To osudové ráno jeho milovaná manželka odcházela do nemocnice na banální operaci.

Jenže ta se zadrhla. Žena od té chvíle neopustila lůžko.

Jeden a půl roku, kdy na něm bojovala o život, trávil ROMAN CHOMÁT u ní.

Netušil, že současně, o kus dál, přichází ještě o něco – o firmu, kterou roky budoval.

A už vůbec nečekal, že že mu ji v nejtěžší chvíli začali tunelovat kamarádi, kterým zcela věřil.

Říkáte si někdy, proč lidé, kteří se k druhým chovají dobře, dokonce tak dobře, že jim dávají práci a obživu, na oplátku musejí dostat zradu? Ptáte se po nějaké spravedlnosti? Můj tradiční páteční příběh jednoho člověka je pozoruhodný tím, že ukazuje, jak funguje životní karma.

(Četli jste už Životní příběh Coco Chanel aneb Kde vzít sebevědomí, když ve Vás nikdo nevěří?)

Část 1: Spoléhám na vás…

Ve své knize o karmě v mezilidských vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem popisuji, proč se nám dějí takzvané karmické události, které ovlivňují náš život i náš charakter, proč potkáváme konkrétní lidi a jaké zkušenosti si z konkrétních situací máme vzít. Také v knize vysvětluji, že karma není nadpřirozeno, ale logický sled příčin a následků. I Romanův příběh to ukazuje.

„Podnikal jsem. Odpovídal jsem za stovky zaměstnanců. A do toho najednou tento problém. Potřeboval jsem tedy současně řešit provozní věci, ale také být u své umírající ženy. Musel jsem hledat způsob, jak to zvládnout. Můj týden vypadal tak, že jsem pokaždé brzy ráno odjel do firmy, kde mi asistentka nachystala vše potřebné k podpisu či projednání, a po obědě jsem už spěchal do vinohradské nemocnice. Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení jsem se potkal postupně se všemi našimi čtyřmi dětmi, společně jsme se tam za maminku modlili.“

Nepomohlo to.

Pocit nejtěžší životní etapy umocnil v jeden den podivný telefonát do nemocnice. V Romanově sluchátku se zástupce jedné nadnárodní firmy zničehonic zeptal: „Vy krachujete?“ Ta otázka by byla k smíchu. Romanovo podnikání mělo miliardový obrat a stále rostlo.

Ale Roman se nesmál. Snažil se představit si, co se vlastně děje. Snažil se představit si, jak jiní lidé mohou přemýšlet a jeho by nikdy nenapadlo. Dnes za tu zkušenost děkuje. Naučila ho, že v nejtěžších životních chvílích poznáte pravou tvář lidí, o nichž jste si možná mysleli, že ji už znáte. Protože příležitost dělá zloděje. A Roman svým kamarádům příležitost dal – příležitost, aby v době, kdy ztratil plnou kontrolu nad děním ve firmě, ukázali, co jsou zač.

„Zatímco jsem každé odpoledne po celé dlouhé měsíce seděl u své ženy v nemocnici, manažeři mé společnosti začali, řekl bych, odstřeďovat činnosti.“ Odstřeďovat? Přesněji tunelovat.

  • Jeden z Romanových manažerů zavolal do velké firmy, jež měla s Romanem sjednané výhradní zastoupení pro střední Evropu. Řekl: „Pan Chomát krachuje. Ale mám nápad. Udělejme spolu dohodu. Já si založím vlastní firmu a převezmu Chomátovy smlouvy.“
  • Další manažer využil Romanovy nepřítomnosti, aby nepozorovaně odprodal sám sobě výrobní stroje za zlomek pořizovací hodnoty. Tím vytvořil základ své nové firmy.
  • Třetí poradil velkému odběrateli, aby u Romanovy společnosti objednal zboží za miliony korun. „Ale nemusíte ho platit,“ dodal. „Chomát stejně krachuje.“ Z takto vyvedeného zboží poté naplnil police svého vlastního obchůdku, aniž by ho to stálo jedinou korunu.
  • Romanovi neměli zbýt ani zaměstnanci. Čtvrtý manažer před ně jeden den předstoupil a přesvědčoval je, že s Romanovou firmou to vypadá zle a ať všichni přejdou do jeho…

Je Vám z těch příkladů špatně? Nadechněte se. Karmické události bývají ještě horší. V případě Romana Chomáta byly zesílené tím, že všechno to byli Romanovi „kamarádi„.

