ji neuměl vzít zpátky. Tehdy jsem si uvědomil, jak hlubokou pravdu měl François de La Rochefoucauld, když už v 17. století napsal: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, se už nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“

Je tak lehké v sekundě přijít o vnitřní vyrovnanost, začít se nenávidět, rezignovat na sebelásku. A tak těžké to všechno vrátit zpátky. A přece to jde. Na tento víkend, když budete mít čas pro sebe a třeba jej strávíte také v přírodě, mám pro Vás malý námět. Jestliže v Jak funguje představivost píšu, že základním úkolem mysli je postarat se o ten nejdůležitější vztah, který v životě máme, vztah k vlastnímu Já, pokusme se zkusit sami se sebou komunikovat. Že nevíte, jak se to dělá?

Vyzkoušejte následujících 7 slibů. Před zrcadlem. Mluvte k sobě, přímo do očí. A pamatujte, že nestačí jen ty věty opakovat, hlavně si uvědomovat jejich význam. Nejlépe každý den. Máte na sebe každý den alespoň pár minut času? Pokud ano, prosím, opakujte po mně: Slibuji, že…

1. „Nebudu minulost používat proti sobě“

Všechny neúspěchy, slabosti, lítosti či chyby Tě buď učí, pokud jsi ochoten se učit, nebo zraňují, pokud nejsi ochoten se učit.

Tak je raději nech, ať Tě poučují klidně denně. Jestli lituješ jakýchkoli rozhodnutí z minulosti, tak s tím přestaň, nebuď na sebe tak tvrdý.

Tehdy jsi dělal to nejlepší, co jsi ve své době uměl, se znalostmi a zkušenostmi, které jsi ve své době měl. Byla to rozhodnutí učiněná s mladší myslí. Jistě, kdybys stejná rozhodnutí dělal dnes, rozhodl by ses jinak. Protože čas a zkušenosti Ti umožňují zrát a růst.

Zpětně si vždycky připadáš jako nezralý a malý. A je to dobře. Ukazuje to, jak moc jsi od té doby vyrostl a že ses naučil přijímat lepší rozhodnutí. Pro sebe i ty, na kterých Ti záleží.

Proto děkuj minulosti, že Tě naučila rozhodovat se jinak.

2. „Nezřeknu se odpovědnosti za svůj život“

Z neúspěchů obviňuješ své rodiče, učitele, systém, vládu…, ale nikdy ne sebe. Jako by to nikdy, NIKDY nebyla Tvoje chyba. A to je ta největší chyba, kterou v životě děláš. Naštěstí to je TVOJE chyba.

Naštěstí proto, že ji můžeš kdykoli přestat dělat. Jen co se rozhodneš ji opustit a pohnout se z místa.

Ty jsi jediný člověk, který to může udělat.

Jak? Přestaň obviňovat druhé a přestaň obviňovat sebe. Kdykoli přestaneš plýtvat negativními slovy, zbude místo pro ta pozitivní. Pozitivní slova jsou vždy krok kupředu. Protože jsou vázána na pozitivní myšlenky. A pozitivní myšlenky vedou k pozitivním činům.

To je důvod, proč ty členy diskrétní zóny, kteří stojí o individuální setkání a povídání se mnou, rád vodím na pražské Staré Město – k jednomu chrámu s okny z barevného skla. Dokud svítí slunce, ta okna odrážejí třpyt a lesk. A když padne tma, tak jako padne občas v našem životě, ten kostel hraje barvami dál. Udržuje si svou krásu tím, že rozsvítí světlo uvnitř. Jeho vitrážová skla jsou pak ještě nádhernější. Inspiruj se tím.

3. „Budu opouštět ty vztahy, které mi působí utrpení“

Právě teď poznáváš své okolí. Posmívá se Tvé chybě? Opouští Tě? Přestává Tě podporovat? Zavrhuje Tě?

Něco Ti povím: Jsou dvě skupiny lidí. Jedni poznají to nejlepší z Tebe, a přesto odejdou. Ti druzí poznají to nejhorší z Tebe, a přece zůstanou. Protože vědí, že všichni jsme lidé a cestou životem prorůstáme chybami a zkušenostmi.

Ne všechny vztahy, které odmalička buduješ, vydrží celý život. Nicméně zkušenosti, které Ti ty vztahy přinesou, ano – celý život vydrží.

Nejhorší je zjistit, že trávíš příliš času s někým, kdo už do Tvého života dávno nepatří. Ale ani toho nelituj. Tohle je jeden ze způsobů, jak to zjistit. Proto nikdy nepochybuj, že všichni jsme přesně tam, kde jsme dnes potřebovali být, a poznáváme to, co je právě třeba poznat.

