Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

„S tím, čeho se na nás dopustí druzí, už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ François de la Rochefoucauld

Když nám lidé nerozumějí, můžeme říct, že je to jejich problém. Ale co když nerozumíme ani sami sobě? Možná chcete namítnout: To přece není možné! My přece svým rozhodnutím vždy rozumíme! Kdepak. Jsou chvíle, kdy nechápeme, proč tak jednáme – jak můžeme dopustit to, o čem jsme si vždy mysleli, že to zásadově odmítneme. NE – to slovo nám náhle nejde z úst.

Když jsem před devíti lety zakládal FirstClass, tak právě pro ty lidi, kteří sami sebe dostali do slepé uličky. Kteří prvně neřeší, JAK z té slepé uličky ven, nýbrž PROČ sami sebe do ní zavedli. Neřeší cestu, jen sebevýčitky, sebepoškozování. Pro ně je tu i Řešidlo, můj pořad (viz Spotify), kde každý všední den odpovídám člověku, který myslí, že světlo vyhaslo a tma bude napořád.

Dnes se budu zabývat častým problémem, který bude reprezentovat třeba právě tento dotaz:

„Petře, čtu právě Vaši knihu Protože a našla jsem se v kapitole o dvojím životě. Manžel už dva roky žije dvojí život. Našel si milenku, nedal nic znát, chtěl se mnou i druhé dítě a otěhotněla jsem. Když mi později řekl, že celou dobu váhal, že má vlastně někoho jiného, zhroutila jsem se. První reakce: Nechtěla jsem o něj přijít, on chtěl rozvod. Dnes: Už nechce rozvod, ale chce za ní dál jezdit. Chce nás obě. Mě chce na práci a starost o naše dvě děti, ji na sex a zábavu. A víte, co je strašné? Já zvažuju na to přistoupit. Povězte, jak je to možné? Kdyby mi tento požadavek řekl před dvěma lety, vyhodila bych ho na ulici. Petře, proč čím víc se smiřuji s tím, že někoho jiného má a že to neumím změnit, tím spíš nedokážu říct NE?“

Dvě protichůdné síly

Ti z vás, kteří mají objednanou mou novou knihu Čtyři prány štěstí, se v ní dočtou mimo jiné to, že člověk má dva specifické rysy, které působí zdánlivě protichůdně.

Člověk na jednu stranu potřebuje změnu, ale na druhou stranu je vysoce adaptabilní bytostí.

To znamená, že co trvá příliš dlouho, dokáže člověka nudit, což je příklad takového muže, který se začne nudit v dlouhodobém vztahu, a současně si člověk na to, co trvá příliš dlouho, dokáže zvyknout, což je naopak příklad takové ženy, která je dlouhodobě vystavena faktu, že má muž jinou ženu.

Tyto dvě protichůdné síly se v některých lidech tlučou tak bizarně, že mnozí žijí život, který je nudí a který jim vadí, ale současně s ním vlastně ani nechtějí hnout, protože si na něj zvykli…

Za změnou

Člověk na jednu stranu potřebuje změnu. V ne-změně umírá. Pociťujeme to zejména tehdy, když se pokusíme představit si, že to, co prožíváme nyní a co nám nevyhovujeme, bychom měli prožívat do konce života. Cítíte, že byste rádi tou nevyhovující realitou pohnuli?

Tak to je první stránka člověka – touha po změně. Tu vnímal onen muž. Mohl být znuděný. Říkal si: Něco mi v tom stereotypním, dlouhodobém vztahu schází. Milenka mu dala osvěžení, změnu, řekli bychom život.

Kdyby v té chvíli přišel za svou manželkou, pro ni by to zjištění bylo možná tak hrozné, že by ho nechtěla přijmout. Když člověk zničehonic padne na dno, je to nesnesitelný rozdíl. A proto také mnoho lidí po rychlém dopadu na dno, vlivem toho nesnesitelného rozdílu, začne jednat. Nechtějí na tom dně zůstat. Ale je tu jeden problém.

Jestliže tito lidé, kteří dopadnou na dno, z nějakého důvodu jednat nezačnou, tak na tom dně zůstanou. Dokonce si na něj zvyknou.

Za zvykem

Svůj pravidelný koučovací magazín FC vlastně stavím na jednoduché filozofii: Jestliže procházíš peklem, hlavně nepřestávej jít. Nezastavuj. Nesmiřuj se s ním. Vzepři se a pokračuj v cestě. Když se totiž zastavíš, pak z toho pekla nevyjdeš. ZVYKNEŠ SI NA NĚJ.