Část 2: Zrada může přijít jedině od „přítele“

Říkal to už Napoleon Bonaparte: „Zradit Vás může jen ten, komu zcela důvěřujete. To nepřítel nikdy není. Vždy to je někdo blízký. Tomu zcela důvěřujeme. A to je na zradě nejbolestnější.“

„Těžko jsem si to mohl vyčítat. Když jsem ve své firmě potřeboval obsadit pozice ředitelů, tak jsem přirozeně uvažoval o lidech, kterým mohu lidsky důvěřovat. Napadlo mě vsadit na lidi, k nimž jsem měl blízký osobní vztah. Od nich bych zradu nikdy neočekával. Byli to přátelé, které jsem znal ze sportu a jiných mimopracovních aktivit. Lidé, kteří si ty pozice NEZASLOUŽILI.“

Nezasloužili. To slovo je důležité. Vyjadřuje, že obsadil vysoké posty lidmi, kteří by na ně jinak neměli. Jen díky kamarádství se ocitli v nebi. A dostali závrať – jako ten, kdo žil vždy u země a najednou ho vysadíte na vrchol žebříku. Problém je, když místo vděku a pokory si takoví lidé naopak začnou myslet, že tak vysoko jsou právem. Pak totiž přecení své schopnosti. Uvěří, že možná mají schopnosti, pro které by ty pozice zvládli i bez kamarádství. Uvěří, že by stejné pozice zvládli i v jiné firmě. Uvěří, že se podnikatelsky mohou osamostatnit. A to se stalo zde. „Kamarádi“ využili příležitosti – nejtěžší fáze Romanova života – a rozhodli se mu firmu vzít.

Jenže nepočítali s karmou. Jak ji Roman uvedl do chodu? A k čemu nakonec vedla? Ukažme si:

Část 3: Nikdy neoplácej zlo, soustřeď se na dobro

Co byste v této chvíli v situaci Romana Chomáta dělali?

Vypěnili byste vztekem? Špinili byste se s těmi, kdo Vás podrazili v nejhorší chvíli? Mstili byste se jim? Šli byste si to vyřídit „ručně a stručně“, nebo prostřednictvím právníků a soudů?

Zamyslete se, prosím.

Roman Chomát totiž nic z uvedeného neudělal. Zvolil moudrost a klid. Nechal konat karmu.

Že v ni nevěříte? Karma je obecný vesmírný zákon příčin a následků. V knize Cítit rozumem, myslet srdcem ji popisuji třeba rčením: Co zasejeme, to sklidíme. Jinak řečeno: Není možné zasadit bramboru a čekat, že vyroste růže.

Roman by možná jednal prudce, ale měl štěstí, že se „náhodou“ v té době dostal k pozitivnímu myšlení a poznal, co dokáže. „Zvláštní náhodou jsem jednou navštívil seminář Silvovy metody. Na dece, položené na zem, rozbili sklo a vyzvali mě, abych se zul a po střepech přešel. Byli tam i jiní vyděšení lidé, a všichni jsme užasle viděli, co dokáže vnitřní přesvědčení, že se nezraníme. Všichni jsme po tom skle chodili bosí a neměli jsme ani ránu. Tehdy jsem pochopil to poselství v Bibli, které říká: Tluč na bránu, bude Ti otevřeno. Pros, budeš vyslyšen.“ 

Roman nikdy sám sebe netrestal za chyby druhých. Když ho oklamali jeho manažeři, nedal se svést k tomu, aby veškerou energii vložil do zášti. Pochopil, že by nejvíce poškodil sebe. Přemýšlel takto: Co dobrého bych měl z pomsty?