4. „Nedovolím žádné situaci, aby mi dlouhodobě kradla úsměv“

Bez ohledu na to, jak těžké časy prožíváš, vždycky si můžeš dát pauzu a připomenout si, co je pro Tebe dlouhodobě důležité, tedy co jsou Tvoje skutečné hodnoty. Takové chvíle Ti dovolí znovu naplno procítit život, kdykoli chceš.

Můžeš být v prostředí, které Ti dělá dobře, s blízkými, přáteli. Je to obvykle jediné místo na světě, kde jsi imunní vůči svému trápení. Tam dobíjíš baterky. Tam zjišťuješ, že nic není tak nádherné a posilující jako uvolněný úsměv – úsměv, který se zrodil přes slzy.

Ve skutečnosti nikdo není dlouhodobě šťastný, když jde všechno hladce, ale naopak když to bolí a svoje štěstí si vybojuje, vydře, zaslouží.

Proto v jakkoli těžké situaci vytrvej. Ty nejtěžší situace vytvářejí nejsilnější lidi.

5. „Budu si vážit života, který mám“

Všimni si, že příliš mnoho lidí přeceňuje to, co nemají, a podceňuje to, co mají. Ty se zaměř na to, co můžeš pro sebe udělat dnes, ne na to, co jsi mohl nebo měl udělat včera.

Život je spravedlivý do té míry, že za všechno, co jsi kdy ztratil, jsi něco jiného získal. Proto nepočítej pořád jen starosti a ztráty, ale také radosti a zisky.

Být pozitivní nestojí nic a změní to život k nepoznání. Už tím, že si uvědomíš, že své myšlenky můžeš stoprocentně kontrolovat. Stačí si vážit života, který máš.

6. „Budu pracovat na lepší verzi svého Já“

Všechno, co v životě stojí za to udělat, stojí za to udělat správně. Práce na sobě nikdy není ztrátou.

Všechno, co dokážeš, nikdy neposuzuj prostým pohledem na to, kde jsi právě nyní – v tomto okamžiku a místě –, nýbrž měřením vzdálenosti, kterou jsi ušel od začátku cesty. To je Tvé zdokonalení, Tvůj růst. Je o vytrvalosti a dělání pokroků. Tedy o každém kroku, který jsi udělal, nebo zkušenosti, kterou jsi nabyl, den za dnem, celý Tvůj dosavadní život.

7. „Přijmu všechny změny, které přede mě život staví, s tím, že je asi potřebuji zažít“

To, že zápolíš se životem, neznamená, že prohráváš. Každý velký úspěch vyžaduje nějakou míru sebepřekonávání a námahy, aby ses dostal na lepší místo. Tou cestou výš získáváš sílu a moudrost, jaké jsi do té doby neměl.

Životní růst je o pohybu. O nepřetržité změně. O střídání. Něco držíš, pak to pustíš. Kdy to máš udělat, i to se učíš vycítit. Ta znamení, svou intuici, ne vždy snadno a rád přijímáš. Těžko se smiřuješ s tím, že některé vztahy, práce, prostředí, v jakých žiješ, mají prostě své doby trvanlivosti. Vše kolem nás je jako jídlo v ledničce. Jen proto, že to stálo spoustu peněz, se neradi smiřujeme s tím, že to musíme vyhodit – i když je to již prošlé. Proto tak často nadále trváme na tom, co už evidentně nefunguje, v pouhé obavě, že si nebudeme schopni zvyknout na nezbytnou změnu.

Můžeš být v klidu. Bolest, frustraci a lítost bys cítil i tehdy, kdybys na špatném místě zůstal. Ba dokonce časem by ta bolest, frustrace a lítost byly stále větší.

Proto se neboj změn, které potřebuješ. I příroda každý rok shazuje listy a později znovu otevírá své květy. A člověk je součástí přírody. Součástí změny. Tak se změň už teď. Buď svým nejlepším přítelem – ne přesto, co jsi zkazil, ale právě proto.

  • Máte problémy se sebevědomím? Využijte můj koučovací magazín FC. Vychází každé dva měsíce a jeho odběratelé (členství FC PREMIUM) mají další výhody: přístup do soukromé skupiny, ve které společně řešíme konkrétní problémy, přístup k mým soukromým živým vysíláním, ve kterých odpovídám na osobní dotazy členů FC PREMIUM. Více o členství ZDE.
  • Starší vydání koučovacího magazínu můžete jednotlivě koupit ZDE. Všechna jsou k dispozici jen do vyprodání zásob. Nedotiskujeme. Členové FC PREMIUM získají automatický přístup ke kompletnímu digitálnímu archivu všech vydání magazínu FC za celých 10 let existence.

© Petr Casanova