Proto je můj magazín plný doporučení, metod a technik, motivačních pohledů, aby lidé na svou nepříjemnou situaci hlavně nerezignovali. Pak jim není pomoci. Ale ne proto, že by žádná forma pomoci už objektivně neexistovala, nýbrž proto, že oni pomoc už NECHTĚJÍ. Zvyknou si na zlo.

Jak varuji právě i v knize Čtyři prány štěstí – která vůbec není příjemná, je drsná a upřímná –, člověk si zvykne opravdu skoro na všechno. I na všechno špatné. Jestliže špatné trvá dlouhou dobu, časem se tomu přizpůsobíme. Pokud nám někdo začne ubližovat, první den cítíme šok. Chceme utéct. Když nás ale ten člověk nějak zadrží, hezkými slůvky a omluvami nás přesvědčí, abychom zůstali a dali mu „druhou šanci“, pak při dalším výprasku už tak šokovaní nebudeme. A po delší době v takovém ubližujícím vztahu už to budeme skoro čekat. A to jen proto, že se plynule změní naše norma – co je pro nás normální, to už nebude to, co se dělo kdysi, ale to, co se děje poslední dobu. To je naše norma.

Co se bude dít

Denně dostanu v průměru 300 otázek ohledně partnerských vztahů. To je 9000 příběhů každý měsíc a více než 100 000 případů každý rok. Společně s kouči, jejichž konkrétní práci ukazuji i v koučovacím magazínu FC, ukazujeme cestu z temnoty a hlavně už dokážeme (při tak velkém počtu případů) předvídat, kam se konkrétní příběhy budou posouvat. Budu-li odpovídat jen na konkrétní příběh tazatelky, situace je prostá: Jestliže dvojí život Vašeho manžela trvá už dlouho a Vy o tom víte a nevzpíráte se, pak si na to Vaše mysl snaží nějak zvyknout. Víte, naše mysl je velmi kreativní proto, aby nám pomáhala. Ona Vám jistě našla odůvodnění, proč je dobré přistoupit na variantu trojúhelníku. Třeba že muž je moc hodný tatínek, v jádru slušný člověk, milostný trojúhelník ho udělá šťastným – no co byste pro něj a děti neudělala. Tak milosrdně funguje naše mysl. Ale srdce se s tím jen tak nesmíří. Srdce nebude spokojené. Bude trpět.

Tak se srdce dostane do střetu s rozumem. Rozum začne dumat, co je pro něj výhodnější. Zda ničit srdce, nebo raději vymyslet cestu ven a přesvědčit Vás. Vy jste v tuto chvíli určitě ve fázi, kdy se obviňujete. Věříte, že chyba musela být ve Vás, že jste možná méně atraktivní než dřív, že se o manžela málo staráte, že jste málo tolerantní, což možná slyšíte i od něj, a další takové nesmysly. Jenže při tomto přemýšlení, kde je na Vaší straně něčeho „méně“, to znamená, že na straně někoho jiného je toho „více“. Tím se dostanete do mentálního souboje s manželovou milenkou a budete se cítit šťastná, jestliže nad ní vyhrajete. To je ta druhá fáze. Možná už v ní začínáte být. Ale to už je posunutí té normy. Původně byste totiž žádný souboj s nějakou jinou ženou nepřipustila. Prostě byste trojúhelník nepřipustila a z bolestného vztahu byste odešla.

Šok jako strategie

A víte, co je nejzajímavější? Že právě tohle je velmi častá strategie našich protějšků. Oni nás zničehonic seznámí s něčím, co je pro nás šokující. Například: Mám někoho jiného, chci se s Tebou rozvést. Když ale, třeba v obavě ze ztráty milovaného partnera a táty, ustoupíme, tak naše mysl bude od té chvíle hledat cestu, jak to šokující přijmout jako normální – jak si na to zvyknout. Ano, náš kreativní mozek vymyslí takové milosrdné vysvětlení, aby to pro nás bylo snesitelné a méně šokující. Mozek prostě nechce dovolit naše trápení. On nás má chránit.

A tím partner dosáhne obojího. Nepřijde o servisní ani milenecký vztah. Stačí využít čas. Čas totiž naučí člověka žít s jakoukoli bolestí. Pamatujte si: Pokud včas neřekneme NE, pak se pro nás postupně stane normálním už na všechno říkat jen ANO.

Doporučené čtení k tématu:

  • Nová kniha Čtyři prány štěstí: objednat lze pouze zde, v knihkupectvích nebude
  • Koučovací magazín FC: objednat lze v rámci programu FC Premium zde, na stáncích ani v jiných obchodech není

© Petr Casanova