V koučovacím magazínu Jak funguje představivost, kde učím čtenáře zvládat kritické situace života, zdůrazňuji, že negativní myšlenky nemohou vytvořit pozitivní život. Vedou totiž jen k negativním činům (například pomstě), přinášejícím negativní výsledky (odvetu), zhoršujícím negativní pocity (touha oplatit ještě hůř), tudíž k zahořknutí a negativnímu sebezacyklení ve zklamání, sebesžírání, utrpení. A to Roman nechtěl. „Přiznám, že první dny po tom šoku jsem byl na dně. Byl to stav stoprocentní apatie. Přes všechnu otupělost jsem ale stále byl schopen vnímat své tělo, jeho signály, emoce. Cítil jsem, co mi škodí, protože mě to vnitřně bolelo. Byly to všechny myšlenky na firmu a ty, kdo mě zradili. Tělo mi dalo znamení, že tudy nevede dobrá cesta. A tak jsem se rozhodl firmy a těch lidí navždy zbavit. Firmu prodat a odříznout tak sebe od zdroje negativních emocí.“

Společnost prodal. Vlastně ne celou. Ponechal si jednu malou dílničku. Svou srdcovku. „Moji předkové, truhláři a čalouníci, pocházeli z Francie. Před víc než sto lety hledali nové zákazníky východně od své vlasti. Tak se dostali na Moravu, kde je stihla světová válka. Pamatuji si, jak můj dědeček vyráběl a čalounil postele. Spíše z nostalgie jsem v rámci své společnosti zavedl také ruční výrobu postelí a matrací. Nebylo to o výdělku, jen o krásných vzpomínkách, a dobré energii. Ta dílna nebyla ekonomicky významná, ale dělali v ní úžasní lidé – ti, které práce baví. A je příznačné, že právě ředitel téhle ,továrničky na hezké emoce‘ mě jako jediný nezradil.“

Měsíční obrat té dílny byl ve srovnání s miliardovou společností legrační – čtyři až pět milionů korun. Dnes je z té dílny gigant. A není to náhoda, ale karma. Romanovi se vrátilo to, co dal.

Pojďme k rozhodující části:

Část 4: Nevyzpytatelné, a přece logické cesty karmy

V popředí Roman Chomát s manželkou Evou na slavnostní premiéře jedné ze svých slavných ručně vyráběných postelí.

„Když jsem se zbavil společnosti, vycítil jsem, že přijde těžké období postupného vyrovnávání se s tak rozsáhlou zradou nejbližších lidí. A že budu potřebovat někoho, na koho se mohu opravdu spolehnout – kdo to už někdy prokázal. A tehdy se začaly dít věci, za které jsem vděčný. Špatná zkušenost s lidmi mi totiž otevřela oči a například jsem viděl, jaký poklad mám v přehlíženém, ale loajálním řediteli, kterému jsem nevěnoval takovou pozornost, a přitom on mě nikdy nezklamal. Toho doplnili moji synové, kteří ukončili vysokou školu, v mé dílně začali pracovat a získávat první manažerské zkušenosti. Důsledně dbali mých životních rad, aby se vždy nechali vést svou poctivostí a lidskou stránkou, protože TO SE JIM VRÁTÍ.

Ušklíbli jste se při čtení posledních slov?

Chtěli byste utrousit, co je to za nesmysl, když Romanovi se doposud vrátilo jen to zlé?

Jenže, karma je jako kniha. Nemá jen jednu kapitolu. A všechny zpětně mají svůj smysl.

„Dlouho jsem se vnitřně čistil z té hrozné zkušenosti. Hledal jsem důvěru k cizím lidem. Spíše jsem se uzavřel před okolím. Skrz tu ochrannou ulitu pronikli jen lidé, kteří prokazovali, že jim na mně záleží. Nejtěžší chvíle jsou na to ideální, v nich vždy najdete upřímné přátele.

Tak poznal i Evu, dnes svou druhou manželku, která pomáhala jeho proměně.

„Hlavní bylo, že jsem zbytečně neztrácel energii, čas a své zdraví negativitou. Díky tomu jsem kompletně změnil prostředí, lidi, myšlenky. Postupně jsem se pročistil. Nerýpal jsem se v tom, proč se mi stalo všechno zlé, vnitřně jsem věřil, že odpověď od života přijde. A přišla. Díky času, který si dopřejeme, můžeme pochopit když ne všechny, tak alespoň některé souvislosti.“

Proces působení karmy se projevil nejprve zvenčí. Zkázou Romanových zrádců. Karma spočívá v tom, že si ji ve skutečnosti předurčili sami svými činy. Ostatně, sledujte:

  • Ten „kamarád“, který Romanovy zaměstnance zlákal do své firmy, o ty zaměstnance následně přišel. Zjistil, že když se mu VYPLATILO PODVÉST Romana, mohlo by se mu vyplatit podvádět i zaměstnance. A tak je šidil na mzdách. Karma byla rychlá: Lidé s ním už nechtěli zůstat.
  • Ten „kamarád“, který Romanovi přes vnějšího odběratele vytuneloval zboží za miliony korun, ho poté prodal, tedy zpeněžil. Následně nakoupil hromadu cukru. A řekl si: Když jsem úspěšně ošidil Romana, dokážu ošidit i stát. A tak cukr neproclil. Jednoho dne pak přijeli celníci. Zabavili mu všechno, co de facto Romanovi vzal.
  • Další „kamarád“, jenž podrazil Romana, pak potřeboval do své vlastní firmy společníka. Intuitivně si vybral někoho blízkého – komu podrazy nejsou cizí. Našel takovou osobu. Svého vlastního bratra. Ten ho pak okradl. Inu, proč by ho neokradl, když mu podrazy nevadily?

Vidíte, že karma není nic nadpřirozeného. Je to mechanismus příčin a následků. Všem dříve či později dává to, co vysíláme. A dala to i Romanu Chomátovi.

„První benefit je ten, že se mi úžasně ulevilo, co se týče okolí. Vlastně musím poděkovat všem, kteří mě zradili. Zbavili mě totiž falešných přátel, na něž nebylo spolehnutí, a alespoň mohu být obklopen lepšími lidmi. Zrádcům jsem odpustil. Vždyť mi dopomohli k mnohem lepšímu životu,“ usmívá se. Na den prvního úsměvu si přesně vzpomíná: „To ráno jsem se probudil a měl jsem náhle zase šílenou chuť do života, do práce. Věřím, že se to stalo proto, že jsem se odpoutal od špatných lidí, pročistil fyzicky i mentálně, začal jsem znovu myslet pozitivně. A hlavně že jsem se nemstil. Dobrým k sobě vždy přitáhneme dobré, kdežto zlé myšlenky nás od dobra oddalují. Trvá to nějaký čas, ale tím spíš nemá význam se připravovat o vzácné dny tím zlým. Je to jako s domovem. Když ho chceme mít čistý, vyplatí se ho zgruntu uklidit, všechno špatné vyhodit, a ne to z popelnice nosit pořád zpět.“ To ráno se vrhl do podnikání jako nikdy předtím. Dílnička se stala úspěšnou firmou. Romanovy ručně vyráběné postele a matrace začaly směřovat po celé Evropě, dokonce až do Austrálie, dobyly Čínu. Ano, je bohatý. Ale hlavně je šťastný. Věnuje se práci, která souvisí s jeho kořeny a naplňuje ho. S Evou má dnes další dvě děti a kolem sebe už jen ty přátele, o nichž ví, že ho v nejtěžších chvílích nezradí – už se totiž přesvědčil o tom, že při něm stojí právě tehdy, v nejtěžších chvílích. Proto za ně dnes s odstupem času děkuje.

Když Roman Chomát nedávno potkal „náhodou“ na ulici jednoho ze svých dávných „zrádců“, s úsměvem ho pozdravil. Oba už dobře věděli, že vesmír má své zákony a nikdo jim neunikne.

Ať v sobě vytváříme zlo, nebo dobro, on nám to, či ono časem dopřeje plnými hrstmi.

Ať toho máme v sobě ještě víc.

Doporučené čtení:

  • Knihu o karmě ve vztazích Cítit rozumem, myslet srdcem získáte ZDE
  • Přístup ke koučovacímu magazínu získáte přes program FC Premium ZDE

©Petr Casanova