Pátky rád věnuji vzpomínkám na zajímavé lidi, kteří třeba již nežijí, ale jejich myšlenky nás dál inspirují. Taková byla například Coco Chanel a její námět, kde vzít sebevědomí, když ve Vás nikdo nevěří. Dnes připomenu JIŘÍHO VOSKOVCE a jeho způsob myšlení, když stojíme proti překážkám, které nám brání v dosažení toho, co si přejeme. Právě tomuto tématu se věnuji v celém magazínu Jak funguje představivost, zaměřeném na vizualizaci, intuici, sny, sebenaplňující předpovědi i metody, které pomáhají to, co nosíme v hlavě, uskutečnit.

Magazín Jak funguje představivost můžete získat ZDE.

Nejprve alespoň pár záchytných bodů z jeho života:

Devatenáctého června by mu bylo 115 let. Janu Werichovi říkal „mé druhé Já“, spolu vymysleli dva klauny s černo-bílým líčením, oslovování se „pane kolego“ a zkratku V+W, kde byl Jiří Voskovec tím křehčím, zodpovědnějším a poetičtějším. Byla radost poslouchat jeho slova, třeba jak libozvučně popisoval vznik kultovní hry Osvobozeného divadla: „Jednoho večera byla zakoupena u pana Nepraše v menší obci jihovýchodních Čech láhev rumu za 24 Kčs. Téhož večera obsah láhve byl smíchán s horkou vodou, oslazen, přidáno citronové šťávy a získaná kapalina vypita. Na dně prázdné lahve ležela Vest Pocket Revue.“

Protože v choulostivých třicátých letech od nezávazného a recesistického humoru přešli k politické satiře, hlavně protifašistické, byli už před začátkem druhé světové války na black listu nacistů a museli spolu uprchnout. Amerika Voskovce a Wericha učila jinak přistupovat k zesměšňování nepřátel. Například když si vzali na mušku Hitlerova ministra propagandy, který měl kulhavou chůzi. Ten měl totiž od dětství pokřivenou pravou nohu, nosil kovovou podpěru a speciální botu. Voskovec s Werichem pak ve svém rozhlasovém vysílání do vlasti prohlásili: „Lež má krátké nohy, Goebbels jednu ještě kratší.“ Američané je požádali, ať už takové příměry nepoužívají. Ať napadají činy člověka, nikdy ne jeho vzhled nebo handicap.

Oba v Americe zvážněli. Voskovec, který se za mořem rozhodl zůstat, dokonce plně opustil komické role a stal se uznávaným charakterním hercem (slavný film Dvanáct rozhněvaných mužů). Naučil se tak dobře anglicky, že v divadle dokázal hrát Shakespearea v originále, a to hlavní role o tisících slovech. Pohřben je společně s Werichem na pražských Olšanech.

Deset námětů k zamyšlení

Zatímco řada lidí si herce vybaví v souvislosti s jejich rolemi, já pouze v souvislosti s jejich myšlením. Zajímají mě jako lidé – jejich srdce. Tak to bylo například s Janem Třískou a 30 myšlenkami, jak žít šťastný život nebo s Květou Fialovou a 20 návrhy, jak po ráně žít dál.

Dnes tedy s dovolením vyberu deset, pro mě nejdůležitějších, myšlenek Jiřího Voskovce o tom, proč nevzdat své sny a jak přemýšlet, když sami v ně přestáváme věřit.

  1. „Všiml jsem si, že lidé často viní okolnosti z toho, kde se právě v životě nacházejí. Já ale nevěřím na okolnosti. Věřím na to, že když se člověk chce vymlouvat, vždy objeví důvod, proč něco nemůže dokázat. VYTVOŘÍ si svou ,OKOLNOST‘, která ho oslabí. Přitom to stejně funguje opačně. Když začnete hledat tu ,okolnost‘, která Vám má pomoci, objeví se. Vy si ji vytvoříte.“
  2. „Jakýkoli krok v životě mi rozmlouvali lidé, kteří sami sebe označovali v dané věci za odborníky. Vnucovali mi, CO podle nich nedokážu a PROČ. Díky těmto lidem jsem věděl, CO mám dokázat a PROČ.“
  3. „Z překážek se nehroutím, je v nich zárodek radosti. Čím větší překážka, tím lepší nakonec pocit z jejího překonání.“
  4. „Neoplácím, když mě lidé napadají. Snažím se i na zlá slova odpovídat úsměvem a nadhledem. Proč? Když ukážete nepříteli, že napadáním Vaší osoby získá jen málo zadostiučinění nebo žádné, vezme mu to motivaci.“
  5. „V mém životě bylo mnoho chvil, kdy jsem stál před důležitým rozhodnutím. Cítil jsem, jak je riskantní a svým způsobem děsivé. Ale také jak je v zárodku krásné. Každé těžké rozhodnutí stojí na začátku možného velkého úspěchu, tím většího, čím víc jsme se na začátku báli. Proto mě v takové chvíli láká ta krása. A svádí mě to rozhodnout se pro pokus. Udělat snad i nemožné, abych poznal to krásné.“
  6. „Kdo uhýbá před těžkostmi, ten většinou jen neví, jak je zvládnout. Kdyby to totiž věděl, neuhýbal by. Já to také mnohdy nevím. Ale co vím, je to, že bez překonání těžkostí, bez nalezení cesty skrz, nepřijdou lepší dny.“
  7. „V Americe jsem v každé chvíli cítil, že jsem na limitu. Vše další, co přicházelo, bylo to, co jsem nikdy předtím nezvládl. V každé chvíli jsem tak byl na vrcholu i vlastně na začátku. To mě naučilo chápat příchozí výzvu jako dobrodružství. Těšil jsem se, že ze mě dostane víc, že mě tato příležitost znovu posune, že zase budu na konci a zase i na začátku. Toto je na životě zvláštní: Pořád na konci, pořád na začátku.“
  8. „Patřím mezi ryby, které si zamilovaly plout proti proudu. Nevadí mi, že ty ostatní to nedělají. Dokonce jsem rád. Je to součást mého těšení, které mě ráno zvedá z postele – udělat dnes něco, co by někdo jiný možná neudělal.“
  9. „Mnohokrát jsem se cítil slabý a myslel si, že toto už nedokážu. S odstupem času jsem poznal, že síla vzniká právě překonáváním okamžiků, kdy si myslíte, že něco nedokážete. Dokonce mě napadá, že ty slabé okamžiky přicházejí proto, aby v nás rozpoutaly chuť přemoci své slabosti, a to za pomoci síly, o které jsme do té chvíle vůbec nemuseli vědět. Připadá mi, že to, jak jsme skutečně silní, zjistíme, jen když čelíme opravdu velké bolesti a opravdu velkým překážkám.“
  10. „Od jistého dne jsem se zbavil jakýchkoli vlastních očekávání. Poznal jsem totiž, že když očekávám, že dnešek bude lehký, pak ty problémy, které přijdou, se mi zdají těžké. Když však s pokorou přijmu, že dnešní problémy, které přijdou, mohou být těžké, pak bude dnešek mnohem lehčí.“

Zajímá Vás víc o překonávání strachu, úzkostí, o zapojení vizualizace, intuice, o metodách, jak rozvíjet své silné stránky, hodnoty, uskutečňovat své cíle? Využívejte magazín FC.

© Petr Casanova