Zavřeš oči, a v té chvíli to víš. Je to nejkrásnější člověk, jakého kdy Tvoje mysl neviděla. Protože ho najednou soudíš srdcem, duší, emocemi.

Opravdu existuje něco jako naše druhá polovina?

Pokud ano, kde je? Proč ji nemůžeme potkat?

Nebo jsme ji už potkali a přehlédli?

Nebo je právě nyní někde kolem nás a my ji nevidíme, protože nevíme, podle čeho ji identifikovat?

A pokud něco jako spřízněná duše neexistuje, proč někteří lidé říkají, že ji nalezli? Proč se zdají být tak šťastní?

Co děláme špatně, když se propadáme do bahna pocitů, že naše soulmate snad ani není?

I s ohledem na nedělní živé vysílání Jak změnit člověka, na kterém nám záleží mě zasypáváte dotazy, zda opravdu ten, koho jste potkali a s kým procházíte těžkým údobím, je, či není ten pravý. Zda jen nepřehrabujete kamení, a přitom přehlížíte diamant, zda se zbytečně nepachtíte po hledání dokonalosti, zda nejste až příliš zamilováni do své představy, která se rozchází s realitou, zda není lepší přijmout partnera takového, jaký je, a snažit se s ním rozvíjet vztah, ačkoli není vůbec ideální.

Čtrnáct dní před naším velkým setkáním v pražské Lucerně jsem se rozhodl věnovat tématu spřízněných duší dnešní klubový článek. Zodpovím historii tohoto pojmu, legendu, která se ke spřízněným duším váže, i hlavní chybu, kterou děláme při vnímání spřízněných duší. Zejména však poukážu na sedm charakteristických znaků, podle kterých lze soulmate poznat.

Pojďme krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde